Jako blesk z čistého nebe mě v daleké Číně na počátku týdne zasáhla zpráva, že ve věku 72 let zemřel jeden z mých nejbližších přátel, Jaroslav Král.
Když jsem jej před zhruba čtyřmi týdny viděl ve své kanceláři na schůzi redakční rady, netušil jsem, že přišel naposledy. Jarda patřil do mého života již 57 let.
Poznali jsme se na fotbalovém hřišti. Tedy, fotbal mu moc nešel, zato byl dobrý v disciplínách vyžadujících intelekt.
Chodili jsme spolu na fotbal, nejčastěji na Slavii (naposledy to bylo někdy na jaře).
A zejména jsme se stali záhy po dovršení plnoletosti členy Socialistické strany. Ta byla v našich očích nositelkou odkazu E. Beneše a první Čs. republiky. Že vedení této strany řídila Státní bezpečnost, nám došlo až léta po vstupu.
Měli jsme velmi podobný názor na svět a když nár. soc. strana v roce 1992 nabrala kurs doprava, coby filiálka ODS, přešel Jarda do Sociální demokracie. Tam jsem už od závěru roku 1989 působil.
Byl výborným státním úředníkem, jemuž vždy záleželo na osudu republiky. Byl skvělým znalcem správního práva, ale svůj doktorát práv i kandidaturu získal pracemi v oboru práva ústavního. Vždy jsem se mohl bezpečně opřít o jeho odborný názor.
Příkladně se staral také o rodinu. Kdysi o babičku upoutanou dlouhodobě na lůžko. Pak, po letech, o těžce nemocnou manželku. Velmi dobře vychoval své dvě dcery. Těšil se z vnoučat.
Byl trojnásobným náměstkem ministra ve čtyřech vládách.
Spolu jsme odešli ze soc. dem., když bylo v roce 2011 zřejmé, že Sobotkovo vedení neudrží stranu na správné cestě.
Obnovit národní socialisty, aby se stali respektovanou politickou silou, se nám však společně nepodařilo. Já jsem ze strany odešel, Jaroslav dál nezištně pracoval na sjednocení roztříštěných nár. soc., což se mu podařilo.
Spolu jsme letos v lednu založili spolek Nespokojení, s cílem vytvořit časem volební alianci levicových sil. Plodů naší společné práce se již ale Jaroslav nedočkal.
Když jsem se s ním minulý týden ve čtvrtek při odchodu z nemocnice loučil, netušil jsem, že je to naposledy. Krutá, těžká nemoc ukončila jeho život.
Od roku 1993 do roku 2010 byl členem redakční rady časopisu Trend a spolupracovali jsme spolu poté i v redakční radě Vaší věci.
Byl trpělivý, mimořádně vzdělaný, chytrý, slušný člověk. I přes těžké překážky, které mu život kladl do cesty, se dovedl smát a zůstal optimistou až do konce.
Čest jeho památce!
Jiří Paroubek