Pondělí. Ranní diskuse mezi Jiřím Pospíšilem a dr. Ivanem Davidem. Bývalý a současný europoslanec, bývalý ministr spravedlnosti a bývalý ministr zdravotnictví, současný pražský zastupitel za TOP 09 a současný člen předsednictva SPD. Byla na ostří nože. Pospíšil agresivně mluvný, David až příliš klidný při předkládání logických argumentů. Pokud jde o konec války na východě, Plzeňák Pospíšil ve chvíli, kdy neuspěl se svými argumenty, obrátil pozornost k rozhodující roli americké armády na ukončení války a vlastně tím ukončoval diskusi. Pražák David, stavějící se za férový výklad událostí, se nenechal vykolejit. Taková byla kulisa ranního slovního střetu.
Řekli byste: běžná tvrzení vládního a opozičního představitele. Snad to tak mnozí posluchači také chápali. Kromě však onoho běžného diskutování Jiří Pospíšil snad v rozčilení z toho, že Ivan David nechce pochopit, proč dál budeme sypat zbraně a munici Ukrajině, vyslovil slova, která dosud nikdo nevyslovil nahlas. Řekl, že i po vyhlášení příměří či míru je třeba vyzbrojit ukrajinskou armádu, zajistit, aby byla silnou, a připravit ji, aby jednou vybojovala zpět ztracená území. Každá mírová dohoda, která bude tedy podepsána, je vlastně cárem papíru, protože bruselští Evropani si tak zajistí, aby ruskojazyčný východ Ukrajiny a Krym se dostaly do eurounijních rukou a plnily jejich zájmy. Přesto, že by to stálo potoky krve. Podepsat tedy lze. Ukrajina dostala pro to i požehnání britských postchurchillovců. Nic nebude platit, proto smlouvy podepsané s Ruskem jsou jen parafované z nutnosti.
Hlavní slovo mají dnes Britové. Po kolikáté už právě oni porušili všechny své smlouvy, aby z toho měli profit? Spočítá to někdy někdo? Jak dlouho platily dohody s náčelníky a vládci zemí Afriky, než se z nich styly kolonie, kde neplatily žádné zákony? Můžeme jmenovat jednu bývalou britskou kolonii za druhou, Indii, Nový Zéland, Karibskou Ameriku, Palestinu. Mohli bychom se zmínit také o boji našich pilotů za Anglii, jenž byl později vyčíslen včetně dodaných ponožek, zbraní, menáže, knoflíků na uniformách, a vlastně i ztracených životů do poslední libry a my jsme to museli zaplatit, abychom měli právo dostat své měnové zlato, které měli Angličané v úschově, domů. Tedy zbytky, protože s tím, co jsme měli uschováno u Britů před 2. světovou válkou, jsme se museli velmi rychle rozloučit. To Britové bez skrupulí vydali po 15. březnu nacistům. Dnes právě oni jsou řídící složkou ukrajinského generálního štábu a samotného prezidenta. Opravdoví muži v pozadí, jakési deus ex machina, které rozhodne či rozhoduje, co dál. Jedno, vládnou-li labouristé nebo konservativci. A Evropa poslouchá. Proto rozcuchaný Johnson mohl zrušit k podpisu připravenou Cařihradskou smlouvu Ukrajiny s Ruskem. Stálo to desetitisíce životů. Britské to nebyly. Jen ukrajinské a ruské.
Divit se za takové situace Putinovi, že se brání podmínkám západní Evropy, jež vykřikuje Zelenský? Divit se Američanům, když dosáhli svého ohledně surovin a Kyjev nedostal ze západu k podepsání jejich návrhu dohody souhlas, že se chtějí stáhnout z jednání? Divit se, že všechna jednání nepostoupila, když Evropa plánuje už dnes, po úplném vyzbrojení ukrajinské armády, nedodržení podepsaných dohod? Divit se, že Zelenský, ještě před Američany avizovaným setkáním Trump-Putin, spěchal tak rychle do Prahy, aby u svého největšího spojence v EU narychlo projednal s Brity už zřejmě schválený plán na rozmístění pomocných jednotek některých vstřícných států NATO (pobaltských zemí, Česka, Cizinecké legie?) na západě Ukrajiny, aby tam jako štít čekali, až Rusko sedne na vějičku a vybombarduje je? Pochopili jste už, proč vláda chce mít právo posílat české jednotky, kam chce, aniž to sdělí parlamentu? A že plán třeba i na zrušení voleb, pokud nedopadnou podle jejich přání, se už jistě také tajně organizuje a nedivil bych se, že totalitární provládní organizace se už dnes připravují na všechno. Ve hře je totiž až moc.
Ne, tomu se nelze divit. Díky, že Jiří Pospíšil se stal mluvkou. Nebude za to pochválen. Ale my alespoň víme, na čem jsme.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.