Proč neúplný? Protože je teprve čtvrtek. A proč jsem s »Týdnem« nevyšel ven tradičně v pátek? Protože pak byste mě mohli nařknout z toho, že jsem si sen ze včerejška na dnešek vymyslel.
Dneska by měl hokejový VV vyřknout ortel nad Karim. Nad poctivým chlapem, jehož jedinou chybou bylo, že se dal dohromady s vedením českého hokeje. Malér jako hrom. Pro něho.
Zdálo se mně v tom snu, že Fina dnes většinově smáznou, aniž by kdo pořádně věděl proč, že na jeho místo nastoupí již dlouho chystaný Radim a že po Radimovi dají dvacítku Patrikovi. Ne Eliášovi, ale Augustovi. A propo – když už jsem zmínil Eliáše a když už i tak málomluvný člověk cítí potřebu okomentovat celou tu nedůstojnou taškařici kolem Fina, bude to hodně vážné. »Takhle je to nedůstojné. Vůči trenérovi i vůči fanouškům. … Vždycky to bude ale odvislé i od toho, kdo z NHL na mistrovství přijede. Před rokem se slavil bronz, ale musíme si přiznat, že bez Davidů (Pastrňáka a Krejčího), by to dopadlo jinak,« svěřila se legendární šestadvacítka webu sport.cz.
Na severu Evropy jsme teď pomalu k smíchu nejen na ledě, ale i na poli diplomatickém. Co Čech, to hulvát a podrazák, začne se o nás za chvíli říkat, jako že se už říká. Svezeme se v tom my, hokejoví fanoušci, všichni.
Původně jsem chtěl článek nazvat jako »Pohled do hlubin duše Aloise Hadamczika«. Ale do jeho duše vidět nechci. Nemám na to žaludek. Je nabíledni, že o Jalonenově konci bylo z Lojzova popudu rozhodnuto ještě před mistrovství světa. To by Kari musel dovézt titul, aby zůstal. Ten ale nedovezl, poněvadž dovézt nemohl. Každý slušný pekař vám dneska řekne, že z ukrajinské mouky dobrý chleba neupeče. K jídlu sice jakž takž je, ale to už musíte mít velký hlad a být smířeni s varovnými zdravotními riziky. Obrazně řečeno – Kari pekl z podobně rizikové, nekvalitní mouky. Postup do čtvrtfinále sice upekl, ale Lojzovi se po něm udělalo špatně a Jardovi Jágrovi dokonce natolik zle, že Voráčkovi začal vykat. Jako pekaře nelze vinit z málo poživatelného chleba, kvalitní mouky nemaje, nelze vinit ani finského trenéra, že s tou svojí moukou hrál to, co hrál.
Lojzova duše to ale vidí jinak. Mně se dokonce v tom snu i zdálo, že prý osmašedesátce něco slíbil pro její klub a ona mu teď z vděčnosti zobe z ruky a dělá si nepřátele mezi letitými kamarády, kteří jí nikdy neprovedli nic zlého. Přece kdo jiný než ona (šedesát osmička) by měla vědět, že Jalonen z té zmíněné mouky žádný lahůdkový, delikatesní chléb upéci nemohl. To vědět musí, i kdyby nechtěla. Jo, nechce. Něco za něco. Takhle to prý Lojza na svazu rozehrál. Jestli to smete jeho, nevím. Ale že tyhle praktiky dosmýkají český hokej, tím si jsem stoprocentně jistý.
Takže sportu zdar – a úspěšný »prodloužený« víkend všem sportovcům i nesportovcům.