Pravdu přebil, egem debil

Tohle rčení, staré pomalu jako Metuzalém, určitě znáte. Já bych ho jen kosmeticky aktualizoval. Jen bych změnil slovesný čas a číslo podstatného jména. Čili asi takto – »Pravdu přebíjí, egem debili.« Oni se nám totiž rozmnožují a existují v čase, tedy v čase přítomném. A přebíjí a přebíjí…

Tento skvost jsem se dočetl na Seznam Zprávy: »Organizátoři nejrůznějších školních olympiád – kam patří třeba matematické, chemické, nebo zeměpisné, a které často fungují mnoho desítek let –⁠⁠ mají nově zásadní problém. Český olympijský výbor (ČOV) žádá, aby nepoužívali termín ‚olympiáda‘. Pokud se slůvka nevzdají, nemusejí prý na pořádání tradičních, oblíbených a často prestižních vědomostních soutěží získat peníze od ministerstva školství. … Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy má totiž nově předběžně podmiňovat žádost na čerpání dotací na uspořádání ‚olympiád‘ tím, že bude mimo jiné vypořádaný název s Českým olympijským výborem, který je ze zákona držitel práva na výrazy ‚olympijský‘ a ‚olympiáda‘.«

Mně se na tom nejvíc líbí ten »zásadní problém«, jenž jsem v oné citaci vyznačil tučně. Víte, dost dlouho jsem se ve své profesní kariéře motal kolem sportu a tu a tam jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku ČOV. Nechtějte vědět, co všechno se uvnitř toho hrnce vaří. A to jsem měl tu pokličku odkrytou jen pár vteřin a STAČILO! Ne nadarmo se traduje, že Český olympijský výbor je v prvé řadě atraktivní cestovní kancelář… Jenže ty cesty taky něco stojí, že? Takže skrouhneme dotace, které radši procestujeme, protože název olympiáda je přece náš… Nebo nám ho tučně zaplaťte, aby bylo na exkluzivní výlety.

Zmíněné školní olympiády (chemická, zeměpisná, matematická, biologická…) sahají svou tradicí až do 60. let minulého století. Sám jsem se jich jako žák ZDŠ pravidelně účastnil. Několikrát dokonce i celostátního kola, do kterého jsem postoupil přes kola školní, okresní a krajské. Název dosud nikomu nevadil, nikdo nikdy takovou debilovinu neřešil… až dnes.

Mimochodem, vezmu-li to z opačné strany mince, po tom nedávném odpudivém zahajovacím ceremoniálu pařížských Her, bych se toho názvu »olympiáda«, byv ředitelem školy, iniciativně vzdal sám od sebe, bez ohledu na výzvu ČOV. Kvůli morálce žáků a žákyň. Žádný člověk, dbalý důstojnosti, přece s takovým hnusem nechce být nijak spojován – ani pouhým názvem. A dětem to bude jedno, hlavně když si pořádně zasoutěží. Takže milý ČéÓVé, strč si tu svoji olympiádu kamsi, nás tímhle zvrhlým, úchylným pornografickým průmyslem, jenž byl k vidění v den slavnostního zahájení, vydírat nebudeš. A je to. Vyřešeno.

Dušan Sedlák