Musím se přiznat, že v tom dnešním shonu, který prostě ženská má – protože salát se sám neuvaří, stromeček nenazdobí, rybí polévka nenamixuje (mám ráda rybí krém) a i ta poslední kachlička se nějak musí utřít – jsem si uvědomila, jak moc jsou tyhle věci pomíjivé.
Všichni se snažíme o to, abychom splnili všechny atributy Vánoc, tedy jídlo, úklid, dárky, a zapomínáme, že Ježíš se narodil v jeslích, byl chudý a to nejdůležitější, co potřeboval, byla láska jeho matky a svatého Josefa. Většina z nás přebila onen pocit, že rodina má být spolu a má se mít ráda, pocitem, že nejlepší je dát co nejvíc dárků, a tím si tak trochu zaplatit svědomí. Svědomí, že nemáme čas na své děti a ony nemají čas na své rodiče. Svědomí, že politiku sledujeme okrajově, volíme podle televize a pak nadáváme, že je všechno špatně. Svědomí, že jsou pro nás finance a zaměstnání důležitější než strávit den doma se svými dětmi.
A pak mi zároveň došlo, že můžeme stát pár minut před tou nejhorší hrozbou, a tou je třetí světová válka. Z pohledu této hrozby je pak úplně jedno, jestli si dáme dárků pět nebo patnáct. Jestli budeme mít dva druhy salátů a tři druhy řízků, nebo jen jeden. A jestli si budeme přát zdraví do příštího roku, protože se může stát, že žádný příští rok nebude.
Ale chci končit přece jen optimisticky. Doufám, že právě tahle hrozba dokáže lidem vrátit rozum. Chci věřit, že se postaví všem nesmyslům, kterými jsou denně zasypáváni z úst našich velkých (hloupých) politiků a vrátí se k tomu jednoduchému a podstatnému. Rozumu, svobodnému myšlení a skutečné lásce.
Jana Volfová, místopředsedkyně ČSSD
Diskuze je uzavřena.