V etapě bourání soch a likvidace nepravd jsme se posunuli také dost daleko. Nejdeme sice ve stopách Black Lives Matter, nebouráme rasově motivované pomníky, jako byl ten generála Lee, velitele konfederačních jižanských vojsk, ani neodstřelujeme středověké pískovcové monumenty, jako fanatické hnutí Tálibán, ale jen se zaměřujeme na kamenné Fučíky a odstraňujeme rudoarmějce, protože ti nás přece neosvobozovali, ale už v onom roce 1945 okupovali, tedy na svých tancích tajně přivezli zvrhlé učení komunismus. Sice u těch, co vědí, oč jde, výše napsaná slova vyvolávají úsměv, komunismus přece nikde nebyl, ale říkejte to třem nicnepamatujícím koaličním poslancům, kteří navrhli trestat za propagaci komunismu, a všem těm zákonodárcům, kteří hlasovali pro to, aby stejně jako nacismus se toto slovo dostalo do trestního zákona. Navíc, jak si lze domyslet, je beze sporu propojeno se slovem Rusové, protože prý nešlo o sovětské vojáky, ale ruské, protože Ukrajinci by přece nikdy nemohli být okupanty. Ti totiž jsou a byli, zvláště takoví, které nazýváme banderovci nebo postbanderovci, vždycky demokraté. Jen Rusové mající zakódováno v duši násilí, i to jsem si přečetl v jednom z rozhovorů, k nám mohli přinést takový hrůzný režim, jako byl socialismus. Ostatně, kdo jiný?
Tak před několika dny se na pořad dostala i Spartakiáda. Něco, co žádný jiný režim nedokázal tak zorganizovat, jako to dokázal ten předlistopadový. Prý lidé byli nahnáni na stadiony, přečetl jsem si na jednom prorežimním serveru, aby povinně přijeli do Prahy, vojáci chudáci se namísto ve zdokonalování válečných znalostí museli svléknout téměř do naha a šaškovat na stadionu, téměř hromadně se na Strahově znásilňovalo a ani si neumíte představit, že děti, místo aby si hrály, musely se učit to, co jim předváděly učitelky, které to také dělaly jen ze strachu. Šlo jim totiž nejen o zaměstnání, ale kdyby děcka nepřipravily, hrozil jim Jáchymov a kopání uranové rudy. A kolik tato show stála peněz!
Byl jsem jedním z cvičících. Má teta, vážená občanka Nymburka, dokonce cvičitelka. Viděli jsme to, na rozdíl od nepamětníků, jako účastníci jinak.
A nešlo tehdy jen o Spartakiády! Bylo tu, když tak vzpomínáme na dobu před osmdesáti lety, znásilňování žen vojáky Rudé armády. Četl jsem několik článků na toto téma. Také hodinky ruští vojáci lidem kradli. Snad i jídlo museli osvobozovaní osvoboditelům odvádět. Také v tom byl rozdíl mezi Američany na Plzeňsku a Rusy ve zbytku republiky, i když nevím, zda ti Rusové vůbec někoho osvobozovali. Více nám jistě jednou ve svých spisech po důkladném studiu sdělí současná europoslankyně Danuše Nerudová. Zato Američané museli těžce bojovat, než osvobodili západočeskou metropoli, z níž nacisté udělali svou festung.
Vzpomínání na konec 2. světové války má však ještě jiné než komunisty tradované souvislosti. Je správné, že nám je televize rozhodla přiblížit. Nemám na mysli jen vraždění českých Němců na Novoměstsku. Tam už ostatně postavili kříž a namísto mrtvých z pochodu smrti, kteří byli hnáni před Rudou armádou na západ, televizní kamery zachytily pietní shromáždění se zahraniční účastí. Otázku: kde vlastně byl začátek všeho?, si nepoložil nikdo.
Snahu poněkud upravit minulost bylo možné najít při letošních svátcích z počátku července. Začněme příchodem věrozvěstů. Kdo vlastně byli ti dva muži z Byzance, kteří přišli do země na pozvání knížete Rostislava. Vlajkonoši křesťanství, jak se nám pokouší vnutit katolická církev a režimní propaganda? Nikoli. V zemi už působili křesťanští kněží. Vlastně na Nitře vládl německý biskup Wiching (Wittig), poradce knížete Svatopluka, a to již v době příchodu soluňských bratrů. Takže nikoli věrozvěsti, ale učitelé nejen víry ve slovanském jazyku, ale ti, co přinesli slovanské písmo na Velkou Moravu. Ano, to písmo, které se stalo základem pro azbuku.
Nerozebírejme všechna s tím spojená další tvrzení. Jen u jednoho se musíme zastavit. U odchodu žáků Konstantina a Metoděje ze střední Evropy. Biskup Gorazd a jeho žáci byli doslova knutou vyhnáni za přispění Wichingových kněží. Proč právě tento moment se např. na Seznamu nezmiňoval?
Pak je tu druhý svátek. Pamatuji, jak navždyposlanec Marek Benda se vyjádřil k jeho osobě. Prý se provinil proti řádu, proto zaplatil životem. Katolická církev se ústy jednoho z papežů i za bezpráví učiněné v minulosti omluvila, Husa však nerehabilitovala. Proč by se tedy omlouval poslanec Benda? Proč také, když se v nedávných dnech pasoval na jednoho z inkvizitorů moderní doby a ti se, jak známo, nikdy nikomu neomlouvají.
A Hus? Dál bude velikánem našich národů. Pro lidi, jako je jmenovaný politik, však člověk, který porušoval zákony.
A resumé? Národy se likvidují tak, že jim vláda záměrně vezme paměť. (Milan Kundera). Víc dodávat nemusím.
Jaroslav Kojzar