V českém veřejném prostoru se rodí nový fenomén: studenti vyrážejí bránit veřejnoprávní média. Nikoliv symbolicky, nikoliv debatou či peticí – ale demonstrací. A člověk si klade otázku: jak daleko toto odhodlání zajde? Budou mladí obránci demokracie stát před budovou České televize jako lidské valy? Přivážou se řetězy ke dveřím Českého rozhlasu? Budou nocovat ve vestibulech, aby ochránili vysílání Událostí před domnělým ohrožením?
Možná jsme svědky vzniku nové studentské tradice. Zatímco dřívější generace bojovaly za svobodu slova, dnešní studenti bojují za zachování koncesionářských poplatků. Místo hesel o lidských právech přichází volání po stabilním financování mediálních institucí. Transparenty by mohly nést slogany jako: »Naše budoucnost, vaše poplatky!« nebo »Bez televize není svoboda!«
Veřejnost mezitím s napětím čeká, zda se protest omezí na náměstí, nebo přeroste do dramatičtějších forem odporu. Vzplanou v ulicích Prahy barikády? Vyrostou před Kavčími horami stany solidarity? Zabarikádují studenti vchod do zpravodajství vlastními těly? V době, kdy se každá občanská iniciativa stylizuje do boje za záchranu hodnot, nelze nic vyloučit.
Je tu však jedna zajímavá drobnost: účastníci demonstrace mají dostat omluvenku z výuky. To je pozoruhodný moment. Když student vynechá přednášku kvůli brigádě, má absenci. Když jde demonstrovat za veřejnoprávní média, dostane potvrzení. Znamená to snad, že obrana financování České televize je novou formou praktické výuky? Pokud ano, v jakém předmětu? Mediální aktivismus? Financování veřejných institucí v terénu?
A otázky tím nekončí. Univerzita Karlova, konkrétně Filosofická fakulta, která demonstraci iniciovala, je vedena v rejstříku lobbistů. To je veřejně dohledatelný fakt. Nabízí se tedy otázka, zda někdo na akademické půdě aktivně podporoval organizaci protestu. Lobbovalo vedení fakult směrem ke studentům? Nebo naopak probíhala komunikace ze strany veřejnoprávních médií směrem k akademickým institucím? Pokud je vše transparentní, proč kolem toho panuje takové mlčení?
Kritické otázky ovšem míří i k samotným demonstrantům. Kolik z těch, kdo půjdou do ulic bránit koncesionářské poplatky, je skutečně platí? Kolik studentů si každý měsíc hradí televizní či rozhlasový poplatek ze svého? A kolik z nich jej má psaný na rodiče? To není výsměch, to je legitimní otázka. Je zvláštní bojovat za povinnost, kterou člověk sám nenese.
Stejně legitimní je ptát se, kolik těchto studentů skutečně pravidelně sleduje veřejnoprávní vysílání. Vědí, za co demonstrují? Vědí, že hlavním předmětem sporu je model financování? Protože veřejná debata se často tváří, jako by šlo o záchranu nezávislosti médií, přestože nikdo seriózně netvrdí, že by nezávislost byla ohrožena. Debata se vede o tom, jak financování nastavit efektivněji a průhledněji.
A právě zde se satira píše sama. Studenti vyjdou do ulic pod heslem obrany svobody, zatímco reálným tématem je hospodaření veřejné instituce. Místo diskuse o efektivitě se vytváří obraz ohrožené demokracie. Místo otázky »jak média financovat lépe?« zaznívá »jak média zachránit?«.
Veřejnoprávní média přitom nejsou ohrožena zákazem ani cenzurou. Nejde o umlčení redakcí. Jde o debatu, jak mají být financována a jak mají nakládat s prostředky. Transparentnější financování přece neznamená útok – znamená kontrolu. Efektivnější hospodaření přece neznamená likvidaci – znamená odpovědnost. A to zřejmě Česká televize ani Český rozhlas nechtějí.
Je proto zvláštní sledovat, jak se technická otázka financování mění v dramatický boj dobra a zla, do něhož jsou mobilizováni studenti. A ještě zvláštnější je, když za tuto mobilizaci dostanou omluvenku.
Možná se tedy opravdu dočkáme nového modelu občanského vzdělávání: dopoledne seminář, odpoledne demonstrace za rozpočet veřejnoprávní instituce. A pokud bude potřeba, možná jednou i nocleh na Kavčích horách.
Otázka ale zůstává stejná: kdo tento příběh rámuje, kdo jej organizuje a komu prospívá, když se finanční debata převlékne za boj o svobodu?
Na to už transparenty odpověď nenabídnou. Ale bude důležité sledovat, kdo se na demonstraci objeví. Bude to osvětový vůdce Petr Fiala? Nebo snad dorazí sám ústavní agent Petr Pavel Pávek? Případně »pařmen« Marián Jurečka, který tančil v době masové střelby D. Kozáka právě na Filozofické fakultě? Možná se ještě budeme divit…
Jan Klán
Diskuze je uzavřena.