Asi byste si mysleli, milí čtenáři, že ten Kupský spadl z Marsu nebo se mu udělalo mdlo z toho horka, co v České republice panuje, kdybych nezačal ohlédnutí za víkendem ve světě branek, bodů a vteřin Wimbledonem. Ano, je to událost číslo jedna a hrdinka s raketou v ruce se jmenuje Markéta Vondroušová.
O vítězce už jste určitě zjistili mnohé. Za připomenutí stojí, že je od začátku tenisové Open éry (1968) 24. různou šampionkou z grandslamové trávy. Za tu dobu zde má nejvíc triumfů Martina Navrátilová (9). A právě o 24. grandslamový titul hrál úřadující šampion Srb Novak Djokovič proti o šestnáct let mladšímu vyzyvateli a světové jedničce Španělu Carlosi Alcarazovi.
Říká se, že to, kdo je druhý, nikoho nezajímá, že nejdůležitější je vyhrát. Právě včerejší finále do role druhé podruhé za sebou obsadilo tuniskou tenistku. U ní došlo k zajímavé situaci – přiznejte, komu z vás nepřipomínal její smutek situaci z roku 1993 a Janu Novotnou:
Že by se historie opakovala a při třetím postupu Tunisanky do wimbledonského finále to vyjde? Počkejme si.
Jistě jste si všimli, že se zatím vyhýbám jménu. Když používáte zahraniční weby, píše se tam Ons Jabeur. Loni turnaj podle ČTK a médií, která používají její servis, zahájila Ons Džabúrová. Jenže v půlce turnaje došlo ke změně přepisu na současné Uns Džábirová. Vím to naprosto přesně, protože jsem se pokoušel zpětně změnit údaje na našem webu, ale pak mi to přišlo zbytečné a dodnes je od loňského července na stránkách iportaL24.cz tento rozdíl znát. Uvědomil jsem si to vlastně až po přečtení některých diskusních příspěvků na jiných webech. Bylo tam vesměs nadáváno redaktorům, že nevědí, kdo hrál apod. Některá média a někteří novináři holt neumí některým lidem přijít na jméno 🙂
Vstupenky na takový tenis asi nebudou levnou záležitostí, zato vstupenky na to, o čem budou následující řádky, snad ani neexistují. A možná právě proto se někteří »diváci« chovají tak, jak se chovají. Mluvím o Tour de France. Dnes kvůli jednomu z »diváků« došlo k hromadnému pádu, kdy onen přítomný buď pojal chuť sáhnout si na jednoho ze závodníků anebo se věnoval »selfíčkování« a nedával pozor.
Včerejší dění, a možná i celkové výsledky, ovlivnila jiná situace. Sice neskončila pádem, ale vliv určitě měla. Letos se zatím počítá každá vteřinka, možná jen do úterní časovky po zítřejším volném dni, a tak se počítá i s různými bonifikacemi. O to se evidentně chtěl pokusit Tadej Pogačar a chtěl nastoupit obhájci ve žlutém dresu Jonasi Vingegaardovi. Před oběma vedoucími jezdci byly v posledním stoupání etapy na Col de Joux Plane dvě motorky, které se prodíraly hustým špalírem fanoušků. Pogačar prudce akceleroval zhruba 500 metrů před vrcholem a díky své výbušnosti měl velkou šanci soupeře utrhnout. Vzápětí ale musel útok zastavit. »Když jsem viděl, že Tadej Pogačar zrychlil, hned jsem to svému řidiči řekl. Odpověděl ale, že odjet nemůže,« konstatoval fotograf Bernard Papon, jenž spolupracuje se sportovním listem L’Équipe.
Ten se sice dnes slovinskému cyklistovi veřejně omluvil, ale nástup se nekonal, naopak Vingegaard se v závěru překvapivě kolem Slovince ještě prosmýkl, a tak to byl nakonec on, kdo si připsal vteřinky k dobru.
»Je to trochu promarněná příležitost. Začal jsem sprintovat, ale k ničemu to nevedlo. To je samozřejmě škoda. Nemyslím si ale, že právě tohle rozhodne letošní Tour. Cítil jsem to v nohách a nemohl jsem pak spurtovat o prémii, i když upřímně, taky jsem to sám trochu zpackal,« připustil v cíli v Morzine. Manažer jeho stáje SAE Team Emirates Joxean Matxin byl ale kritičtější: »Samozřejmě se to může stát, ale pravidla UCI jsou jasná. Jezdit s dvoumetrovým odstupem je nepřijatelné.«
»Nebudu obhajovat neudržitelné. Do té situace jsme se vůbec neměli dostat. Měl jsem svého řidiče požádat, aby mě od nich poodvezl rychleji a dřív,« uznal Bernard Papon.
Pořadatelé Tour obě posádky motocyklů (druhá patří k francouzské televizi), které u incidentu byly, pro dnešní 15. etapu suspendovali a vyměřili jim pokutu 500 švýcarských franků. Ale jak bylo vidět i na videu a jak potvrdila Paponova věta, opravdovým viníkem byl někdo jiný. Ta věta přece zněla: »Odpověděl ale, že odjet nemůže.« Evidentně tam někdo vadil…
Také belgická hvězda, vítěz dvou etap na TdF Thomas de Gendt, má jasno: »Když chcete dát bonusové vteřin na vrcholu kopce, tak tam alespoň umístěte zábrany a ujistěte se, že tam nezůstanou žádné motorky.«
Opravdu se čeká na nějaké neštěstí, které teprve snad něco změní?
A to vše mě jen utvrdilo v tom, že ten skutečný důvod, proč tak rád koukám na cyklistiku, jsou třeba tyto záběry:
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.