Jindřich Rajchl: Každý týden řeším kriminalizaci lidí za projev názorů. To se musí změnit!

Dnešek je prvním dnem zasedání nové Sněmovny, jejíž osoby a obsazení určily říjnové volby. Jedním z nově zvolených poslanců je i předseda PRO Jindřich Rajchl, který byl lídrem SPD v Moravskoslezském kraji a získal 14 270 preferenčních hlasů. Jak prohlásil v rozhovoru pro iportaL24.cz, užívá si, že ho televize přestaly úmyslně ignorovat, a přál by si, aby byl »beranidlem, které rozrazí brány«. Hlavně ale hodlá bojovat za svobodu slova. »Každý, kdo hovoří o tom, že bychom neměli být zatahováni do války na Ukrajině, je ruský kolaborant,« kritizuje.

Pane předsedo, měl jste 4. října větší radost ze zvolení poslancem či z toho, že nová »stoosmička« převálcuje Fialovu vládu, nebo ve vás naopak převládalo zklamání, že je zvolených poslanců z SPD a spol. jen 15?

Byla to kombinace pocitů. Asi převažovaly ty pozitivní z toho důvodu, že bylo evidentní, že pětikoalice, která tady čtyři roky ničila Českou republiku ekonomicky, morálně i mravně a vtahovala ji blíže a blíže válečnému konfliktu, prohrála. To byl asi ten úplně první a nejdůležitější pocit, který jsem v tu chvíli měl, jelikož při neúspěchu STAČILO! bylo dostačující, aby neuspěli ani Motoristi. Pokud by se tak stalo, pak by tady vládl Petr Fiala dál, takže já jsem velmi rád, že to dopadlo tímhle výsledkem, což bylo to nejpodstatnější, co jsem v danou chvíli cítil.

Zvolení mi samozřejmě udělalo radost, stejně jako počet preferenčních hlasů, ale já jsem byl vždycky člověk, který se věnoval kolektivním sportům, takže týmový výsledek pro mě byl důležitější než můj individuální. V tu chvíli jsem říkal, že je to stejné, jako kdybyste prohráli 3:4 a vy byste dal tři góly. Sice si můžete říkat, že je super, když jste třikrát skóroval, ale radost stejně mít nemůžete, protože výsledek týmu nebyl tak dobrý, jak jste doufal.

V dané situaci bylo bohužel ANO ve finále kampaně silnější a lidé, kteří chtěli dát hlas SPD, se nakonec rozhodli volit ANO – pravděpodobně i z toho důvodu, aby Fiala ty volby nevyhrál. Tudíž musíme zase znovu nabít, na příští volby být ještě silnější a ukázat, že Česká republika potřebuje razantnější změny, nikoli pouze kosmetické.

Neměl jste strach, že se nakonec ANO dá dohromady s hnutím STAN, jak se před volbami při rozhovoru pro iportaL24.cz obával třeba váš nový kolega z poslaneckého klubu, předseda Svobodných Libor Vondráček?

O spojení se STANem se sice hodně hovořilo, ale já jsem v to příliš nevěřil, protože animozita mezi Andrejem Babišem a Vítem Rakušanem je natolik silná, že si nedovedu představit, jak by spolu seděli v jedné vládě. To prostě není možné a myslím si, že Andrej Babiš by na něco takového nikdy nepřistoupil.

Já jsem spíše viděl možnost spojení ANO s lidovcí nebo s částí ODS, což byla podle mého názoru po volbách preferovaná varianta z Hradu, kdy Petr Pavel oznámil, že pověří Andreje Babiše sestavením vlády až po ustavení Sněmovny, které bylo téměř za měsíc. To znamená, že chtěl vytvořit prostor, aby celý měsíc mohla média atakovat zejména ty menší strany a vytvořit tady atmosféru, že se jedná o nějaké extremisty a o ohrožení bezpečnosti České republiky, aby Andreje Babiše vlastně dotlačila k tomu, že si půjde pro podporu k ODS a k lidovcům. Naštěstí se to nepodařilo a tím, že prezident Pavel už pověřil Andreje Babiše sestavením vlády, evidentně pochopil, že trojkoalici s Motoristy a SPD nerozbije, což je podle mého názoru ten nejdůležitější vzkaz celého toho povolebního období.

