Podle přehledu výročí na říjen, který lze nalézt na internetu, máme nové významné datum, které by se zřejmě napříště mělo ocitat mezi velmi ceněnými dny ve školách a našich domácnostech. Je to 4. říjen roku 1953. Tehdy členové skupiny bratří Mašínů přešli hranice republiky, aby si vystříleli cestu až do západního Německa. Přešli tři. Dva další východoněmecká policie zadržela. 26. října, v předvečer státního svátku, nám tuto cestu a vůbec činnost Ctirada a Josefa Mašínů přiblíží televizní film. Budeme oblaženi českou variantou »kapitána Klose« či »Jamese Bonda« a jejich skutky. Před několika dny skupina senátorů napsala dopis prezidentu republiky, aby neváhal udělit Mašínům nejvyšší státní vyznamenání. Ten, jak známo, před svým zvolením do funkce prohlásil, že by s tím měl problém. Na rozdíl od svých předchůdců je však tvárný a vědomý si své minulosti. Proto pro něj bude těžké návrh odmítnout, tedy letos. Pokud je vyznamená, zdůvodnění pro většinu z nás si jistě najde.
Jenžejestliže by měl tu smůlu a i on žil v oněch padesátých letech, nebo by v osmdesátých existovala taková skupina, jako byla ta bratří Mašínů, a náhodou jim vstoupil do cesty, stálo by ho to život bez skrupulí a výčitek svědomí ze strany vrahů. Lze to potvrdit slovy Ctirada Mašína, jenž půldruhého roku před svou smrtí potvrdil, že jim nešlo jen o zbraně, ale také »o zabití komunistů a jejich přisluhovačů« (viz prorežimní wikipedie). Tedy i generál v.v., i když v osmdesátých letech byl jen důstojníkem, pokud by existovala takováto skupina a připletl-li by se jí do cesty, mohl být bez milosti odstraněn. Byl přece v té době nejen komunistou, ale dokonce funkcionářem KSČ.
Nepochybuji však o tom, což jistě zmíněný televizní film potvrdí, že zavraždit komunistu byl a je snad dokonce »svatý úkol«, a zabít »přisluhovače« ovšemže také. Kdo však byl onen přisluhovač, kdo se Mašínům připletl do cesty? Nestraník pokladní Rosický, který bránil peníze svých spolupracovníků? Dobrovolný hasič Lecián, jenž jel hasit hořící stohy, aby dobytek měl co žrát? Ten měl to štěstí, že pistole Ctiradu Mašínovi při rozhodujícím výstřelu podruhé selhala, takže zůstalo jen u jeho trvalého neodstranitelného zranění.
Pak jsou tu dva policisté, kteří Mašínům a jejich komplicům chtěli pomoci, protože měli problémy na silnici. Prvního zastřelil Josef Mašín, když rána železnou tyčí neznamenala jeho skon, druhého, už svázaného a chloroformem »pacifikovaného«, Ctirad podřízl.
Prý, tak zní zdůvodnění, potřebovali zbraně a peníze na odboj. Vykradli proto důl u Kutné Hory, kde byly uskladněny výbušniny, odnesli z přepadených služeben SNB ukořistěné pistole a pušky, plánovali »vyhodit do vzduchu« vlak s policisty či milicionáři, prý dostali nápad zavraždit i Gottwalda, ukradli peníze určené na výplaty a část z nich použili na výbavu bytu, koupi motocyklu ad.
Onoho 4. října, jenž se tedy zřejmě stal novým významným momentem v kalendáriu, přešli hranice do NDR. Tady zase stříleli. Údajně v sebeobraně, jenže minimálně jeden z německých policistů, kteří jim byli na stopě, nemusel zahynout. Nespatřil skrytého Mašína. Přešel jeho úkryt a mířil pryč. Ten ho, vlastně jen »ze sportu«, střelil do zad. Také to byl beze sporu »hrdinský čin« a náležitě bude divákům televize vysvětlen. Možná však, že se nebude hodit do scénáře a budeme – tedy ti, co vydrží u mašínovského drasťáku do konce – sledovat, jak se prostříleli do západního Berlína a museli se při tom skutečně chovat jak agent 007. O to jistě bude přitažlivější filmové zpracování doplněné všelijakými efekty. Tady se přihlásili do americké armády s cílem »osvobozovat Československo«.
Je tu otázka: Šlo oněm členům mašínovské skupiny o demokracii a svobodu, jak se nám snaží média namluvit? Starší z bratrů Ctirad se chtěl dostat ke studiu na vojenské škole. Měl k tomu předpoklady. Byl z rodiny hrdiny Josefa Mašína. Proto absolvoval onen »záškodnický kurs« ve Svazu brannosti. Jenže ten neměl nic společného s SČM, ale s národně socialistickou stranou. Tady ho naučili zacházet s nožem a různé bojové fígle. Přijat do armády však nebyl, přestože se jeho matka brzy po únoru na čas stala dokonce členkou KSČ. Dotklo se ho, a vlastně i jeho bratra, že otec nebyl tak vyzvedáván, jak by si oni představovali, že přišli o svůj statek, že strýc Novák ztratil ve Slezsku velmi pěkné místo správce majetku po Němcích. Nechtěli vědět, že šlo o jeho machinace a že jen díky poválečnému zmatku nebyl pohnán k odpovědnosti.
A tak si začali hrát na odboj. Jenže to byla příliš vážná hra. Zůstávali za nimi mrtví. Obyčejní lidé, obyčejní policisté, kteří dokonce nabízeli svou pomoc. V »zájmu odboje« dokonce i kradli. Nakradené peníze použili na své potřeby. A vraždili. To by netoleroval žádný režim.
Jsou tedy hrdiny anebo se jimi mají letos už konečně zcela oficiálně stát? Tedy dostanou-li metál od pana generála, dříve kapitána socialistické armády a předsedy ZO KSČ ve škole pro špiony. Jinak k nim bude mít stále většina národa jisté výhrady. Vyznamenání by způsobilo, že by už nikdo oficiálně protestovat neměl. Jsem proto zvědav, zda současný prezident klesne ve své servilnosti ještě hlouběji anebo si alespoň letos zachová svou tvář. Bude totiž hlavou našeho státu další více než čtyři roky, a tak jistě poté, co zemřou další odpůrci »svatořečení« Mašínů, které ani nyní nemůže přesvědčit účelová bondovka v českém provedení, přijde čas a mladá generace zpracovávaná od škol »konečně bude mít své hrdiny«.
Byl bych rád, kdybych se v této věci mýlil. Jenže, proč se ono datum ocitlo v kalendáriu?
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.