Příkladem, proč ne, je bývalý ústavní soudce JUDr. Vojtěch Šimíček, který 28. 5. 2024, když končil mandát, rozhodoval o svém platu na Nejvyšším správním soudě, kam se vrátil po skončení působení u Ústavního soudu v červnu 2024.
Tedy ve zkratce, účastnil se projednávání věci, ve které byl vydán ústavní nález, který konstatoval: »snížení soudcovských platů, které spočívá v trvalé změně výpočtového koeficientu, odporuje ústavnímu pořádku«. Rozhodoval tedy o svém budoucím platu, měl poměr k projednávané věci, proto se správně měl podle § 36 zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu vyloučit z projednávání a rozhodnutí věci, což neučinil. Dopustil se tím kárného provinění, kdy ohrozil důvěru v nezávislé a nestranné rozhodnutí Ústavního soudu. Na to měl reagovat JUDr. Josef Baxa, předseda Ústavního soudu, což neučil a hrál mrtvého brouka. Tento postup je nejen nemravný, ale hlavně nezákonný, je absurdní, že takoví jedinci dbají na ústavní pořádek v ČR. Třešničkou na dortu je, že JUDr. Šimíček nahradil soudce JUDr. Jana Svatoně jako soudce zpravodaje, který měl s krácením valorizace penzí pro naše důchodce problém.
Soudce JUDr. Šimíček, na politickou objednávku připravil o peníze lidi, kteří tuto zemi vybudovali, avšak sám sobě si přilepšil. Obral ty, bez kterých, bychom dnes neměli elektrárny, silnice, nemocnice, školy, přehrady a další.
Ptám se, proč k tomu politici mlčí? Jsou to jen vychytralí oportunisti, či už »smočili zobák« a musí držet basu? Co na to senátoři, v jejichž pravomoci je jmenování ústavních soudců? Místo toho, aby se k tomu postavili čelem, jsou zbaběle zalezlí, užívajíc svých přemrštěných platů.
Závěrem se ptám, co dělají jejich voliči, proč se neptají těch, kterým svými hlasy pomohli do Senátu, co na to říkají, že o věci rozhodoval podjatý ústavní soudce? Myslím si, že ne vždy je třeba se řídit citátem našeho slavného rodáka z Vysočiny K. H. Borovského »Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zlomí vaz«.
Luděk Růžička, právník a publicista
Mít v listopadu 1989 najmenovaný ústavní soud, nutně by musel konstatovat, že to, co se tu dělo, bylo v rozporu s ústavou. Když už se nenašel ani jediný solidní poslanec.
Pamatuji si, jak před lety hrozilo soudcům snížení platů. Soudci podali žalobu k soudu a jejich kolegové soudci rozsoudili, že platy mají být všem soudcům zvýšeny; soudci si soudili do vlastních kapes. Tehdejší předseda Soudcovské unie Jirsa si to velmi pochvaloval a doslova se ve sdělovacích prostředcích vysmíval, jakže to soudcům dobře dopadlo a mají dobrý dárek k vánocům. Čeká nás tato soudcovská šaškárna s platy soudcům i nyní?
Platy soudcům v rozbitém Československu by měl stanovovat nějaký orgán nezávislý na soudcích. Aby soudci nemohli periodicky opakovat šaškárny se svými platy, kdy si je sami soudci v soudních šaškárnách zvyšují. V tomto prolhaném pokřiveném režimu to půjde těžko. Ústavní soud ve zločinném spolčení s Fialou a Rychetského Pětikoalicí a Pavlem žádnou spravedlnost nedovolí; jediné co Ústavní soud dovolí je okradení lidí, kteří to všechno svou prací živí a platí.