Kdyby se mělo ve světě branek, bodů a vteřin volit PŘÍJMENÍ TÝDNE, pak by to bylo – z českého pohledu – jednoznačné. STANĚK. Ano, koulař Tomáš Staněk získal na mistrovství Evropy v Mnichově bronzovou medaili. A jeho jmenovec Jindřich Staněk, v brance fotbalové Plzně, předvedl na půdě Karabachu v úvodním duelu play off o Ligu mistrů klíčové zákroky, díky nimž Viktoria neveze z Ázerbájdžánu prohru 0:2, nebo i horší, ale bezbrankovou remízu, jež je docela slušným odrazovým můstkem pro odvetu.
Pokud ctěný čtenář dovolí, zastavím se u obou Staňků podrobněji s ohledem na to, co mě u nich nejvíce zaujalo.
Tak tedy Tomáš. Získal naši první – a dosud jedinou – evropskou medaili v královně sportů, ale zklamání na něm bylo patrné. »Lepší než brambora,« uznal. Pro nesportovce – nemyslel na vařené ani šťouchané brambory, hranolky ani krokety. A vůbec ne na bramborovou kaši. Narážel na to, že nejhorší pro sportovce je čtvrté místo. Takzvané bramborové. To vám potvrdí asi každý závodník. Skončit pátý nebo šestý, to je OK. Ale být tak blízko medaili, jednu jedinou příčku, a nemít nic, to je k vzteku… Ale zpět ke Staňkově bronzu. Již jsem několikrát v rámci této rubriky zmínil, jak jsou mi sympatičtí sportovci, pro které je stříbro nebo bronz málo. Protože každý, kdo má soutěživého ducha, chce v prvé řadě vyhrát. Že se to nepovede, je věc druhá. Ale dávat si za cíl »jen« druhou nebo třetí příčku, to není uvažování hodné šampionů. A v tom mě koulař Staněk vlastně potěšil dvakrát. Jednou bronzovým kovem. A podruhé myšlením šampiona. Příště to určitě vyjde, Tomáši.
A ještě Jindřich. Kapitán fotbalistů Plzně Lukáš Hejda označil po utkání v Ázerbájdžánu brankáře Staňka za »Haška z Nagana«. Kouč Michal Bílek jej předtím tituloval nejlepším ligovým gólmanem. Těžko měřit. Ale je fakt, že Staněk dokáže vytáhnout excelentní zákroky, a proto je Viktoria teď tam, kde je. Pro srovnání – sparťan Holec či gólman Slovácka Nguyen v tomhle ohledu zaostávají. A koneckonců i slávista Mandous si mohl o uplynulém víkendu oddechnout s intencí parní lokomotivy, že po nesmyslném výběhu neinkasoval v závěru utkání v Jablonci »gól roku« přes celé hřiště z kopačky Kratochvíla. On ten Staněk asi bude opravdu nejlepší. Jestli to bude stačit na paralelu s Naganem, to však ukáže až odveta v příštím týdnu. Já nevím jak vy, ale já se na ni těším jako malé dítě!
Stejně tak se ale těším i na víkendové vrcholy atletického ME – tedy z pohledu českého diváka. Tři oštěpaři a tři oštěpařky ve finále? Souhlasím s Jakubem Vadlejchem, že jsme oštěpařskou velmocí. A za tím je skryt již přes dvacet let jeden nenápadný pán – Jan Železný. Kdysi sám šampion, dnes trenér šampionů.
Kromě toho mě ale v rámci skončeného pracovního týdne zaujal i hokej. Že česká dvacítka porazí ve čtvrtfinále Američany? Nečekané. A neuvěřitelné.
Přiznávám, nekoukal jsem. V noci jsem spal. A nevěřil. A ráno jsem se probudil a při pohledu na ten výsledek jsem se musel štípnout, jestli pořád ještě nespím a nezdá se mi něco absolutně nereálného. Vypadá to, s ohledem na letošní vystoupení áčka i juniorů na vrcholných akcích, že to s českým hokejem nebude až tak špatné, jak se kolovrátkově opakuje posledních minimálně deset let. I když vím, že jedna vlaštovka, či v tomto případě dvě, jaro nedělá…
Takovou jednou vlaštovkou je ale v dresu fotbalové Sparty Dávid Hancko. Vlastně byl. Mezi průměrností – ať se na mě sportovní ředitel Tomáš Rosický nezlobí – vynikal neústupností, fotbalovým myšlením, psychikou i vůdcovstvím (navzdory letošní chybě z předkola Evropské konferenční ligy). Sparta na něm chtěla stavět, ovšem nyní ho za čtvrt miliardy prodává do Nizozemska. Dokážou jej Vitík, Zelený či Panák nahradit? Možná v něčem, ale komplexně určitě ne. Jasně, pokud chce fotbalista odejít za životní šancí, nelze mu bránit, nedělalo by to ostatně ani dobrotu. Jenže, stavím-li nový tým s nejvyššími ambicemi, pak prostě nemohu podkopat základní stavební kámen. O co, že Sparta v sobotu v Mladé Boleslavi s nově složenou stoperskou dvojicí vyhoří? Kdo se se mnou vsadí…?
A ještě poznámka na závěr: díky Spidermanovi Adamu Ondrovi za tři lezecké medaile z Mnichova! Byl to zkrátka dobrý – a zajímavý – týden pro české fandy. Jen houšť takových. A větší kapky!
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.