Vítěznému únoru předcházelo mnoho historických událostí, které nutně musely vyústit ve společenskou a politickou změnu ve směřování Československa
Opojení čerstvě získanou samostatností byli Čechoslováci ochotni první republice odpustit mnohé. Hlavně ti majetní. Do chudiny, která se dožadovala zlepšení svých podmínek, střílelo četnictvo. A v zájmu právě těchto neprivilegovaných mužů, žen a dětí vznikla KSČ, připravená bojovat za ně na všech frontách. A dokázat to měla škodolibostí dějin v záhy vypuklé druhé světové válce. A obstála. Když do rukou gestapa padl první ilegální výbor KSČ, okamžitě se zrodil druhý. A pak třetí. Komunisté se nikdy nevzdali.
A právě touhle svojí houževnatostí, spolehlivostí, prolidovou orientací a touhou po sociální spravedlnosti si KSČ získala přízeň prostých lidí. Těch lidí, kteří se nechtěli vrátit pod drtivá kola prvorepublikového kapitalismu. Lidí, kteří byli zklamaní zradou západních spojenců, zklamaní Mnichovem.
Skončila válka a lidé měli chuť a touhu budovat společně lepší svět pro všechny, nejen pro ty bohaté a mocné. To se potvrdilo ve volbách roku 1946, kdy KSČ získala silný politický mandát. A protože nelze v jedné vládě stát rozkročený mezi touhou obnovit kapitalismus a budovat socialismus, dostavila se politická krize. Rozhodující slovo pronesli sami pracující, kteří opakovaně spontánně vyšli do ulic na podporu KSČ. 24. února 1948 proběhla generální stávka, které se zúčastnilo na 2,5 milionů lidí. Den poté prezident Beneš podepsal komunistický návrh na rekonstrukci vlády a KSČ tak byla svěřena vedoucí úloha ve spravování republiky.
Tento den byl tehdy právem vyhlášen dnem »Vítězství československého pracujícího lidu« a jako takový si jej dnes připomínám.
Petra Prokšanová
Diskuze je uzavřena.