Hra s čísly? Podle mě ano. Ba co více, jenom hra s čísly. Racionálno postrádám. Evropská unie, vlády členských států, politici, ekonomové atd., atd…. všichni teď ze všech světových stran grilují jeden jediný pojem – INFLACE. Ve vzduchu létají miliardy miliard a rádoby šílená, rekordní procenta. Ovšem kdo z nás vlastně ví, oč jde? Myslím, že nikdo. Dokonce ani ti, kteří se o daná hausnumera přou. Ano, »hausnumero«, to je přesně ten vystihující pojem… = procento, vzešlé z jakési konstrukce, která o ničem reálném nevypovídá a slouží »pouze« jako nástroj k ovládání a manipulaci s obyvatelstvem.
Jistě, na inflaci vypracovali geopolitičtí stratégové bezpočet teorií, které se učí na středních a vysokých školách, aby měli pro praktickou realizaci k dispozici dostatek SVÝCH fundovaných vykonavatelů. Celý humbuk kolem je ovšem zbytečný, stejně jako sáhodlouhé komentáře. Čtenář, divák či posluchač si pod tím stejně neumí představit nic konkrétního. Notabene jak by mohl, když to »konkrétní« neexistuje. Ovšem nahlíženo z jiného pohledu, smysl v tom je. Hraje se o udržení závislosti obyvatelstva na evropských a světových finančních institucích.
Uvažujte se mnou, zdravě selsky. Co by se stalo, kdyby se chybějící peníze prostě dotiskly tak, aby nikdo z občanů nestrádal, aby neživořil, ale žil? Výroba by vyráběla, lidé by dostávali adekvátní mzdu ke slušnému žití, kterou by utráceli v obchodech, ve službách, takže peníze by se zase vracely zpět do výroby a služeb k dalšími investování a celý tento oběhový kolotoč by se permanentně opakoval (peníze/měna bez krytí zlatým pokladem má stejně hodnotu jen toho papíru a tisku, čili jen hodnotu výrobní).
Ptám se znovu… Komu nebo čemu by to uškodilo? Proč se kolem financí obecně, resp. nyní konkrétně kolem inflace, dějí takové čachry? Proč se z jednoduchého a čitelného uvažování »vyrábějí« zauzlované složitosti vymykající se racionálnímu uvažování? Proč neplatí, že 1+1 = 2, ale někdy 2,67…, jindy 3,78…, vzápětí třeba už 6,23 a někdy klidně také -8,028 atd.? Protože lidstvo jako takové je drženo za mřížemi pod bytelným zámkem nenasytných a chod dějin určujících světových finančních domů, které ke svému vlivu ze všeho nejméně potřebují právě čitelné, nezávislé a zdravě zdravé národní ekonomiky. Kvůli tomu ta hra s čísly. Inflace 15, 30, 70 procent… to je z pohledu racionálna nic neříkající ukazatel, resp. on sice říká, ale uměle, aby zotročoval svět. Inflace – to je vlastně typický kolonizátor (ekonomický). Jsou to nepřirozeně nastavená pravidla, aby ekonomika nemohla fungovat ryze ekonomicky, aby se nestala silnou z principu národního, a ty silné národní nevytvořily z principu silnou evropskou, čili zpoza oceánu neprůstřelnou, nepoddajnou, neovladatelnou – prostě aby nízká porodnost klokanů v Austrálii nebyla provázána třeba s úrodou oliv ve Španělsku – tedy rodí-li se v Austrálii málo klokanů, na světové burze prudce klesne cena španělských oliv. Tyhle zdánlivě nesmyslné provázanosti jsou pro globální ekonomiku stěžejním nástrojem. Jinak řečeno a snad k lepšímu pochopení – ten španělský pěstitel oliv se může strhat, aby něco slušného vydělal, protože když se mu nepáří australští klokani, své olivy neprodá za dobrou cenu.
Ptám se – uměli bychom žít bez inflace. Jistě. Otázka číslo 2 – Je svět ekonomicky opravdu v takovém maléru? Uměle sice ano, protože má násilně a přímo nitrožilně zavedenou inflaci, ale reálně nikoli.
Závěr z toho všeho je fakt jednoduchý – obecně řečeno: dokud bude o prodejní ceně španělských oliv rozhodovat porodnost klokanů v Austrálii, čili vinou nízkého sexuálního apetýtu tamních klokanů a klokaněk bude podle nějakých globálních tabulek lóžových bratří inflace bořit historická maxima a od té inflace zase na podkladě oněch lóžových tabulek vzroste cena rohlíku za měsíc o 300 procent, zajdeme na úbytě.
Jen sledujte, že pořád za všechno může ta klokaní sexuální zdrženlivost, jež ve skutečnosti kromě počtu malých klokanů neovlivňuje vůbec nic, a jak se to na ni všechno pěkně postupně nabaluje, když je to dobře vymyšlené, aby nic poctivě nemohlo fungovat. Jeden nesmysl za druhým, ale právě takhle to v reálu je – zamyslete se nad tím…
Genialita toho spočívá v tom důmyslném propojení nesmyslností. Aby to budilo zdání, že přesně takto to má být…, že náboj, vystřelený z flinty ruského vojáka na ukrajinském území zvedne cenu bochníku chleba o 500 procent. Ano, ten princip je tentýž jako u toho našeho španělského pěstitele oliv a nemnožících se klokanech u protinožců.
Hrozné je, že všichni inflaci skloňují od rána do noci, z médií doslova cáká a cáká, ovšem krom hrstky vyvolených bratří nikdo další nemá ani potuchy, oč běží – popeltovsky řečeno… »kudy běží zajíc«.
I navzdory vší té detailní propracovanosti se nemohu nepozastavovat nad tím, jak snadno jim to lidé baští a že se nad celou tou obludnou, gigantickou pofidérností téměř nikdo ani nezamyslí.
Rád bych věděl, na základě čeho se stanovuje množství peněz v oběhu. Určitě ne na základě čehokoli hmatatelného a určitě se o tom nerozhoduje v jednotlivých státech. Prostě příkaz shora. Cíl je jasný. Držet rádoby národní ekonomiky v šachu, v poslušnosti, v nejistotě, v napětí. Neztratit nad nimi kontrolu, ovládat je. I skrze inflaci, co by významného hráče globální ekonomiky.
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.