Zpráva o tom, že v České republice se rozšířila tuberkulóza, je jistě šokující, ale dalo se to čekat. Statisícová ukrajinská migrace k nám nemohla být nespojena s šířením nemocí, které, jak jsme se domnívali, už byly vymýceny anebo se vyskytovaly jen v malých vzorcích. Na Ukrajině však nikoli. To se týká nejen TBC, ale i černého kašle, neštovic a dalších nemocí, z nichž některé jsme před listopadem už ani neznali. Informace o tom, že se k nám vrátily z Ukrajiny, není však nikde zveřejňována. Pokud cokoli pronikne na veřejnost, napíše se, že za tím je cizí občan, cizinec.
Podobné tvrzení se dostává do všech sfér života a nevyhýbá se ani odsouzeníhodným kriminálním činům. Jako příklad z poslední doby lze uvést znásilnění, které bylo soudně na Plzeňsku projednáno a výsledek byl zveřejněn. Informace o tom, že útočníkem byl Ukrajinec, se do tisku dostala zřejmě omylem. Nejde však o jediný případ.
Nejde však jen o nemoci a jejich původ, ale také o léky, kterých byl dříve dostatek a byly za vcelku přístupné ceny. Jestliže se naše »pomoc« Ukrajině rovná čtyřicet pěti miliardám korun, jak prohlásil prezident Pavel, nutně se musely prostředky ušetřit, či léky, určené pro naše zdraví, vzít z našeho oběhu. Z bochníku chleba nelze totiž uříznout krajíc navíc. Je vždy jen jeden. Lze si ovšem, půjčit na čtvrtku dalšího bochníku, ale to znamená, že splácet budeme ne onu čtvrtku, kterou jsme potřebovali pro jiný než plánovaný účel, ale třeba půlku anebo dokonce celý další bochník, který jsme nespotřebovali, ale musíme ho splácet. Takový je zákon kapitalistického trhu.
Je ovšem možná druhá varianta, že z našeho bochníčku uřízneme čtvrtku pro zvané či méně zvané hosty. Pak někomu ze starých odběratelů musíme kousek vzít či třeba zdražit chleba tak, aby si už od prvopočátku kupoval méně, protože na víc nebude mít prostředky. Jde tedy o jednoduchou rovnici.
Naše vláda zvolila z každé ze zmíněných variant kousek. Na první si vydělala uzmutím zákonného vyrovnání inflace důchodcům a tzv. balíčkem, který se nedotkl těch nejbohatších a zvláště zákonodárců samotných, a odesláním doslova vagonů s léčivy na Ukrajinu, tedy léků, které najednou na našem trhu začaly chybět. Namátkou jmenuji penicilin.
Velká část léků byla navíc zdražena a, neplatila-li je některá z řady pojišťoven, stala se zvláště pro důchodce nedostupným zbožím (porovnejte, kolik před třemi lety stál např. fenistil či paralen a kolik stojí dnes). Protože jsme však na čtyři sta tisíc Ukrajinců i z oblastí, kde se neválčilo a neválčí, přijali v České republice, musely být léky a kapacita lékařů a nemocnic rezervovány z toho, co v zemi zůstalo. Proto se posunovaly termíny operací, proto dosáhnout na léčebnou péči některých specialistů, namátkou jmenuji zubaře, je skoro neřešitelný problém. A zase nastupuje cenová politika. U zubních lékařů se platí skoro všechno a nejde o malé částky. Tak si jeden obor zřejmě ověřuje, kam až chce pravice ve vládě zajít s celým systémem zdravotnictví. Důvodem je opět velkorysost v placení léčby přišedším cizincům, tedy v tomto případě migrantům, protože zahraničních odborníků ze Spojených států, Německa, či třeba Francie se to netýká. Ti si musí zaplatit plné částky, pokud nemají mezinárodní pojištění.
Česká vláda je v prvé linii tzv. pomoci Ukrajině. Společně se Spojenými státy, Anglií, Francií jsme my řazeni jako nejmilitantnější. Také drahá, vlastně předražená zvláště americká vojenská technika a letadla, nás mnoho stojí. Navíc jsou zbytečné. Pro některé naše ministry jsou letadla F-35 a další zbraně daleko důležitější než spokojenost lidí a především péče o jejich zdraví. Přála bych si, aby ti nejmilitantnější kvůli svým nemocem museli trávit hodiny před dveřmi ordinací a vyslechnout bolesti těch, kteří sem nepřijíždějí ve vládních či jiných limuzínách. Možná, že někteří, kteří mají ještě trochu svědomí, by začali přehodnocovat své postoje. Ale, ruku na srdce, nevěřím tomu. Nejen proto, že se s nimi nesetkáváme v běžných ordinacích, ale proto, že jich se netýká ani nedostatek léků a péče o vlastní národ, ani případná válka, jež by mohla zničit půl světa. Nejen naši zem.
Divím se proto exprezidentu Miloši Zemanovi, jenž v úterním rozhovoru pro deník Právo hovořil o potřebě dál všestranně zabezpečovat Ukrajinu a Ukrajince: »Po ruskému útoku na Ukrajinu je zcela zřejmé, že v rozporu s érou Michaila Gorbačova má dnešní ruská vedoucí garnitura v genech zakódovány imperiální ambice. A útok na Ukrajinu – podotýkám na celou Ukrajinu, nikoli pouze na její ruskojazyčné části – ukázal, že opakování okupace z roku 1968 je reálně možné. A proto je třeba, abychom měli bezpečnostní garanci, která by tomuto riziku předešla.«
Což zřejmě předpokládá být aktivními podporovateli paktu, který na místo jednání o ukončení válečných akcí chce další eskalaci války dokonce na náš úkor a na úkor našich obyvatel. Velmi si proto cením, i když s mnoha jeho názory nesouhlasím, postoje Václava Klause, jenž neváhal po urážce slovenské vlády tou českou jet do Bratislavy za premiérem Ficem a vyjádřit tak svou solidaritu.
A léky a léčebné zákroky? Pokud se budeme držet dosavadního přístupu, budou nejenom dražší, ale mnohé také méně dostupné. Navíc se budeme potýkat s nemocemi, na které už zapomněli naši rodiče, jež se k nám dostávají z východu a které se léčí za daně, jež platíme my.
Růžena Domová
Diskuze je uzavřena.