Ten, kdo se liší od současného myšlení společnosti

Martina Kociánová, bývalá televizní hlasatelka, nás ve svém internetovém vystoupení informovala o usnesení Nejvyššího soudu. Prý souzen a odsouzen může být ten, jehož názory (a zřejmě je veřejně vyslovuje) se liší od současného myšlení společnosti. Zaujalo mě to. Uvědomil jsem si, že vlastně stíhán může být každý. Tedy i náš pes, protože také on má svou hlavu a nenechá si vysvětlit, že skákat na paničku, když má hlad, a snažit se ji olíznout, když spí, slušní a vychovaní pejskové nemají.

Jak to však vlastně je? Jde o usnesení, které se týká jen psů, anebo také nás lidí, tedy v našem případě občanů České republiky? Po chvíli přemýšlení jsem došel k závěru, že zřejmě těch psů jen okrajově, že jde především o mě, moji paní, kamaráda od vedle, sousedku pod námi, pana doktora z nemocnice a výčepní piva v přízemí našeho domu. Atd. Ti všichni, alespoň jsem o tom přesvědčen, jsou Češi a patří do hájemství Nejvyššího soudu.

Stop! První problém. Co když si však někdo myslí, že je především Evropan a Čech jen omylem, protože se náhodou narodil matce pocházející ze staré bohemácké rodiny? Tady se to nechá vysvětlit. Čechy jsou v Evropě, takže když se někdo cítí Čechem, pak je vlastně i Evropanem a naopak. Jen za pořadí může být hnán k odpovědnosti, ale řekněte, kdo se odváží za takovou maličkost někoho stíhat, když státní zájem je také evropanský?

Za co vlastně nám tedy hrozí prý až patnáctileté vězení? Může to být třeba za to, že rád chodím pěšky? Může, když většina lidí prohlásí, že raději jezdí na kole, autem, letadlem nebo na koštěti, ale zřejmě to nebude ta správná otázka. Musím na to jít, než nám soudci nebo ministerstvo vnitra připraví správný mustr, jinak. Jde přece o názor, nikoli příslušnost. Takže názor! Věřím v čarodějnice. Hloupost. Pokud by to byla pravda, pošlou mně do rukou psychiatrům a psychicky narušené občany lze zavřít nejvýš na příslušné oddělení Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Ty odsuzují snad jen inkvizitoři, jako byl Boblik nebo Torquemado.

Začnu tedy od vlády a parlamentu. V co ministři a poslanci věří, o to nejde, ale o to, co proklamují, co schvalují a co podle nich je správné pro naši vlast. Řekli: je nutné zbrojit, protože nás Rusko, nebo Marťani, v brzké době napadnou. Tomu prý věří většina obyvatel. Tomu se má věřit. Průzkumy však ukazují, že to asi tak horké s tím napadením a vírou většiny nebude. Přesto mohu být nebo budu, přihlásím-li se k opačnému názoru, po právu odsouzen. Dozvím se jen, že je to prý v zájmu země, Evropy a všech. Budu, ač třeba ani nevím, že jsem vyřkl něco nezákonného, když jsem u řezníka jakémusi provokatérovi potvrdil, že jsem pro mír, podle zákona odsouzen. Něco podobného totiž mohl přece říct jen nějaký dezolát, troll, hlupák, svině nebo agent, protože mírové aktivity nás odvádějí od odstrašení těch, kteří by třeba jednou mohli napadnout nás nebo naše přátele Němce, Poláky, Estonce, Dány, atd., atd.

Dobře, účel jsem pochopil, i když není právě prokazatelné, že většina obyvatel naší vlasti je pro velké zbrojení a následnou válku. Jejich děti na rozdíl od většiny těch, kteří jsou u moci, půjdou bojovat a mnozí ztratí i své životy. Že by tedy pro vojnu horovali? To se mi nechce věřit, ale na BIS mají jistě daleko přesnější informace.

Co však s těmi, kteří se opravdu v názorech liší od nezpochybnitelné většiny? Třeba ti, co věří tvrzení o neposkvrněném početí, nebo ti, kteří uvěřili Petru Fialovi, že ještě čtyři roky jeho vlády a budeme mít německé platy? Takže ani pro soudce to nebude jednoduché.

Nechtěl bych být v roli těch, kteří budou o většinové pravdě rozhodovat. No řekněte: Jak potrestat ty, kteří v nedávné anketě odmítli obnovu trestu smrti za zvlášť hrůzné zločiny, když většina je pro obnovení tohoto trestu? Podle výše zmíněného rozhodnutí by potrestáni být měli. Nebo pivaře, kteří vypijí dokonce denně více než deset piv a hájí to proplachováním ledvin, když ostatní vypíjí maximálně jen tři? Či dokonce ty, kteří se diví, že u nás nesmí vystupovat ruská pěvkyně Nětrebko žijící ve Vídni, když každý Rus je vlastně naším přímo třídním nepřítelem, což obojí, tedy chválit Rusko, je vlastně proti duchu naší demokracie a ohrožením naší bezpečnosti? Správně to udělali na Ukrajině, když nechali zbourat sochy Petra Velikého, Kateřiny Veliké, Puškina, Gogola, Vatutina a další.

A co s těmi, co chodí po ulici bosi, co věří v rovnost, v růst důchodů a zastavení válek? Také ty by bylo třeba soudit, protože jejich názory nejsou v souladu s vývojem společnosti a dokonce ani s jejími zájmy. Ti bosí obírají výrobce obuvi o jejich výdělek, ti věřící v rovnost porušují božský a společenský řád, ti, co doufají v růst důchodů, vlastně ubírají peníze na kanónky a ti toužící po konci válek nepochopili, že by to znamenalo také konec zbrojařů a snů zavést naši demokracii v celém světě.

A pak jsou tu ještě rybáři, myslivci, stoupenci Top4Runningu, bezdomovci, baťůžkáři, volnomyšlenkáři, křesťanští a jiní fanatici, literáti, novináři, stoupenci LGBTQ, svérázní youtůbeři, sázkaři na koně, kuřáci, vyhazovači od domů lásky, právníci, zloději z profese, zdravotníci a ještě my, ostatní, kteří se v lecčems lišíme od většiny. Nikdo totiž není tak dokonalý, aby odpovídal mustru, jejž vyrobili v BIS, ÚSTRu anebo na Ministerstvu strachu. Nikdo, snad jen Danuše Nerudová by si dokázala poradit. A tak čekám, kdy i na někoho z mých přátel padne ruka zákona, aby ho obvinila z nevíry a pohrdání většinou. K tomu účelu, abych byl připraven, jsem si koupil v Levných knihách Kafkův Proces.

Jaroslav Kojzar