Vaše strana nikdy nebyla pro explicitní vystoupení z NATO, resp. z EU, nicméně jste – jako celá SPD s partnery – vždy prosazovali referendum o vystoupení z těchto institucí. Ve finálním programovém prohlášení vlády je sice referendum zakotveno, nicméně nikoli o vystoupení z NATO a EU. Nevnímáte to jako prohru?

To je směšování dvou otázek. První je vystoupení či nevystoupení z NATO a druhou je referendum jako takové. Abychom respektovali to, že o základních otázkách naší svébytnosti a budoucnosti téhle země mají rozhodovat občané, ne politici. To je moje bytostné přesvědčení, protože se jedná o otázky, které mají mnohem delší časový přesah než čtyři roky, což je funkční období jedné vlády. Tyto otázky rozhodují o budoucnosti naší země na deset, dvacet či třicet let dopředu, a tudíž by o nich neměla rozhodovat vláda, která je tady na čtyři roky, ale občané v referendu. A já se toho rozhodování nebojím, myslím si, že občané by skutečně tohle právo měli mít. Na druhou stranu je zřejmé, že tahle otázka, která byla před volbami velmi akcentována, nezískala dostatečnou podporu voličů. Referendum o vystoupení z Evropské unie a z NATO měly v programu z těch hlavních stran STAČILO! a SPD, přičemž zisk byl dohromady kolem 12 %. To znamená, že v danou chvíli po tomto tématu není poptávka. To je realita dne. I ty volby jsou svého druhu referendem. A to referendum jasně řeklo, že toto není otázka, která by byla aktuální a měla zásadnější podporu u české veřejnosti.

Jedno z témat, které si hodně berete za své, je svoboda projevu. Koneckonců se angažujete např. v procesu s učitelkou Martinou Bednářovou. Jak se to vše, co tu zavedla pětikoaliční vláda, dá změnit?

Tady existuje několik rovin tohoto problému. Svoboda názorového projevu je zakotvena v článku 17 Listiny základních práv a svobod. A tam je velmi často zdůrazňována svoboda názor volně šířit, ale pozapomíná se na druhou část věty, kde se mluví o svobodě volně vyhledávat názory a informace, a to bez omezení hranic. A to jsou dvě samostatné kategorie.

A v současné době má jak první, tak druhá část několik, řekl bych, podskupin. Především jde o kriminalizaci lidí říkajících názory, které se nelíbí současné veřejnosti. A další je ostrakizace, až démonizace těch lidí, kteří říkají něco, co se nehodí do progresivně liberálního narativu, jejž představovala pětikoaliční vláda. A je třeba všechny tyto podmnožiny řešit separátně. To znamená, když začnu odzadu, chtěl bych, aby občané měli nezadatelné právo volně vyhledávat veškeré informace napříč světem. Já jsem striktně proti blokaci jakýchkoliv webů na podkladě falešného tvrzení o nějaké dezinformační hybridní válce a podobných nesmyslů, což je jenom krásnosloví, které má zakrývat cenzuru. Prostě nemůžete říct, že chcete některé weby nebo televize cenzurovat, tak uvedete, že je to boj proti dezinformacím a váš postoj k hybridní válce. Takže pro mě to není nic jiného než cenzura, která je jenom pojmenovaná vzletnými výrazy.

Tudíž – zaprvé chci, aby občané měli právo vyhledávat informace kdekoliv a jakkoliv chtějí. A druhou věcí je pak kriminalizace, kterou řeším – nebudu přehánět – každý týden, tím že chodím zastupovat lidi k různým soudům za projev názoru, který je nevyhovující současné vládní garnituře, jež naštěstí dosluhuje. A já bych byl velmi pro to, abychom zrušili některé paragrafy, jež do trestního zákoníku vložila právě předchozí pětikoaliční vláda.

