SPORTOVNÍ TÝDEN PETRA KOJZARA: Slušní lidé, rudé znárodňování – a další nevraživé derby?

Majitel energetické a uhelné společnosti Sev.en Energy Pavel Tykač už je oficiálně vlastníkem fotbalové Slavie. A v rámci toho se nechal slyšet, že skončilo přeprodávání červenobílého klubu. Prý jej nikdy neprodá a věří, že ho v budoucnu neprodají ani jeho potomci.

Inu, pro sešívaná srdce je to dobrá zpráva. Nicméně pozornosti doporučuji i takový úhel pohledu, jaký například v diskusi na serveru idnes.cz uvedl jistý Petr Brabenec: »Kde byl, když byla Slavia na sestup z ligy?«

Ostatně, Tykačovo vyjádření na jeho webu není zrovna diplomatické: »Táta s dědou sledovali na zrnící malé televizi ligové fotbalové zápasy. Obraz byl černobílý, oni fandili červenobílým. Ostatně komu jinému by čelákovičtí sedláci mohli fandit? Rudým, kteří nám znárodnili statek i pozemky, sotva. Proto i já, už jako malý kluk jsem fandil Slavii, to se ve slušných rodinách dědí z generace a na generaci.«

Znám spoustu rodin, kde je tatínek slávista a syn sparťan. A ty se nyní dozvídají, že nejsou slušnou rodinou? A pak to spojení »rudí« ve smyslu sparťané s komunisty? Ano, slávisté od roku 1948 paběrkovali (na rozdíl od dob protektorátu), ovšem Sparta určitě nebyla tak preferovaným klubem, jak Tykač naznačuje, vždyť za 30 let od února 1948 vyhrála jen čtyři tituly. V osmdesátých letech sice vládla, ovšem to už se jen těžko cokoli znárodňovalo, že…?

Spíše si myslím, že jeho vyjadřování ve stylu Jaroslava Tvrdíka před letošním podzimním derby alias slon v porcelánu znovu přililo olej do ohně, a bojím se, abychom díky tomu nebyli svědky podobné nevraživosti a nenávisti jako ve zmíněném utkání, jež bylo na trávníku i na tribunách vším jiným než oslavou fotbalu v podání dvou nejslavnějších českých klubů.

Je jasné, že Tykač se svými penězi určitě Slavii stabilizuje. Zárukou úspěchu však ani miliardový majetek není. Vždyť si vzpomeňme, s jakou pompou prodával Vlastimil Košťál Spartu Danielu Křetínskému se slovy, že klub posune dál, a jaká byla realita. Například devítileté čekání na titul, jež ukončil tým kolem kouče Briana Priskeho až letos. A čekání na Ligu mistrů? Od prosince 2005 stále trvá…

Kdepak, peníze nejsou všechno, což Křetínského Sparta jasně demonstrovala. Každopádně je ale nabíledni, že v příštích letech bude nadvláda obou »S« ještě markantnější než v této sezoně. Jestliže škodolibí sparťané doufali, že po odchodu čínských majitelů to půjde s klubem od deseti k pěti, teď je jasné, že Slavia bude stabilizována na dlouho dopředu. Sportovní fanoušek se má nač těšit, ovšem znovu opakuji – snad bylo letošní odporné derby »S« jen výjimkou potvrzující pravidlo…

Jinak ovšem musím uznat, že povánoční týden nikdy nebývá sportem překypující. V hlavní roli je především hokej. Pardubice si ve Spenglerově poháru vedou velmi dobře a čeká je semifinále. Díky tomu však pauzírují na domácí scéně a je možné, že zítra přijdou o první příčku, na niž se tlačí – i díky vyššímu počtu odehraných zápasů – Sparta. Mimochodem, zdá se mi, že letošek bude o dvou týmech nejen ve fotbalové, ale i v hokejové lize. Jen na ledě Slavii nahrazují právě Východočeši.

Na druhou stranu, v hokeji je možné cokoli především díky play off. A třeba suverén posledních sezon z Třince je mužstvem jako dělaným pro vyřazovací boje. Ne nadarmo se – s neskrývanou nadsázkou – říkává, že extraliga je soutěž plná zajímavých zápasů, kterou hraje čtrnáct týmů a jedinou jistotou je, že mistr se bude jmenovat HC Oceláři Třinec.

Zapomenout nemohu ani na mistrovství světa do 20 let. Tam si český tým zkraje turnaje uřízl ostudu šestibrankovým debaklem od Slováků, jenže i zde – podobně jako v extralize – platí, že rozhodnou až vyřazovací klání. Třeba dokážou svěřenci trenéra Patrika Augusty překvapit podobně jako před rokem tým Radima Rulíka, který dokráčel až ke stříbrným medailím. Přesto si nemohu odpustit, že jít do čtvrtfinále ze čtvrté příčky proti vítězi paralelní skupiny není zrovna komfortní výchozí pozice…

Takže sportu zdar – a úspěšný poslední víkend roku všem sportovcům i nesportovcům.