Dějiny nikdy nebyly černobílé, byly až příliš často zneužívány, až příliš často bylo s nimi manipulováno. Příkladem této manipulace je i »Smlouva o vzájemném neútočení…« podepsaná mezi Německem a Sovětským svazem 23. 8. 1939. Mediálně je spíše známá jako »Pakt Ribbentrop – Molotov«. Tato smlouva již v době svého vzniku byla zneužívána proti SSSR, také dnes slouží v protiruské propagandě. Není to žádná neznalost dějin, je to záměrná manipulace s dějinami. Není pro nás ani žádným překvapením, že zcela záměrně není připomínán Mnichov 1938, ani 15. březen 1939, nepřipomíná se ani postoj Francie a Velké Británie vůči Československu v Mnichově 1938.
Při hodnocení evropské předválečné politiky je zcela zřejmé, že »Pakt o neútočení…« byl vynuceným krokem ze strany SSSR, vycházel ze situace, která na konci třicátých let minulého století panovala v Evropě. Evropa byla ve znamení nástupu fašismu zejména v Itálii, Německu, Španělsku, Maďarsku… Evropu v té době ovládla politika usmiřování (appeasementu) zejména k požadavkům Německa. Představiteli politiky usmiřování byly především Velká Británie a Francie, ta umožnila, aby ve Španělsku byla fašistickým pučem za pomoci Německa, Itálie odstraněna demokraticky zvolená vláda. Francie, Velká Británie pod záminkou neutrality, umožnily vítězství fašismu. Politika usmiřování otevřela cestu i k připojení Rakouska k Německu (1938). Také Itálie vyrazila v dubnu 1939 za svou kořistí do Albánie.
Asi tím nejvýraznějším místem usmiřování s nastupujícím fašismem se stal Mnichov v září 1938. Francie a Anglie ustoupily požadavkům Německa vůči Československu, které tak doplatilo na svou důvěřivost k politice Francie a Británie. Je nutno také připomenout, že na mnichovském porcování Československa se přiživily vedle Německa i Maďarsko a Polsko. V důsledku postoje západních mocností bylo zcela zjevné, že další obětí německé agrese bude Polsko a následně i SSSR a to vše za nečinnosti Francie a Británie. Po Mnichovu a obsazení Československa si Stalin uvědomoval, že na západní politiky se nemůže spolehnout, zejména když v létě 1939 skončilo neúspěšně jednání mezi SSSR, Velkou Británií a Francií. V té době se začala rodit smlouva mezi SSSR a Německem.
Je třeba připomenout, že i samotné Polsko mělo s hitlerovským Německem »Smlouvu o neútočení« z ledna 1934 a ještě v lednu 1939 probíhala jednání mezi Německem a Polskem o vzájemném postoji vůči SSSR. Tato jednání zákonitě musela ještě více vyhrotit už tak napjaté vztahy mezi Polskem a SSSR. Když 1. září 1939 Německo přepadlo Polsko, Velká Británie a Francie jen přihlížely. Na západní frontě byl pověstný klid…
17. září začal SSSR obsazovat východní části rozpadajícího se Polska, oblasti bývalé Ukrajiny, Běloruska, které byly až do Brest-litevského míru (3. 3. 1918) a sovětsko-polské války (1920-1921), součástí carského Ruska.
»Pakt o neútočení…« mezi Německem a SSSR byl tedy jen logickým důsledkem předválečné situace v Evropě. Byl pokusem SSSR oddálit válku s Německem. SSSR nebyl na válečný konflikt připraven, což ukázala i válka s Finskem v listopadu 1939. Obdobně na válku nebyla připravena ani Velká Británie a Francie, následný vývoj války na západní frontě na jaře 1940 byl toho dokladem. Dnešní snahy znevážit hrdinství Rudé armády, nebo dokonce dát rovnítko mezi agresora a oběť, je urážkou všech obětí fašismu.
Přemysl Votava, ČSNS
Kapitalisté se spojí s kýmkoli, jen když to nese zisky. Proto nechali Francouzi, Britové a Italové volnou ruku Hitlerovi v roce 1938 a podepsali mu hanebný Mnichov, doufajíce, že za ně Hitler vojensky dobude Sovětský svaz a jeho surovinové zdroje. V Hitlerovi se Francouzi a Britové velmi spletli, když na ně pak zaútočil a chtěl je vojensky ovládnout a zničit. Britům jejich politika obětování Československa zkrátka nevyšla. Čechoslováci pak sice bojovali v Británii, ale museli si zaplatit i poslední tkaničky na botách včetně Spitfirů a Wellingtonů, tanků a dalšího vojenského materiálu a výzbroje, kterými bránili Británii. Zkrátka to byla britská vojenská pomoc po kapitalisticku. Nikde jsem nečetl, že Čechoslováci si museli zaplatit tanky, v nichž bojovali za Sovětský svaz, který platil vojenskou pomoc z USA zlatem. To vše má ovšem i „háček: američtí producenti souběžně dodávali i nacistickému Německu. Například John D. Rockefeller junior byl majitelem kontrolního balíku akcií Standard Oil Corporation, jejichž druhým největším vlastníkem však byla německá chemička I.G.Farben, přes kterou firma prodala nacistům pohonné hmoty a maziva za 20 miliónů dolarů. Venezuelská filiálka společnosti Německu měsíc co měsíc dodávala 13.000 tun surové ropy, z nichž robustní chemický průmysl „Třetí říše“ vyráběl obratem benzín. Byznys mezi oběma zeměmi se však neomezoval jen na energie. Henry Ford dodával německému führerovi přes Atlantik i wolfram, syntetickou pryž a řadu dalších komponent pro automobilový průmysl. Není tajemstvím, že 30% pneumatik, vyráběných jeho závody, odebíral německý Wehrmacht.“
Jasně a proto SSSR posílal do Německa strategické suroviny a obilí, zdecimoval popravami elitu svého důstojnického sboru, proto vraždil polskou inteligenci, proto obsadil pobaltské republiky a napadl Finsko. Tím vším se připravoval na válku s Německem.
Vy jste neskuteční komedianti.