Tak zlehka si pro sebe po ránu medituji, zda by se dneska ještě někdo nechal pro pravdu upálit. Víte, že by si trval na svém bez ohledu na cokoli. Že by po změně počasí, kdy se místo zimníku oblékají kraťasy nebo naopak, neřekl, že nosit zimník v létě byla chyba a naopak.
Já tohle vnímám jako nejhorší lidskou vlastnost. Popřít všechno, čemu jsem doposud věřil jen proto, že zasvítí slunce a zimník už není v módě, nebo že začne mrznout a v kraťasech by mně byla zima… Husovi nezáleželo na počasí, neměl potřebu měnit ani zimník ani kraťasy. Oblékal si pořád jedno, anžto tomu věřil a pral se za to. Až skončil na hranici.
Hus tu po sobě zanechal symbol. Oheň. Symbol pravdy. Symbol pevného postoje bez ohledu na následky. V kontextu s fotografií vpravo působí onen symbol pravdy a symbol pevného postoje vskutku bizarně, nemyslíte? Všimněte si, jak si ten člověk na fotografii vpravo drží od toho ohně bezpečný odstup, aby se nepopálil… Přitom si jen opéká špekáčky… Pro jistotu na dlouhém klacku.
Pavel Votruba
Jan Palach se dokonce za pravdu upálil sám. Ale o tom se tady nesmí mluvit. Stal se totiž symbol boje proti komunistickému režimu, proti režimu, který prosazoval svoji zcestnou jedinou pravdu i použitím násilí. Palach burcoval lidi, aby nežili v přetvářce, aby se mohli svobodně vyjadřovat. Stal se tak pro totalitní režim nebezpečný i po smrti.
Naopak – Jan Palach si nepřál liberální kapitalismus, ale jen právě socialismus, oproštěný od ruského vlivu.