Ústavní agent Petr Pavel Pávek dal o sobě vědět a napsal druhému ústavnímu agentovi Andreji Babišovi Burešovi vysvětlující dopis, proč odmítá do jeho vlády jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Z dopisu se dozvídáme, že je to z důvodu nemorálnosti kandidáta, který v minulosti opakovaně adoroval, nebo přinejmenším bagatelizoval jeden z nejhorších totalitních režimů minulého století. Agent Pávek tím měl pravděpodobně na mysli nacismus, který Filip Turek nějakým způsobem zlehčoval. Soudy mu ale nic jasného v této věci neprokázaly. Mám proti Filipovi Turkovi veškeré výhrady a vůbec jej nemusím, ale v naší zemi máme parlamentní demokracii, kde si svůj tým sestavuje předseda vlády. Následně členy vládního týmu na návrh předsedy vlády jmenuje do funkce prezident. Ten tedy plní roli ceremoniáře – uvádí do úřadu. Nic víc, nic méně. Tuto skutečnost dokonce sám tvrdil, tehdy ještě kandidát na ústavního agenta, Petr Pavel v roce 2022.
»…Stejně tak si ale nemyslím, že by měl prezident veřejně kádrovat ministry a zkoušet je, ale že to je opravdu nakonec zodpovědností premiéra, protože on je šéfem vlády a zodpovídá za exekutivu.«
No a po 4 letech od tohoto prohlášení probíhá pravý opak. Prezident veřejně kádruje ministry, odmítá jmenovat toho či onoho. Prostě hradní lhář, který je v zákrytu ovládán protokolářem P. Kolářem, který je napojený na zbrojařskou firmu Colt. Na výše uvedené citaci můžeme vidět, jak nám hradní ústavní agent lže. Je to notorický lhář, kdy tvrdí jen to, co se mu hodí, nebo co mu poradí jeho zlověstný rádce Kolář. Je to podobný člověk, jako kdysi byl Rasputin. Ostatně se nejedná o čistě náhodnou podobnost. Sám P. Kolář působil na postu velvyslance v Rusku v letech 2011 – 2012. Zde můžeme tedy pozorovat historické vazby směrem ke GRU. Před rokem 1989 totiž absolvoval vojenský kurz zpravodajství a učil se na rozvědčíka. To ale není všechno. Ve svém životopise z roku 1987 se Petr Pavel vyjádřil k srpnovým událostem roku 1968.
»Velký vliv na mé pozdější názory mělo léto roku 1968. Tehdy byli u nás na návštěvě přátelé ze Sovětského svazu. Právě na kontrastu mezi nimi na jedné straně a protisovětskými náladami na druhé mi otec srozumitelně k věku vysvětlil podstatu situace. Bylo to účinnější než cokoli jiného a také trvalejší. Posměch ve škole ze strany spolužáků pro mou obhajobu našich přátel mne v názoru pouze utvrdil.«
Tuto skutečnost veřejně zatajil v době své prezidentské kampaně a není divu. Je notorickým lhářem, jak dokazuji na výše uvedených tvrzeních. Ale možná se jen jednalo o mladickou nerozvážnost a některé věci jsou jen čistě náhodně podobné. Kdo ví. Ale víme jednu důležitou věc: rozdíl mezi Burešem a Pávkem je jasný i dnes. Zatímco Bureš byl řízen a nemohl vytvářet agenturu, Pávek mohl fungovat jako řídící orgán. To vysvětluje jeho dopis Burešovi ve věci nejmenování Turka. Řád a klid je tedy řádem a klidem normalizovaného Československa, kde se řídící orgány nebály ponižovat řízené agenty, aby dosáhly svého.
Jan Klán