Z teroristy partner? Už se to tak jeví

V roce 2017 vypsala americká FBI na jeho dopadení vcelku slušnou odměnu – 10 milionů dolarů. Dopaden nebyl a dnes je tou samou Amerikou veleben za svržení Asadova režimu. Abú Mohammed al-Julání, takto vůdce sunnitské islamistické militantní skupiny Hayat Tahrir al-Sham. Přeloženo do srozumitelnější mluvy – vůdce zabijáků, kteří do vás vpálí kulku bez mrknutí oka.

Pouhých 7 let stačilo k tomu, aby se z masového vraha a teroristy par excellence, po jehož hlavě prahla FBI, postupně stal partner Spojených států a jejich evropské pobočky, Velké Británie. A my tu u nás v České republice řešíme minulost nějakého Pavla…, vždyť je to dneska naprosto normální, běžné – to opak by se vymykal.

Aeronet.news komentuje: »Washington i Londýn již oznámily, že zvažují odstranění Juláního a jeho skupiny ze seznamu hledaných teroristů a teroristických skupin, i když to prý nebude hned, protože se prý bude sledovat, jestli jsou v Sýrii dodržována lidská práva. Uniklé videozáběry z Damašku z věšení Bašárových podporovatelů na stavebním jeřábu asi parametrům lidských práv zatím neodpovídají.

A tak západní politici se teď nechtějí pouštět do žádných kroků, které by vyvolaly odpor a nevoli v západních zemích. Důležité ovšem bude to, pro koho vlastně Abú Mohammed al-Julání pracuje a kdo je jeho nadřízeným. Julání je totiž voják a něčí nástroj, přičemž v prostoru Sýrie je velmi těžké určit, kdo koho řídí. Můžeme pouze spekulovat.«

Samozřejmě, že to nebude hned. Ovšem ne »hned« ve smyslu oficiálním, takto se Západ momentálně ještě odkopat nemůže (veřejné mínění apod.) – aspoň já to takto vnímám. Neoficiálně totiž, aspoň podle mých vyčtených a odposlouchaných informací, je Julání partnerem USA a Británie už delší dobu. Má to i logiku, vzhledem k tomu, že ve světě politiky se nic neděje náhodou. Kdyby tím partnerem Západu Julání nebyl, pochybuji, že by se před pár dny tak snadno zmocnil vlády nad Sýrií. V tu chvíli zřejmě došlo k nějaké dohodě – napovídá tomu i zcela bezproblémový tzv. útěk (úlet) Asadovy rodiny do Ruska. Julání přece není žádný zelenáč, jenž by nedokázal Asada včas zadržet a klidně i tajně popravit, když to šlo např. v Rumunsku s Ceaușescem.

Zase to smrdí špinavou geopolitickou hrou, jejímiž účastníky v různých rolích jsou všichni velcí hráči – USA, Rusko, Velká Británie, Izrael, Čína. Proto jsem v hodnocení rádoby státního převratu v Sýrii až nebývale opatrný. Fakt do toho zatím není moc vidět, poněvadž těch podezřelých souběhů jednotlivých událostí je v tomto případě až nezvykle příliš. Stejně jako jednotlivých aktérů.

Jan Čech