Hovořím o neoprávněné službě pro cizí moc. Hovořím o zákazu propagace komunismu. A velmi rád bych i zúžil ten paragraf, který je nejčastěji používaný proti Martině Bednářové, Jakubu Netíkovi a mnohým dalším lidem, a to je paragraf 405, tedy ospravedlňování, zlehčování a schvalování genocidia nebo zločinů proti míru. Je totiž formulovaný natolik vágně a natolik gumově, že je možné pod něj schovat absolutně cokoliv. A já bych byl velmi rád, abychom jej trošku upravili a zrestriktivnili, aby jej nebylo zneužívat v rámci politického boje.

A třetí věc je démonizace názorových oponentů, kdy dnes v podstatě každý, kdo hovoří o tom, že bychom neměli být zatahováni do války na Ukrajině, je ruský kolaborant. Každý, kdo hovoří o tom, že bychom neměli přijímat Green Deal, migrační pakt a že bychom si neměli nechat brát naše pravomoci ve prospěch Bruselu, je extrémista a podobné nesmysly. To je klasická ukázka toho, kdy se politický diskurz a reálná politická debata dostávají na pole emocionální a na pole nálepkování, kdy argumentujeme nikoli ad rem, tedy k věci, ale ad hominem, k určitému člověku. Pokud proti mně někdo nemá věcnou argumentaci – proti Green Dealu, proti migračnímu paktu, proti přijetí eura – tak mě nazve extrémistou. A to je to nejjednodušší, co může udělat. Označí nás za krajně pravicovou stranu jenom proto, že chceme hájit tradiční rodinu proti těm LGBTQ nesmyslům. A já zkrátka chci, abychom ty nálepky dali pryč, aby se jich lidé nebáli, protože to je strategie právě těch lepšolidí nebo lepševiků. Ti se vám snaží dát nálepky na čelo, aby si slušní lidé řekli: »No přece nebudu volit Rajchla. To je extrémista, krajní pravičák, nějaký rusofil, xenofob a bůhví co ještě.« A bohužel to funguje. Funguje to v Německu proti AfD, v Rakousku proti FPÖ, na Slovensku proti Ficovi a proti SNS – a funguje to i u nás. Lidé se prostě bojí, a když někdo v lepší společnosti řekne »já volím Rajchla«, tak je to něco neakceptovatelného. Takže já se budu snažit proti těmto nálepkám bojovat, vystupovat a neustále se snažit posouvat názorovou výměnu na pole věcnosti, a nikoli do osobní roviny.

Ještě jedna nálepka byla hojně využívána a operoval s ní především předseda STAN Vít Rakušan, který vyzýval »Volte demokraty!«…

Právě tohle nálepkování se snažilo vložit do hlav našich voličů myšlenku, že jsou tady na jednom spektru strany demokratické, a na druhém pak totalitní. To je samozřejmě neuvěřitelně arogantní a prokazatelná lež! Protože jakákoliv nedemokratická strana, pokud by existovala, musí být zakázána. To máme v našem zákoně. Pokud politická strana, ad jedna není postavená na demokratických principech a ad dva prosazuje potírání demokracie v České republice, tak může být soudem zrušena. Dokonce by měla být soudem zrušena!

Tudíž se tady snažil Vít Rakušan, a mnozí další s ním, vytvořit dojem, že je to boj demokracie proti totalitě, a zjednodušit předvolební střet různých názorů, myšlenek a řešení jednotlivých problémů na to úplně nejbanálnější, primitivní dno: My jsme demokraté, oni ne.

