Takový to byl týden…

»Ti dnešní velitelé nic nechápou, ničemu nerozumějí, nikoho neposlouchají a myslí si, že spolkli všechnu moudrost světa, do všeho se pletou.« Ano, ti velitelé! Jenže, víme-li to, proč jednomu generálovi v minulém týdnu vláda schválila čtvrtou hvězdu a jinému třetí, ač ještě nikdy předtím šéf zpravodajství, který může vymyslet jakoukoli kauzu a musíme mu věřit, na nic podobného nedosáhl? A ostatně ani ten nově čtyřhvězdičkový nemá čistý štít. Nebýt ministra zahraničí a jeho diplomatického zásahu, mohl mít kvůli dronům na Ukrajinu pořádný malér. Ruka ruku však myje. Tentokrát Jana Karlovi. Mýdla, na rozdíl od Yoriků (viz Bruno Traven: Loď mrtvých), pokud nebylo vyvezeno do východních zákopů, je prý zatím u armády, na rozdíl od jiných potřebností, dostatek.

Onu výše citovanou větu jsem nevymyslel. Tou svého času Niccolo Macchiavelli ve svém Vladaři radil Lorenzovi Medicejskému a nesměroval ji jenom na generály. Proto bývá nejen pro reálně myslící politiky smrtelné, zvláště ovšem pro nás ostatní, nechat ty, kteří mají egokomplex a zároveň myslí, že mají jedinou pravdu, aby se živili politikou či do politiky zasahovali. Pokud jde o Česko, proslechlo se, že i jeden zakomplexovaný plukovník mající na starosti naše správné myšlení, se také má brzy stát generálem. Pak ho už zřejmě, obrazně řečeno, nedokáže udržet ve stáji nikdo a troufne si dokonce na taxis. To jsme se také dozvěděli v uplynulém týdnu. Nejen však to.

Mohli jsme si přečíst o dojemné vládní shodě, které prý nevadí ani rozmíška, k níž došlo na jednání vlády, kdy ministr Válek v tomto týdnu po hádce s ministryní války Černochovou dokonce ze zasedání odešel. Šlo údajně o peníze pro vojáky na úkor zdraví druhých. Chápu, že důležitější jsou kanóny než (obrazně řečeno) makarony a náborový milion než harfy tón. Pak jsme se ještě dozvěděli, že přes zmíněné rozrušení mysli všichni přece jen schválili nejen ten zmíněný náborový milionek, ale i další podporu bojující Ukrajině, další zbraně a náboje, jež by snad mohly být využity nejen na Donbas, ale také v pochodu na ruský Belgorod. Zatím se prý vítězný postup odložil. Nejen pro dosud nedošlé peníze a munici, ale snad i proto, že semtex z akce Vetchý ještě nedorazil a tak nebylo čím vyhazovat mosty a ruské tanky do vzduchu.

V sobotu nám ovšem ČTK sdělila, že Evropa (myšleny státy Evropské unie) schválila dalších 21 miliard eur na vojenskou pomoc Ukrajině. Kolik z toho si utrhneme od úst my, nevím. Jistě nebudeme ti vzadu. Ostatně ani netuším, zda toto usnesení nemělo nějakou souvislost se zmíněným jednáním vlády.

Je také stále neznámo, kolik dobrovolníků s českým pasem bojuje za opětovné připojení Doněcka a Luhanska k Ukrajině. Jeden takový dobrovolník je v merku policie, jak jsme se také v uplynulém týdnu dozvěděli, protože neměl oficiální souhlas vlády, nebo snad ministryně války, vzít na sebe ukrajinskou uniformu. Další takový souhlas mají, protože bojovat na východě znamená přece hájit Prahu. O dalších městech a obcích se v tomto sloganu nemluví. Věřím, že šlo v uvedeném případě stíhání o omyl, protože jeho vlastenecký čin přece nemůže být potrestán. Možná, že ministr zahraničí i jemu už nechal vystavit diplomatický pas.

O Krymu se zatím nepíše, i když prezident Zelenský kdysi slíbil Západu, že ho také vrátí pod svou, tedy západní, jurisdikci. Slyšel jsem jen, že tamní vzpomínky na výročí oslav odchodu od euromajdanu se účastnili i Češi. Nevím, proč by ovšem nemohli, když je tam bezpečno a v létě u Jalty nebo u Forosu se lidé normálně sluní na pláži. Moře je tam totiž teplejší než naše Máchovo jezero. Kdysi tam jezdívaly i naše děti do mezinárodních táborů. Ostatně do Kyjeva se přece také jezdí, dokonce v zástupech, a někteří čeští politici, včetně našeho pana prezidenta a pana premiéra zde už byli mnohokrát. Tam je ostatně také relativní klid, stejně jako v Simferpolu, protože jinak by sem naše čelné představitele přece ochranka v zájmu jejich bezpečnosti nemohla pustit. Proto show kolem učitelky Bednářové musí být jen nějaké nedorozumění, které se brzy vysvětlí. Možná až k šípku pošlou mladého ambiciózního prokurátora, který si na ní chce udělat jméno.

Víme ovšem, že tam na východě máme už své padlé. Také to jsem zaslechl před několika dny. Myslím, že už někteří byli vyznamenáni in memoriam. Jen na kbelské letiště nebyli přesunuti pod starostlivou rukou polních kurátů. Přesto se jim jistě dostane požehnání. Jsou lidé, kteří by řekli: zbytečná smrt, zbytečná ztráta mladého života, ale ti opravdu nevědí, co to je bojovat za Prahu.

Takový tedy byl právě končící týden! Foukal studený vítr, jednou či dvakrát byly někde teploty pod nulou, pršelo málo. Přečetl jsem si, že od roku 2000 bylo jmenováno 406 generálů, jen v armádě jich aktivně slouží na dvě stě (podle Kverulantu) a prezident chystá jmenování nových či povýšení stávajících již ohvězdičkovaných (viz výše). Prostě generálů je málo. Skoro jako českých rudých granátů na Železnobrodsku. Alespoň v jejich počtu, tedy těch generálů, ne oněch rudých českorajských granátů, musíme tedy naplnit tabulkový stav. Jen aby však ti vyvolení neodpovídali Macchiavelliho charakteristice. To bychom pak nemohli věřit snad ani Vladaři.

Takový tedy byl ten uplynulý týden.

Jaroslav Kojzar