Dočetl jsem se, že Česká spořitelna, dcera rakouské banky Die Erste, se rozhodla, že bude podporovat Vysokou školu ekonomickou pouze tehdy, když bude docent Ševčík odvolán ze své funkce děkana.
Jedná se o nestoudný zásah do akademické svobody vysokých škol a univerzit. Je mi jasné, že vysoké školy se u nás potýkají s nedostatkem financí a za této situace jsou peníze od sponzorů téměř nevyhnutelným řešením, jak provoz škol umožnit na určité profesionální výši.
Vím však, že jakýkoliv sponzorský dar instituci, která je svým způsobem kontrolována státem, ať už to jsou školy, či politické strany, nesmí být vázán na jakoukoliv protislužbu. Třeba v darovací smlouvě, kterou dárce věnuje politické straně, je podle zákona zcela závazný tento článek: »Dárce prohlašuje, že dar je bez vad a že tento dar poskytuje dobrovolně a s tímto nespojuje žádnou protislužbu ze strany obdarovaného«. Jsem přesvědčen, že něco podobného existuje v darovacích smlouvách pro další instituce kontrolované státem, včetně vysokých škol.
Česká spořitelna však hrubým způsoben tuto zásadu porušila, když podmiňuje svůj dar odvoláním docenta Ševčíka z funkce děkana Národohospodářské fakulty VŠE. To je, dle mého názoru, naprosto nepřípustné. Takže našim vysokým školám vládnou sponzoři, v případě VŠE zahraniční banka? Jak z toho diktátu ven?
Myslím si, že jedinou cestou, jak zajistit financování vysokého školství, je zavedení toho, co je obvyklé v mnoha státech, které jsou pro studenty těchto vysokých škol vzorem. A to jest zpoplatnění studia i na státních vysokých školách a univerzitách. Nakonec, v případu Vysoké školy ekonomické to byli někteří její studenti, kteří demonstrovali za odvolání docenta Ševčíka z funkce děkana národohospodářské fakulty.
Také filosofické fakulty se potýkají s nedostatkem financí. To způsobuje až nestoudně malé platy odborníků, působících na těchto fakultách. I ze studujících těchto fakult se rekrutují zastánci zemí, které jsou našimi současnými vzory. A tam všude se platí na univerzitách i jiných vysokých školách školné. Doufám si tvrdit, že málokdo z těchto studentů i profesorů volil nějakou levicovou stranu, která zásadně placené vysoké školství odmítá.
V případě placeného vysokého školství se vyřeší spousta problémů. Například nedostatek lékařů, zvláště pediatrů, dentistů a dalších oborů, kterých se nám zoufale nedostává, hlavně ve venkovských oblastech. Jednotlivé kraje či města by mohly platit studia někomu, kdo bude své studium splácet tím, že bude po určitou dobu v těch dárcovských krajích či městech po studiu působit.
Odstraní se tím několik nezdravých věcí, které si studenti u nás osvojili. Studují postupně několik oborů. A proč by tak nečinili, když je studium zadarmo.
Možná, že se na mne snese za tento článek vlna kritiky, že to je příliš pravicové. Není. Vždyť tak to fungovalo za minulého režimu, tedy ne na vysokoškolské úrovni, ale v učebních oborech. Já vím, že jsem musel ze závazku pracovat v podniku Triola vyvázat tehdy mladou zpěvačku Lucii Bílou, která se chtěla už profesionálně věnovat zpěvu a měla povinnost, jako bývalá učnice, pracovat určitou dobu v tomto podniku po vyučení.
Uvědomuji si, že to v podstatě fungovalo i v případě vysokých škol. Existovaly přece umístěnky, které posílaly lékaře a absolventy dalších potřebných studijních oborů tam, kde tito absolventi byli třeba.
A další praktická věc. Nenastal by úprk odborníků do zahraničí, zvláště lékařů. V tom případě by půjčku museli splatit okamžitě. A byl bych skutečně zvědav, která ze zahraničních klinik bude ochotná takovému svému budoucímu zaměstnanci zaplatit najednou celé vysokoškolské studium. Svým způsobem za peníze našich daňových poplatníků vychováváme zahraničním institucím odborníky, kterých se nám u nás kriticky nedostává.
Mgr. Petr Hannig, předseda Rozumných a bývalý prezidentský kandidát
Diskuze je uzavřena.