A musím říct, že to bohužel částečně zafungovalo. Jelikož kdyby měli občané této země hodnotit skutečně výsledky a neřídit se těmito nálepkami, pak by podle mého názoru strany pětikoalice nemohly dostat dohromady ani 20 procent. Ty strany tady za čtyři roky zkazily a zničily, na co sáhly. Českou republiku dostaly na dno ekonomiky v Evropské unii. Ze všech zemích OECD jsme měli nejvyšší kumulativní inflaci a nejvyšší pokles reálných mezd. Naše životní úroveň se zhoršila a oni to vždycky sváděli na válku a na energetickou krizi. Ale když to porovnáte se srovnatelnými zeměmi, jako je Polsko, Maďarsko, Bulharsko, tak každá z nich si vedla výrazně lépe. My jsme měli pokles reálných mezd – minus 10 %. Polsko mělo růst 9,5 %, Maďarsko 13 % a Bulharsko dokonce 36 %. To je přece jasný komparativní vzorek, který ukazuje, že to vláda Petra Fialy nezvládla. A kdyby měli lidé hodnotit jenom to, jestli se jim dnes žije lépe než před čtyřmi lety, jsem přesvědčen, že drtivá většina řekne, že ne, a tím pádem by nešla volit vládu, která to měla na zodpovědnosti. Vždyť Petr Fiala měl jednu chvíli důvěru 2 procent lidí v této zemi. Přesto z toho dokázali vytáhnout 92 mandátů! A za tím bohužel stojí lidé, kteří volí opravdu na bázi tohoto primitivního rozškatulkování na demokraty a nějaké autokraty, což je jedna obrovská lež, která měla zakrýt skutečnost, že Fialova vláda za poslední čtyři roky – to bylo jedno velké zklamání a obrovské selhání.

Ještě vám do toho skočím jedním údajem, a to jsou nevoliči, kterých je přes 30 procent. Většina z nich by volila někoho jiného než Fialovu vládu, ale za plenty nechodí. Proč? Jsou opravdu tak zklamaní z vývoje v naší zemi? A jak je do budoucna nalákat?

To je velmi složitá otázka. Těch více než 30 procent nevoličů, to jsou prostě lidé, kteří k těm volbám nechtějí za žádnou cenu, ať se děje, co se děje. Mnozí z nich říkají, že se o politiku vůbec nezajímají a že politika do jejich života vůbec nezasahuje, ale to je nepochopení úlohy té politiky. Protože ona zasahuje do života každého jednoho z nás! Ať už jsou to ceny potravin, ceny bydlení, svoboda názorového projevu, případně samozřejmě to, jestli budeme směřovat blíže k míru nebo k válce.

Ale část těchto nevoličů, kteří by právě asi nedali hlas Petru Fialovi, to jsou lidé, kteří ztratili víru v systém. A myslí si, že tím, že nejdou volit, dávají najevo svoje ostentativní opovržení vůči politice jako takové.

A já jim částečně i rozumím, protože politika prostě je bahno. Je to sféra, kde se věci hýbají strašně pomalu a já sám bych si je přál měnit daleko rychleji, než jsem toho schopen. Jenže tady neexistuje jiná cesta! A tím, že nepůjdu volit, v podstatě dávám hlas právě pětikoaličním politikům, kteří naši zemi čtyři roky ničili. To zkrátka není řešení.

Druhá věc je, jak ty lidi přesvědčit, aby zpátky vrátili systému důvěru. Jedině poctivou prací, každodenním vysvětlováním, každodenním vystupováním a každodenní prací pro tuhle zemi a pro její občany, aby pochopili, že všichni politici nejsou úplně zkažení a špatní. Že jsou tady i takoví, kteří chtějí pro naši zemi něco pozitivního vykonat.

Vy jste ve své politické kariéře několikrát vyzýval, aby vás pustili do hlavních televizí. To se povedlo až v poslední době, kdy jste tam – s nadsázkou – pečený vařený, a dokonce kvůli vám Václav Moravec musí přerušit svůj pořad… Užíváte si to?

Musím říct, že částečně ano. Vždycky jsem totiž chtěl, aby občané v České republice a diváci mainstreamových televizí měli možnost vidět člověka, který se skutečně nebojí pojmenovávat věci naprosto otevřeně a jednoznačně. Který je nezaobaluje do nějakých frází a floskulí, aby byl akceptovatelný pro většinovou společnost a přijatelný pro ta mainstreamová média a pro jejich moderátory, kteří se velmi často pasovali do role mravokárců. Bohužel musím říct, že v současné době už Václav Moravec ani Terezie Tománková nejsou moderátory. Jsou to de↓facto hráči na politické scéně, kteří namísto toho, aby udělovali slovo a vedli diskuzi, tak se snaží prosazovat své vlastní názory. A to by prostě moderátor nikdy neměl dělat! Posouvá se tak do pozice, v níž by se nikdy neměl ocitnout.

