Ty jsi náš král a my jsme Tvoji páni!

Toto poučení dali kdysi čeští páni českému králi Vladislavu Jagellonskému, nepříliš schopnému nástupci národního krále Jiřího z Poděbrad. A něco podobného zažívá teď také prezident Petr Pavel. Vytrucoval si na Ústavním soudu rozhodnutí, kterým Ústavní soud, soudcokracie, zasáhl neústavním způsobem do kompetencí vlády.

Ústavní soud se přitom komicky odvolal na jakési zvyklosti, které nemají ovšem tutéž váhu jako Ústava. Avšak v tom samém svém rozhodnutí Ústavní soud potvrdil, že za zahraniční politiku státu podle Ústavy republiky zodpovídá vláda. Dialektický výklad práva, což je pochopitelné u soudců, kteří se zabývali hluboce studiem dialektického materialismu, jako správní členové starorežimní Komunistické strany Československa, je zřejmý. Mám na mysli předsedu Ústavního soudu Baxu a jeho podpůrce Rychetského, rovněž bývalého bolševika a také bývalého prý zuřivého komunistu jménem Šámal – soudce zpravodaje. Ti všichni se přičinili, aby zprznili rukou společnou a nerozdílnou Ústavu. Vláda tento jejich trapný trik odmítla. A odmítla zejména prezidentovy nejapné nároky na jeho prioritu na summitu NATO.

Pochopil jsem už před časem, o co vlastně prezidentovi a celé té hradní skvadře jde. Na summitu se bude rozhodovat o penězích. O penězích na další vedení permanentní války na Ukrajině. Tito lidé by totiž rádi vedli válku proti Rusku trvale. Neboť válka přináší něco jako perpetuum mobile pro zbrojařské firmy a jejich příjmy. Za války se navyšují vojenské výdaje, až skončí válka, tak se přijde na to, že vojenských výdajů už není třeba. Rozhodně ne v takové výši, jak si to naši soudruzi představují.

Přes 400 miliard korun výdajů každoročně vynaložených na válečné výdaje je mimo kapacitní možnosti Českého státu. A další okrouhlou sumičku 70 miliard eur bude chtít generální tajemník NATO každoročně na vedení války na Ukrajině (z toho ovšem pár desítek miliard korun by rádi vytřepali z Česka). Prezidentovi je to ovšem vcelku jedno. A stejně tak jeho lobbistům, kteří jej setrvale utvrzují v jeho bludech. Do skončení doby, která bude předcházet odletu české delegace na summit NATO, se ještě máme na co těšit. Přátelé pražské kavárny a prezidenta Pavla se budou rozčilovat, budou zlí a neurvalí. Ale nakonec si zvyknou. Zkrátka prezident panuje, ale vláda vládne.

Jiří Paroubek