Dokonce na místě kancléřském. On nám totiž Olaf v mládí dost lumpačil. Jako Petr. I jeho srdíčko hlasitě tlouklo pro Východ, byť dneska se ze známých důvodů Scholzovy výrazně prosocialistické aktivity v mládí příliš nezmiňují. Novináři zřejmě mají striktní zákaz nějak podrobně se šťourat v Olafově minulosti.
Např. wikipedia jen stručně uvádí, že: »Mezi roky 1987 a 1989 byl místopředsedou Mezinárodní unie socialistické mládeže, v jejímž vedení působil také současný generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Scholz tehdy podporoval marxistickou studentskou organizaci Freudenberger Kreis. Ve svých článcích v Zeitschrift für sozialistische Politik und Wirtschaft psal o ‚překonání kapitalistické ekonomiky‘ a brojil proti ‚agresivně-imperialistickému NATO‘. V mládí chtěl znárodňovat velké obchodní společnosti, ale později jako starosta Hamburku naopak velké korporace podporoval.«
Věřte, že opravdu ten samý – tehdy mladý, dnes stárnoucí Scholz – napsal zkraje 80. let minulého století v Zeitschrift für Sozialistische Politik und Wirtschaft mimo jiné i tyto řádky: »Na otázku modernizace a přezbrojení NATO mohou pokrokové demokratické síly v naší zemi odpovědět jen jedním způsobem – NE! V diskusi s ostatními složkami mírového hnutí musí Juso (mladí socialisté v NSR) jasně říci, že neustálé zbrojení, zbrojení a hrozba války jsou nevyhnutelnými průvodními jevy imperialismu, a proto může být světový mír trvale zajištěn pouze tehdy, bude-li kapitalismus nahrazen socialismem.«
Málokdo rovněž ví, že Scholz, coby velmi agilní člen Juso, úzce spolupracoval s FDJ, komunistickou organizací mládeže v NDR. Ostře vystupoval proti tehdejšímu kancléři Helmutu Schmidtovi a navazoval vřelé vztahy s předními politiky NDR.
V té době byl i extrémním kritikem NATO, což dával vehementně najevo v mnoha veřejných projevech. Mezi mladými socialisty v Juso patřil k levicově radikálnějšímu marxistickému křídlu. Otevřenými sympatiemi k NDR se nikterak netajil a postupně se stal halasným zastáncem řady stěžejních politických postojů východního Německa. Jakoby Pavlovi z oka vypadl.
Co politicky hlásal mladý Scholz v 80. letech, a co hlásá dnes, jeví se, jako by to říkaly dvě různé osoby: jedna pro-východní, a tedy proruská, a druhá vazalsky proamerická a protiruská. Scholz v pozdějším ani dnešním věku nikdy veřejně nekomentoval tak absurdní změnu svého charakteru. Stydí se snad za svoji minulost, nebo se dokonce stydí za to, že ji, tu minulost, zradil? Těžko říct, do hlavy mu nevidíme.
Jak jsem již výše naznačil, právě ze Scholzovy iniciativy začali v roce 1983 mladí socialisté z Juso úzce spolupracovat s Ústřední radou FDJ, v níž tenkrát působila i nynější místopředsedkyně Spolkového sněmu Petra Pau.
V témže roce se na kongresu mladých západoněmeckých socialistů projednávala také otázka, zda by Spolková republika neměla vystoupit z NATO. Scholz v časech svého účinkování v Juso několikrát NDR navštívil a vedl tam s východoněmeckými kolegy-mládežníky politické rozhovory na nejvyšší úrovni.
Když to shrnu a podtrhnu, konstatuji, aniž bych chtěl cokoli zlehčovat, že tohle je jenom nějaký Scholz… Čert ho vezmi.
Ale co ty stovky bývalých nacistických pohlavárů a jejich pohrobků, dodnes činných např. v nejvyšších patrech Evropské unie? Divíte se ještě, že výrazně pronacistickému prostředí na Ukrajině se z Bruselu dostává tak fanatické podpory? A že do těchto názorových kotrmelců pasuje Petr Pavel jako zadek na hrnec?
S využitím informací z www.roman-bednar.com zpracoval
Jan Čech