Tak už je to oficiální. Česká opozice, která je složena ze stran bývalé vládní pětidemolice, dostala nového vůdce. Nemusela pořádat sjezd, primárky ani hlasování. Stačilo, aby se politicky aktivizoval prezident Petr Pavel a začal stále výrazněji vystupovat jako protiváha současné moci. Z nadstranického prezidenta se tak ve zkratce rodí Petr Pavel Pávek – nevolený předseda opozice se sídlem na Pražském hradě.
A jaká opozice to vlastně má být? Podle všeho taková, která bude hájit »hodnoty« politického světa posledních let. Hodnoty Stoky, Dozimetru a bitcoinové aféry. Tedy období, kdy se občanům vykládalo o morálce, demokracii a západních či evropských hodnotách tak dlouho, až člověk začal mít pocit, že čím hlasitěji někdo mluví o hodnotách, tím rychleji je potřeba zkontrolovat účetnictví.
Prezident má pro novou roli jednu nepochybnou výhodu: nemusí shánět stranickou legitimaci. Hrad poskytuje kancelář, ochranku, tiskový servis i majestátní kulisu. Politické strany mohou dodat zbytek. A podle zpráv o penězích od lidí, kteří v minulosti podporovali Pavlovu prezidentskou kampaň a nyní financují opoziční subjekty, se zdá, že ani materiální zabezpečení demokratického boje nemusí být problém. Demokracie je přece krásná věc. Zvlášť když má solventní sponzory.
Vzniká tak pozoruhodný politický model: občané ve volbách zvolí vládu, ale část politického boje s ní se přesune na Hrad. Prezident sice není předsedou žádné opoziční strany, ale jeho veřejné vystupování vytváří dojem, že právě on stojí v čele širšího tábora, jenž čeká na návrat k poměrům před změnou vlády. Hrad jako opoziční sekretariát – to je český příspěvek k modernímu parlamentarismu.
A zde přichází na scénu ona kouzelná formulace: návrat řádu a klidu. V českých dějinách má podobná rétorika zvláštní tón. Prezident, který část své životní dráhy prožil ve strukturách minulého režimu a později se stal symbolem nové politické orientace země, je pro podobnou roli téměř symbolickou postavou. Normalizační demokrat 21. století: režimy se mění, hesla se mění, správné postoje se mění – jen schopnost být ve správnou chvíli na správné straně dějin zůstává.
A tak nám možná začíná nová etapa. Petr Pavel Pávek povede demokratický zápas za návrat starých pořádků. Za politiky, kteří nám vysvětlovali, že všechno dělají pro naše dobro. Za vládu, během jejíž éry se veřejnost seznamovala s Dozimetrem, bitcoinovou aférou a dalšími příběhy české politiky. A pochopitelně za »hodnoty«. Hodnot musí být hodně. Když totiž dojdou argumenty, hodnoty jsou vždycky po ruce.
Jen jeden problém zůstává: prezident České republiky nemá být vůdcem opozice ani prodlouženou rukou vlády. Má být prezidentem republiky. Tedy i prezidentem lidí, kteří jeho politické postoje nesdílejí.
Pokud však Hrad definitivně přijme roli opoziční centrály, alespoň bude jasno. Nebudeme už muset předstírat nadstranickost. A k heslu »řád a klid« můžeme přidat ještě jedno: Pravda a Láska, která je vyvážena na hlavních pušek od firmy Colt.
Jan Klán
V roce 2026 činí pro Evu Pavlovou paušální náhrada výdajů na reprezentaci 106.500 Kč měsíčně. To nám to pro paní prezidentovou hezky bobtná, že? Nemělo to být 95 tisíc korun, jak plácal Petr Pavel?
On pise porad o tom samem.
HODNOTY, HODNOTOVÁ POLITIKA – nic prázdnějšího a jalovějšího v rozbitém Československu neexistuje, ale slyšíme to neustále z úst prezidenta Petra Pavla. Tento prázdný hloupý a jalový člověk, Petr Pavel, nikdy ještě neřekl, co je toho obsahem. A tak tady máme ze všech stran hodnoty, hodnotovou politiku, které znějí sice naoko vznosně, ale je to jen pavlovská prázdnota, nic neříkající a nic neznamenající.