O fotbalovém derby »S« se toho napsalo a namluvilo tolik, že jsem váhal, zda se mám rovněž připojit se svojí troškou do mlýna. Zaslechl jsem dokonce v nejmenované zahradní hospůdce slova o tom, že tu řežbu v Edenu komentuje snad každý, kdo má díru do zadku. Samozřejmě, bylo to v hospodě, takže ten zadek byl nazván expresivněji, ale já chci být dnes, i pod vlivem událostí z derby, slušný jako panenka.
Takže – jak zapadá rostoucí kvalita české ligy, která se odráží na stále vyšším počtu vstřelených gólů i na markantně rostoucích návštěvách, do kontextu s příšernou podívanou v utkání Slavia vs. Sparta, kde se přitom představily dva nejlepší týmy, jak se tak rádo píše? Fauly, strkanice, čtyři červené karty, polehávání, nadávky a jen málo fotbalu. To mohli vidět fanoušci v derby, v němž obě branky padly možná typicky z penalt.
Čím to, že jsme neviděli podobně úchvatnou podívanou, jako v obou jarních ligových derby, která skončila na Letné 3:3 a 3:2? Byl to řetězec událostí, které do sebe zapadly, až zapálily plamen. Ostatně o tom psal na sociální síti již v týdnu před utkáním šéf Slavie Jaroslav Tvrdík, který popudil sparťany výrokem o hořícím Edenu. Nálada sotva mohla být třeskutější, k čemuž přispěly především nevhodné kroky na domácí straně.
Ne, nechci dělat obhajobu Spartě a už v žádném případě jí stranit. Skutečně měl jít v prvním poločase po likvidačním faulu bek Preciado předčasně pod sprchy. Fanoušci Letenských, kteří házeli světlice mezi příznivce Slavie, se také ukázali jako bezmozci. Ale tohle vše nemuselo vůbec nastat. Jak souvisí s údajně rostoucí kulturou na českých stadionech slávistické choreo s nápisem přes celou tribunu »Sparta kurva je«? Nehledě na to, že trička s tímto »moudrem« měly i stovky malých dětí. Těžko si je koupily samy, že? Začíná to už u rodičů, a jestliže si někdo stěžuje, že fotbalisté držící se pod krkem nedali zrovna pozitivní motivaci malým špuntům, měl by v tomto případě začít sám u sebe.
Ostatně, byl jsem hned v pondělí přítomen na tréninku dětí z nejmenovaného pražského oddílu a viděl, jak čtrnáctiletý kluk začal kopat do svého spoluhráče, protože mu přihrál tak nešťastně, že si dotyčný vztekloun dal (opakuji, při tréninku!) vlastní gól. Trenéři to absolutně přešli. Nu a tady to celé začíná. Místo toho, abychom dotyčného z kázeňských důvodů vyhodili z tréninku a pohrozili mu, že v případě dalšího takového excesu bude vyloučen z oddílu, schováváme hlavu do písku. A místo toho, abychom odsoudili urážky, byť konkurenčního, klubu, koupíme svým ratolestem trička s kurvou…
Do toho všeho pak zapadá nesportovní chování podavačů míčů i údajné přetopení letenské šatny před utkáním (a její doplnění oním tolik skloňovaným nápisem se sprostým označením pro sociální pracovnici). A také emočně nezvládnuté chování obou laviček, kdy hlavně jednání asistenta Slavie Pavla Řeháka je absolutně za hranou. A výrok hlavního kouče Trpišovského, že to »Pavel šel uklidňovat« považuji osobně za směle konkurující legendární perle Tomáše Ujfalušiho »nic jsem neplatil a ta částka taky nesouhlasí«.
Mimochodem, Trpišovský si údajně nevšiml, že dostal Řehák červenou. On jako neviděl, že mu na lavičce schází asistent? Tak ještě tu o Červené Karkulce…
Docela se divím rovněž tomu, že se červenobílí rozhodli odvolávat proti tomu, že jejich kapitán Bořil dostal v úterý čtyřzápasový distanc, zatímco ten sparťanský – Krejčí – jen dvouzápasový. Asi bych sklopil uši a snažil se být menší, ještě menší, až budu nejmenší na celém světě. Za to, jak Bořil skolil k zemi Haraslína, se samo o sobě dávalo pět zápasů natvrdo i více – i kdyby ke rvačce s Krejčím vůbec nedošlo.
A dalším, kdo se »vyznamenal«, je Komise rozhodčích, která řekla, že arbitři zápas zvládli. Právě to, jak se duel sudímu Szikszayovi od začátku vymkl z rukou, bylo jedním z faktorů, proč to celé došlo až tam, kam došlo. A komise pak vydá alibistické prohlášení a všechno hodí na oba týmy. Ano, kohouti (a že jich tam bylo) na tom nesou svoji vinu, ale kdyby je někdo umravnil hned na začátku (je to podobné jak s tím kopajícím pubescentem na dětském tréninku), určitě to nedošlo tak daleko, že se o posledním derby mluví jako o nejhnusnějším v historii…
Ještě že dojem částečně zaplašil úterní a středeční MOL Cup. Sparta i Slavia v něm postoupily a ještě pošetřily opory před víkendovou ligou. Ale jiné tři týmy z nejvyšší soutěže dostaly stopku. A musím se přiznat, že mě dojala hlavně výhra druholigové Dukly na Slovácku 4:3.
Mě to ale tak nějak automaticky, ani pořádně nevím proč, vrátilo o hodně roků zpátky. Do slavných časů československého fotbalu. Ke stříbru ze světového šampionátu v Chile 1962 se skvělou dukláckou partou – Masopustem, Pluskalem, Novákem a dalšími.
Nebo ke zlatu z ME v Bělehradu 1976, kde v Ježkově a Venglošově nároďáku hráli prim zase jiní borci z Julisky – především Ivo Viktor a Zdeněk Nehoda. A taky ke čtyřnásobnému triumfu Dukly na Americkém poháru v 60. letech minulého století, kdy se jí klaněly snad i newyorské mrakodrapy.
Kdo si dnes ještě vzpomene…
Kouba – Šafránek, Čadek, L. Novák – Pluskal, Masopust – Brumovský, Vacenovský, Borovička, Kučera, Jelínek.
To všechno a mnohem víc se mně vybavilo ve vzpomínkách, když jsem sledoval úspěšné tažení nynějších dukláků – svěřenců další legendy bývalého armádního celku Petra Rady. A na hnusné derby »S« už jsem si ani nevzpomněl. Lépe řečeno – vzpomněl jen proto, že jsem byl nucen jej v tradiční rubrice Sportovní týden zhodnotit…
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.