Historické zdroje se bezvýhradně shodují v jedné věci – že španělská kolonizace severního Maroka ve 20. letech 20. století probíhala obzvláště brutálním způsobem, a sice i za použití chemických látek.
Španělé stínali zajatým domorodcům hlavy a proti místnímu obyvatelstvu nasazovali např. bomby s chlorovým plynem a yperitem, shazované na vesnice, úrodu na polích a vodní zdroje (Rífská válka). Ztráty na životech Maročanů byly obrovské. Krutý španělský protektorát skončil 7. dubna 1956.
Co se v těchto dnech událo ve španělské Ceutě, městě na africké straně Gibraltarského průlivu, víme. A z geopolitického pohledu?
Dnes stejně jako tehdy, byť v opačném gardu, což ale není vůbec podstatné, byly a jsou obě zmíněné a všechny další takové události v rámci nosaté geopolitické strategie pečlivě připravovány a iniciovány. Dnešní Maroko na tom není hospodářsky a sociálně natolik zle, aby byly shledány relevantní důvody k masové emigraci tamního obyvatelstva.
Čistě racionálně vzato, bez geopolitických souvislostí a strategií, Maročané dnes vracejí Španělům příkoří z kolonizačních časů. K tomu nutno poznamenat, že Maročané jsou zatím vůči svým někdejším otrokářům velmi, velmi, velmi mírní.
Ona totiž ta migrace z Afriky do Evropy má kromě nosato-zednářské iniciace ještě jeden podstatný aspekt ve smyslu onoho rčení, že na každou svini se v kotli vaří voda. Na tu vybájenou a dnes tolik oslavovanou demokratickou a humánní západní Evropu, která je nám nade vše vzorem a kam podle většiny s hrdostí patříme, ta voda v kotli už sakra bublá… Evropu dobíhá její krutá kolonizátorská minulost, cíleně násobená neomezeně vstřícnými kroky Bruselu, aby ona minulost dobíhala co nejrychleji, nejmasověji a nejbolestněji – i za cenu totální likvidace starého kontinentu. Principiálně jde po mnoho desetiletí o jediné – aby se bílá evropská rasa ocitla v menšině, jako kdysi indiáni na americkém kontinentu.
Nabídnu vám i další pohled… Vytvoření Schengenského prostoru, značící pohyb osob bez hraniční kontroly, bylo jedním z nejtěžších zločinů novodobé evropské historie. Schengen vnímám jako první krok k tomu, co se dnes v souvislosti s migrací děje v Evropě. Ochrana státní hranice je absolutní priorita pro bezpečnost každé země. Jenže na bezpečnosti evropských zemí v kontextu s Schengenem vůbec nezáleželo. Notabene opak se stal pravdou – čím méně nástrojů k zajištění oné bezpečnosti bude, tím pro globální elity lépe. Fatální důsledky toho vidíme dnes a denně. Bohužel.
Dušan Sedlák
Doba směřuje k tomu ,že ČR bude nucena vybudovat pohraniční stráž.Zatím jen částečnou .Samozřejmě ,že ne v dnešní době dutých hlav.
Oč bezpečnější byly hranice s ostnatými dráty, kdy se na narušitele střílelo jako na králíky. Nic bych za to nedal, že to s gustem dělal i Sedlák.
Opět další potvrzení toho, že kapitalismus a kapitalistický režim nefunguje. Kapitalismus umí jen rozkrást a rozkrádačky, zmar a války. Příkladem budiž dnešní Česká republika s devastací a rozkladem na všechny strany kam se podíváš, kde na denním pořádku je propagace války a přípravy české agresivní války proti Východu.