Předložka »v« tam nechybí, navíc, kdo ví, zda tahle dáma neskončí spíš v přísně střeženém pavilonu psychiatrické léčebny než v cele jako takové. Byť tento pavilon, jenž zmiňuji, je vlastně taky taková cela, akorát k pobytu v ní nepotřebujete právoplatný rozsudek soudního dvorce.
Uposlechnu radu mistra Shakespeara: »Nehádejte se s ní – je šílená.« Mluvíte mi z duše, drahý Williame.
S jakou že to s ní? S mojí nejoblíbenější přece – Markétou Pekarovou Adamovou.
Napsala na X: »Na dnech Varšavské smlouvy na Václavském náměstí bylo o cca 90 tisíc méně lidí než na Dnech NATO. Myslím, že to vypovídá o tom, na jaké straně česká společnost stojí. Ráda bych občanům poděkovala, protože drtivá většina ukazuje, že ví, kdo je agresor a čemu se musíme bránit.«
Vážně to napsala, nedělám si srandu. Těmi dny Varšavské smlouvy samozřejmě myslela Rajchlovu sobotní protivládní demonstraci na náměstí sv. Václava v Praze.
Když si na internetu zadáte do vyhledavače »citáty o debilech«, vyjedou vám jich spousty. Většinou trefných, těch k našemu účelu »nehodících se škrtněte« je minimum. Ale pořád je to málo, málo, málo…, pořád nevystihují, co bych chtěl sdělit, když někdo něco takového sepíše. Komentovat mohu pouze, když se mám v obsahu čeho chytit. Jenže v tomhle případě lezu nahoru po schodech bez zábradlí. Rád bych se přidržel, avšak plácám rukama do vzduchoprázdna jako Biden, když hodlal třást pravicí svým bližním.
Navíc si chci zachovat jistý glanc, neboť k chudákovi by se měl člověk chovat minimálně shovívavě a ne být k němu sprostý až vulgární. A já teď před sebou »chudačku« mám. Opravdovou. Doslova duševní žebračku.
Abych ji aspoň trochu pojal satiricky, půjčil jsem si inspiraci z Aby bylo jasno Jany Bobošíkové…
Mějte hezký den a buďte rádi, třebas chudí hmotně, že duševně nejste jako ona. S tím se fakt nedá dělat vůbec nic. Peníze na jídlo nějaké vždycky budou, ale tohle duto v hlavě je definitivní.
Pavel Votruba
Diskuze je uzavřena.