Nevyprovokované zákeřné přepadení Íránu izraelsko americkou soldateskou 28. února 2026 v čase jednání o řešení sporných věcí, spojené s masovým vražděním Iránců včetně zavraždění nejvyššího duchovního vůdce Íránu imána Chameneího a dalších vrcholových iránských politiků či masakrem tamní dívčí školy, způsobuje obrovské ztráty: lidské (mrtví, zmrzačení, zranění, nemocní), vojenské (vystřílená munice a zničená vojenská technika), ekonomické (kromě přímých válčených škod ochromení ekonomiky celého regionu), sociální (nejde jen o vdovy a sirotky), environmentální.
Podívejme se na největší environmentální katastrofy přinášené nedávným přepadením Íránu Izraelem a USA. Jak je známo, Irán na nevyprovokovanou agresi rázně opověděl: drony a střely začaly dopadat na Izrael, vojenské základny USA v arabských státech Perského zálivu ad. Americké radary v regionu Írán zničil již první den války, takže je agresor do jisté míry slepý. Rovněž zablokoval strategicky důležitý Hormuzský průliv. Došlo také k ostřelování pod falešnou vlajkou, kdy Izrael zaútočil na vojenské základny Velké Británie na Kypru, USA v Turecku aj. a snažil se to přičíst Íránu. Prý všechny střely a drony sestřelila příslušná protiletecká obrana. Chybí jen vysvětlení, proč je v Tel Avivu a na řadě dalších míst Izraele tolik rozbitých budov a proč se spekuluje o smrti vrchního izraelského řezníka, toho času premiéra Netanjahua, po jednom z iránských útoků.
Prý co si to Írán dovolil ostřelovat sousední státy. Pokud má stát na svém území vojenské základny cizího státu a ten z nich někoho přepadne, neměl by se nikdo divit, že se tyto základny stanou terčem odvety napadeného. Plně platí i o snaze USA vybudovat v Česku v Brdech u Míšova radar k sledování evropské části Ruska. Proti tomu se tehdy Češi pod vedení komunistů vzepřeli a se štěstím odvrátili toto nebezpečí.
Půjde jen o hrubý výčet způsobených environmentálních (ekologických, na životním prostředí) katastrof. Nemám oporu v pracích ekologů. Pokud takové práce existují, nejsou k nalezení. Ekologický internetový deník Ekolist dnes 11. února ráno od 28. února 2028 o válce Izraele a USA proti Íránu a ji provázejících environmentálních katastrofách neutrousil ani slovo. Pánu světa je prý lepší se neprotivit, protože při šíření svých prý posvátných euroamerických hodnot nezná bratra a nezastaví se pře žádným zločinem. Vybombardovat neposlušný stát až do doby kamenné jen proto, že provádí na USA nezávislou politiku, není pro něj problém. Jistě, USA a zvláště pak jejich prezident Donald Trump ekology hodně štve, například odstoupením od klimatické politiky EU, nechvalného Green Dealu či neskrývanou podporou těžařů. Ale radši zatnou zuby…
- Útoky na tankery s ropou i bez ropy, podobně se zemním plynem. Ať už putují k mořskému dnu prázdné, nebo z nich převážená ropa vyteče do moře, nebo tankery shoří na hladině i s převáženou ropou, jde o velké ekologické katastrofy pro příslušné moře (Perský záliv) i pro tamní ovzduší. Zatím mohu číst (ne z environmetntálních, ale z ekonomických kruhů) jen to, že mnohem horší než environmentální katastrofy je zablokování Hormuzského průlivu, přes který je přepravováno asi 20 % ve světě vyvážené ropy. Nepřekvapivě vyvolalo další velkou energetickou krizi. Ceny zemního plynu a ropy letí vzhůru a tuto krizi nejvíce odnáší státy jako Jižní Korea, Japonsko, EU, které shodou okolností USA do zadku lezou nejvíc. Život bez ruských energií prý není legrace.
- Útoky na skladiště pohonných hmot a rafinerie. Stejně jako požáry ropných tankerů produkují obrovská mračna černého kouře, poškozujícího vše živé, lidské zdraví nevyjímaje. Zda toxický dusivý smog vzniklý v Teheránu po brutálním bombardování v noci na dnešek (11. 2. 2026) vznikl pouze hořením skladišť pohonných hmot, či zda tam ještě nějaké svinstvo Izrael či USA nepřidaly, v tuto chvíli není jasné.
- Dopady na emise skleníkových plynů nejsou v tuto chvíli jasné. Jistě, různé střely spotřebují na svůj let množství fosilních paliv, podobně vojenská letadla, lodě aj. Na druhé straně ochromení letecké dopravy v regionu i vývozu ropy a zemního plynu může vést ke snižování spotřeby a následně i emisí skleníkových plynů oxidu uhličitého a metanu.
- Náklady na vystřílenou munici a zničenou vojenskou techniku. Už teď se odhadují na desítky miliard amerických dolarů. Jejich náhrada bude drahá a nepřekvapivě také environmentálně náročná.
Zatím nedošlo k nasazení jaderných zbraní a tím ani k environmentálním katastrofám takovým nasazením způsobených. Doufejme, že nasazeny nebudou a že scénáře začínající třetí světové války se nenaplní.
Jan Zeman