Vít Rakušan není nejslavnějším obyvatelem Kolína. Vůbec ne, to by byl omyl. Syn bývalého senátora za ČSSD, profesor dějepisu na kutnohorském gymnáziu, pak starosta města nad Labem, jenž v žebříčku moci postoupil coby šéf pravicové strany Starostů až na ministra, těžko bude předmětem připomínání za sto sedmdesát pět let, jako je tomu u jednoho ze zdejších velikánů. Ne, Vít Rakušan nebude mezi velikány, jichž má město Kolín nemálo. Jen namátkou, narodili se tu rybníkář Krčín, mim Deburau, malíři Morstadt a Kremlička, básník Machar, herečka Brzková, fotograf Sudek či exprezident Zeman. A ještě jednoho muže spojeného s Kolínem musím jmenovat. Byl sice rodák z blízkých Zásmuk, ale jeho život je spojen se jmenovaným městem – jde mně o Františka Kmocha. Právě dnes uplynulo oněch zmíněných sto sedmdesát pět let od jeho narození (1. srpna 1848).
František se od dětství věnoval muzice. Měl oporu v otci, krejčím a klarinetistovi, a tak se už v dětství naučil hrát na housle a v deseti prý složil svou první skladbu. Vystudoval pedagogiku v Praze, učil v Suchdole, ale v nedalekém Kolíně se účastnil hudebního života. Stal se dokonce dirigentem kolínského Sokolského dechového orchestru a jeho vystoupení byla tehdejšími úřady hodnocena jako neodpovídající »politice státu« a narušující »ustálené zvyklosti«. Kmocha proto odvolali z učitelského místa. Přeložme: Vyhodili.
STOP! Dnes není doba rakousko-uherských premiérů von Beusta a von Auersperga, ale Fialy a Rakušana. Nezdá se vám, jako by se historie začala opakovat?
František Kmoch se nevzdal a po svém začal bojovat za skutečnou, nikoli pouze deklarovanou svobodu. Zůstal věrný Kolínu, i když dostal řadu nabídek k přechodu do míst, kde by mohl být svobodnější, odmítl je. Kolín byla jeho srdcová záležitost. Se svým kolínským orchestrem jezdil po zemi a šířil slávu české písně. Brzy se jeho orchestr prosadil i mimo samotné Česko. Hostoval v Budapešti, Vídni, Krakově a dokonce tři měsíce také v Rusku. A… pochopitelně skládal nové skladby. Mnohé zlidověly a jsou součástí obecné paměti. No řekněte: Kdo z vás ví, že například skladba Andulko Šafářova, Kolíne, Kolíne čiMuziky, muziky, jsou skladby Františka Kmocha?
Na rozdíl od mnoha dalších skladatelů, kteří přišli po něm, se nechal inspirovat českou národní písní a veřejně se k tomu hlásil. Přesto společně se skladateli Juliem Fučíkem, Jaromírem Vejvodou či Karlem Vackem patří mezi ty tvůrce, jejichž skladby převzal svět a nikdo neví, že jejich autory jsou právě čeští hudební skladatelé.
Ve své době však jeho písně měly ještě jeden velký význam. Napomáhaly lidem uvědomit si své češství a postavit se proti cizáctví.
STOP! Není tu poučení, nebo spíš varování? Chápu, mladí dnes mají rádi svou hudbu, jež bývá velmi často poplatná »západnímu« stylu, a nikoli tu naši, tedy nás, kteří mají léta zrání dávno za sebou. Mnozí interpreti dokonce namísto česky zpívaných písní komolí svou špatnou výslovností angličtinu a myslí, že jsou světoví. Nejsou. Karel Gott se stal velikým i proto, že mu skladatelé a textaři psali písně, jejichž slova nejlépe zněla česky. Waldemar Matuška se mohl po své emigraci uživit ve Spojených státech zpěvem českých písní anebo písní s českým textem. Neměli by se ti… nebudu jmenovat… i z toho třeba poučit?
František Kmoch i za okupace dokázal pozvednout svými písněmi národní sebevědomí. Jeho Česká muzika, Hoj Mařenko, Můj koníček, Zlatá Praha, Pod našima okny nebo již v úvodu mnou zmíněné skladby sehrály velmi významnou roli v odporu proti okupantům. V tom si nezadal s Karlem Hašlerem. Už třicet let nežil, a přesto dokázal zvednout prapor sebevědomí dalším generacím. Film To byl český muzikant natočený v roce 1940 s Otomarem Korbelářem v hlavní roli, kde zazněly mnohé z jeho písní, byl na tehdejší dobu velmi odvážným činem.
STOP! Tak mě napadá: Proč dnes televizní stanice tento snímek nevysílají? Že by jeho češství a národní cítění vadily současné politice státu?
František Kmoch však nebyl jen skladatelem písní. Byl také sběratelem lidových písní, které pak upravil a hrával se svým orchestrem. Také ta známá hymna Sokolů Lví silou, je vlastně jeho dílem.
Dnes se hrává na plesech a tancovačkách k pochodu či jenom k poslechu více než padesát jeho písní. Prokazatelně jeho. Bylo jich ovšem mnohem víc a my už dávno zapomněli, že on byl jejich autorem. A tak si zpíváme nebo nám hrají Jarabáčka, Na stříbropěnném Labi, Pode mlýnem, Moje krásná vlast či Koně vraný a my ani nevíme, že jejich autorem byl František Kmoch.
Co říkáte, pane Víte Rakušane, bude někdo, byť třeba měsíc poté, co odejdete z funkce, na vás ještě vzpomínat? Tedy v dobrém?
Dnes je to tedy 175 let od narození mistra Františka Kmocha, obyčejného učitele ze Suchodola, kapelmajstra z Kolína, Sokola tělem i duší, a skladatele písní, které zlidověly a proslavily nás i ve světě.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.