Vojenskotechnologický komplex: Když Silicon Valley objevilo válku

Když americký prezident Dwight D. Eisenhower v roce 1961 varoval před rostoucí mocí vojenskoprůmyslového komplexu, sotva mohl tušit, jak bude toto varování aktuální o více než šedesát let později. Jenže dnešní svět už není jen světem oceláren, továren vyrábějících tanky a výrobců stíhaček. Na jejich místo nastupují technologičtí giganti, startupy vyvíjející umělou inteligenci, autonomní drony, satelitní systémy a software pro vedení moderních válek.

Nejde už pouze o klasický vojenskoprůmyslový komplex. Rodí se nový vojenskotechnologický komplex, který propojuje Pentagon, Silicon Valley, investiční fondy, univerzity a politické elity. A právě tento fenomén popisuje rozsáhlá analýza časopisu Bulletin of the Atomic Scientists. Autoři v analýze upozorňují, že společnosti vyvíjející vojenské technologie založené na umělé inteligenci v posledních letech dramaticky zvýšily své výdaje na lobbing i financování amerických politiků. Mezi lety 2022 a 2024 vzrostly jejich politické příspěvky členům Kongresu rozhodujícím o obranné politice přibližně o 60 %, zatímco výdaje na specializovaný obranný lobbing narostly během deseti let z přibližně 650 tisíc dolarů na 7,7 milionu dolarů.

Nejde přitom jen o peníze. Mění se samotná filozofie války.

Válka jako technologický byznys

Dříve byly symbolem vojenské síly letadlové lodě, tankové divize nebo strategické bombardéry. Dnes jsou stále častěji středem pozornosti algoritmy, datová centra, umělá inteligence, satelitní komunikace nebo autonomní drony. Konflikt na Ukrajině se stal laboratoří nové generace zbraní a zároveň výkladní skříní firem, které tyto technologie vyvíjejí. NATO i jednotlivé státy otevřeně hovoří o nutnosti zrychlit zavádění AI, robotiky a autonomních systémů do armád.

S tím přichází obrovský příliv soukromého kapitálu. Investiční fondy, které ještě před několika lety financovaly především sociální sítě, kryptoměny nebo digitální služby, dnes stále více investují do obranných technologií. Velké zbrojní koncerny skupují inovativní startupy a investují miliardy do vývoje nových vojenských systémů.

To samozřejmě samo o sobě nemusí být překvapivé. Každý stát usiluje o technologickou převahu. Problém nastává ve chvíli, kdy se ekonomické zájmy výrobců zbraní začnou prolínat s politickým rozhodováním.

Když o válce rozhoduje kapitál

Levicová kritika vojenskoprůmyslového komplexu nikdy nestála na tvrzení, že státy nemají právo na obranu. Směřovala především proti situaci, kdy se válka stává mimořádně výnosným obchodním modelem.

Pokud firma vydělává na každé nové objednávce raket, dronů nebo systémů umělé inteligence, je zcela legitimní ptát se, zda nebude současně usilovat o co nejvyšší vojenské rozpočty. Jestliže financuje volební kampaně politiků a současně lobbuje za vyšší obranné výdaje, vzniká střet zájmů, který nelze přehlížet.

Historie přitom ukazuje, že obranný průmysl nikdy nebyl pouze pasivním dodavatelem technologií. Vždy usiloval o vliv na strategická rozhodnutí státu. Dnes se k tradičním výrobcům tanků či letadel připojují technologické firmy disponující obrovskými objemy dat, špičkovými odborníky na umělou inteligenci a prakticky neomezeným přístupem k rizikovému kapitálu.

Výsledkem může být prostředí, ve kterém se bezpečnostní politika stále více přizpůsobuje ekonomickým zájmům investorů.

Méně škol, více dronů?

Každá koruna vložená do zbrojení je současně korunou, kterou nelze investovat jinam. To neznamená, že obrana není důležitá. Znamená to pouze, že veřejné rozpočty mají své limity.

V celé Evropě dnes probíhá debata o navyšování obranných výdajů. Současně však vlády často argumentují nedostatkem peněz na zdravotnictví, školství, sociální služby, bydlení nebo infrastrukturu.

Levicová politika proto klade legitimní otázku: jaká je správná rovnováha mezi bezpečností a sociálním rozvojem společnosti?

Silná společnost totiž nevzniká díky moderním zbraním. Vzniká hlavně kvalitním školstvím, dostupným zdravotnictvím, sociální soudržností, veřejným bydlením a důvěrou občanů ve stát.

Technologie nejsou neutrální

Umělá inteligence sama o sobě není ani dobrá, ani špatná. Rozhodující je způsob jejího využití.

Stejný algoritmus může pomáhat lékařům při diagnostice rakoviny nebo řídit roj autonomních bojových dronů. Stejné satelitní technologie mohou předvídat přírodní katastrofy nebo navádět střely na cíle.

Proto je důležité, aby o jejich využívání nerozhodoval pouze trh nebo úzká skupina investorů. Demokratická společnost musí mít možnost kontrolovat, jaké technologie vznikají, kdo je financuje a jaké zájmy za nimi stojí.

Eisenhowerovo varování znovu ožívá

Když Eisenhower odcházel z prezidentského úřadu, upozorňoval, že vojenskoprůmyslový komplex může získat nepřiměřený vliv na americkou demokracii.

Dnes se toto varování vrací v nové podobě. Nejde už jen o výrobce tanků a letadel. Novými hráči jsou technologické společnosti, fondy rizikového kapitálu a vývojáři umělé inteligence.

Pokud se propojí ekonomická síla technologických gigantů, politický vliv a stále rostoucí obranné rozpočty, vzniká mocenská struktura, jejíž dopady mohou přesáhnout samotnou oblast obrany.

Otázkou proto není pouze to, jaké zbraně budou armády používat za deset let. Mnohem důležitější je, kdo bude určovat pravidla jejich vývoje a komu budou sloužit.

Budoucnost bezpečnosti totiž nesmí být diktována pouze logikou zisku. Jinak hrozí, že se z míru stane pouhá přestávka mezi investičními příležitostmi zbrojního průmyslu.

Jan Klán