PrahaIN.cz přinesla zajímavou informaci. Věřit jí? Nevěřit? Vedení pražské radnice jí uvěřilo, proto, přátelé, jí musíme věřit i my. Není moudřejšího vedení Prahy od dob Ibrahíma ibn Jákúba, který vychválil vedení Prágy ve svém známém rukopisu. To bylo v 10. století a od té doby dodnes jsme neměli takové představitele města, jako je tomu dnes, kterým se obdivují nejen v Tchai-pei, v Kyjevě a jistě i někde jinde. Proto mimosoudní dohodu pana primátora Hřiba a náměstkyně pro kulturu paní Třeštíkovou vítám a plně schvaluji.
Oč však šlo? Musím se vrátit na počátek. Praha svého času dostala od malíře Alfonse Muchy nesmírný dar – cyklus obrazů Slovanská epopej. Měla jen udělat jedno, postavit galerii, která by pochopitelně patřila jí a provozovala by jí. Tím i další Muchova díla, která jsou nebo mohou být v jejím vlastnictví. Vedení pražské radnice, primátoři Baxa, Zenkl a ti od padesátých let výše, včetně těch polistopadových, měli jiné starosti. Muchova Epopej se tedy usídlila na zámku v Moravském Krumlově, aby z něj byla stažena a dnes opět vzala Krumlovem za vděk. Budova prostě není, i když přechodné vystavení ve Veletržním paláci Národní galerie jí docela slušelo. Moudří z pražské radnice si to však nemysleli a dohodli, že po přestavbě Savarinu, tohoto centra německého předokupačního živlu, tady vyhradí sklepení. Přestavbu plánuje developerská firma CRESTYL, kde má zřejmě své zájmy bývalý bankéř, John Omond, od jisté doby podepisující se i Mucha.
Kdo je to však vlastně John Omond Mucha? Syn ženy syna Alfonse Muchy Jiřího – tak se alespoň píše na médiu PrahaIN.cz. Podle něj zkrachovalý finančník z Londýna. Kdo byl jeho skutečným otcem, nevíme, jen se můžeme domnívat. Narodil se v roce 1948, kdy manželé byli prokazatelně rozloučeni. Nosil jméno Jan Marek. Změnil ho teprve v polovině šedesátých let, kdy odešel se svou matkou do Anglie. Od té doby se jmenoval Jan Mark Omond (jméno skotských příbuzných matky).
Jiří Mucha otcovství nikdy nepřiznal a dokonce to potvrdil v roce 1972 i písemně. V květnu 1989 po poradě s advokátkou Burešovou dokonce v notářském zápisu popřel právo Johna Omonda na dědictví po Afonsu Muchovi a zřejmě i po sobě – tedy podle PrahyIn.cz. Měl jistě s finančníkem své zkušenosti.
Jiří Mucha v jedenadevadesátém roce zemřel. Mělo platit, že Mark Omond se nedostane k Muchovu dědictví. Neúspěšný londýnský bankéř však »chytil stopu«. Začal boj o Muchovo dědictví. A jsme u jádra věci. Uspět mohl jen za blahovolné vůle nových nebo staronových kamarádů. Nedosáhl všeho, ale dosáhl toho, že může spolurozhodovat o slavné Slovanské epopeji a dokonce z ní profitovat – tak jsem pochopil, co nám chtěla sdělit PrahaIN.cz. Je-li to pravda, nevím, ale když se po bok Johna (Marka) Omonda Muchy postavil sám velectěný primátor Hřib, musím se sklonit. On by přece žádný podraz na pražské radnici nepřipustil.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.