Takže z toho, že mám možnost říkat ty věci tak, jak jsem se zavazoval je říkat, to znamená natvrdo, otevřeně a napřímo, radost mám. A těší mě i kladná odezva. Mnoho lidí mi povědělo: »Na tohle jsme čekali. Tohle jsme chtěli z televize vždycky slyšet.«

Dobrá, ale jak v povolebním kontextu vidíte budoucnost PRO? Vy jste byl zvolen za SPD. Neutopí se vaše strana právě v SPD?

Domnívám se, že žádné utopení nehrozí. My jsme se pro tyto volby rozhodli kandidovat společně, koneckonců já dlouhodobě razím myšlenku spolupráce jednotlivých národně-konzervativních sil v České republice, ale strana PRO jakožto subjekt zůstává velmi výrazná. Řekl bych, že na vlastenecké scéně je po SPD nejvýraznější a dle mého názoru neustále roste naše podpora. Tím, že se mi otevřely brány a závory mainstreamových médií, se mnohem více lidí dozvědělo, že tady existuje nějaký Rajchl a nějaká strana PRO.

Tudíž bych byl velmi rád, abychom využili této příležitosti k představení spousty dalších vynikajících odborníků a skvělých lidí i k tomu, že máme program, který je postaven na naprosto reálných základech. Kdybych někde dostal příležitost prezentovat naši důchodovou reformu – abychom se nebavili právě o těch nálepkách, ale o věcných řešeních – tak jsem bytostně přesvědčen, že nikdo ji nemá lépe zpracovanou než my.

A celkově je program postaven na jednoznačně národní konzervativní vizi, kterou reprezentují například Donald Trump nebo Viktor Orbán. Zájmy České republiky na prvním místě, ale na naprosto racionálních základech!

Strana PRO momentálně disponuje mnohými osobnostmi, které měly být představeny veřejnosti a které by si zasloužily velkou podporu našich občanů.

Ať už je to například profesor Ivo Budil, jeden z nejvýznamnějších intelektuálů, které tady máme, nebo Milan Loprais, skvělý člověk, který dělá Pozdravy z Radhoště a je velmi populární na sociálních sítích – za mě opravdová budoucnost české politiky. Je to slušný, inteligentní člověk, který má svou jasnou vizi, kam by Česká republika měla směřovat. Anebo Pavel Tůma. Kandidoval za nás v Ústeckém kraji a získal velmi vysoký počet preferenčních hlasů a vlastně nepřekroužkoval pouze Jardu Foldynu, což je tamní fenomén. Dále třeba Klara Liptáková, úžasná dáma, bývalá starostka jedné z brněnských městských částí, která má velmi jasný názor na problematiku LGBTQ, v níž se velmi angažuje také Ladislav Kytka.

Takže já bych chtěl využít roli toho beranidla, kterou mi kdysi v jednom rozhovoru přesoudila Soňa Peková, když řekla, že »Jindra je to beranidlo, které rozrazí tu bránu a za ním půjdeme všichni«. To bych si velmi přál, protože mým cílem je i pořádat různé semináře v Poslanecké sněmovně. Navázat na covidové diskuse, které pořádal pan doktor Zlínský, ale třeba i semináře o problematice LGBTQ, o problematice energetiky, dopadů ETS 2 a dalších a dalších tématech, tak, aby se s nimi veřejnost mohla seznámit.

Berete to i jako osobní závazek, jmenované lidi představit? Aby se neříkalo, že PRO je stranou jednoho člověka, jako se to říkává například o Přísaze…

Ano, ale u Přísahy bych řekl, že to platí, u nás ne. My máme skutečně spoustu skvělých lidí. Problém je, že média dávají prostor většinou jenom těm nejvýraznějším. Bych velmi rád, aby zejména v alternativních médiích dostaly tyto osobnosti strany mnohem větší prostor a pokusím se je tam prosadit.

Petr Kojzar