V souvislosti s nedávným pochodem Prague Pride osob LGBT (zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby) a jejich podporovatelů po Praze se opět objevilo tvrzení, že šlo o pochod hrdosti; asi přesnější překlad by byl »pýchy«.
Co je hrdost?
Latinský jazyk rozlišoval samostatnými slovy hrdost ušlechtilou (na zaměstnání svobodného člověka, na jeho čestnost, šlechetnost, či hrdost na vlast) a hrdost sebevědomou (čili pýchu, povýšenost, samolibost, domýšlivost, nadutost, nadřazenost).
Je uvedený pochod, tato demonstrace subsociální sexuální orientace, projevem hrdosti ušlechtilé, nebo hrdosti sebevědomé (?); je projevem hrdosti na čestnost, šlechetnost či další podobné osobnostní kvality člověka, nebo je důsledkem pýchy, povýšenosti, samolibosti, domýšlivosti, nadutosti a nadřazenosti takových lidí?
Samotná uvedená sexuální orientace ušlechtilou osobnostní charakteristikou být nemůže – křesťanská kultura, z níž jsme vyrostli, jako normu sexuálního vztahu vyprofilovala vztah heterosexuální. Je to celkem pochopitelné: Tento vztah má zásadní význam pro udržení a rozvoj lidského rodu; běžná, tedy heterosexuální rodina v této tradici své potomky vychovává − děti kulturní tradici, vzory, přejímají od otců, jimiž mohou být pouze muži, a od matek, jimiž mohou být pouze ženy. Jakýkoli jiný »model« je uspořádáním zaměřeným proti společnosti.
Domnívám se, že hrdost je sociální vztah založený společností k osobě na základě její osvědčené výjimečnosti, osobnostní kvalitě – minoritní sexuální orientace hrdost zakládat nemůže.
Pochopitelně, že demokratická společnost subsociální sexuální orientaci připouští − pokud tuto společnost nedestruuje; osoby takto orientované by neměly mít jiné zákonné povinnosti ani výhody, než heterosexuálové.
Hrdost může být jen na respekt společnosti, hrdý může být člověk jen na respekt, který vůči němu ostatní mají. Žádné halasné manifestační akce − na Prague Pride především občana zarazí hypertrofovaná exhibace osob LGBT − manifestující subsociální sexuální orientaci manifestujících s hrdostí nemá nic společného. Četné takové exhibice (polonahé zadnice atp.) by jako individuální projevy byly sankcionovány; jsou-li provozovány ve sroceném zástupu Pride, jsou tolerovány, dokonce oslavovány.
Co je společenský respekt?
V souvislosti s Prague Pride osob LGBT a podporovatelů se objevil jejich požadavek na to, aby měly společenský respekt, ne jen toleranci.
V latině slovo re-spektō znamenalo ohlížet se, mít ohled, spatřovat koho v kom (kupř. respektare aliquem liberatorem znamenalo spatřovat v někom osvoboditele).
Z čeho respekt vzniká? Aktuálně chápeme respekt k někomu jako naše uznání, naši úctu, tedy náš specifický společenský vztah k obdivuhodným výsledkům činnosti respektovaného člověka. Respekt vzniká na základě jeho činnosti, nikoli na základě našeho chtění. Respekt je zásluhou respektovaného. Abychom v někom spatřovali toho, k němuž máme mít respekt, musí dotyčný sám svou činnosti respekt vzbuzovat. Respekt je specifický společenský vztah vznikající na základě výjimečných výsledků činnosti respektovaného. Respekt nelze vyžadovat, respekt lze pouze získávat či s konečnou platností získat.
Respekt je záležitostí výkonu činnosti na takové úrovni, že je mimořádně kvalitně prováděna – máme tak respekt k jednotlivcům (kupř. vynikajícím technikům, stavařům, architektům, lékařům, umělcům, sportovcům… dále doplňujte laskavě sami), nebo i k socioprofesním skupinám (učitelé, právníci, lékaři… opět si doplňujte sami). Poznámka: Všimněte si, že společenský respekt není kupř. ke skupině náruživých pivařů (a je jich dost, možná nejsou ani menšinou) atp.
Respekt z titulu sexuální orientace nastat nemůže. Může vniknout jen z důvodu vynikajících výsledků činnosti. Příklad: Pokud bude redaktor české televize profesionálně perfektní, budu k němu mít z tohoto důvodu respekt bez ohledu na to, jestli ke komunitě LGBT patří nebo ne − a pokud takový redaktor je profesně nekvalifikovaný, můj respekt příslušností k uvedené komunitě nezíská.
Respekt vůči jednotlivci či skupině nelze dosáhnout žádným nátlakem, vynucením, respekt nelze vyžadovat – respektu lze dosíci pouze (ve srovnání s průměrem okolí) vynikajícími výsledky své činnosti; opakuji: činnosti. Žádná manifestační akce, žádné halasné požadování respektu na věci nic nezmění. Myslím, že manifestační akce požadující respekt k manifestujícím ve vědomí mnoha občanů těmto manifestujícím spíše uškodí. Manifestace nemůže být důvodem k respektování.
A tak se ptám: Skutečně máme členy LGBT respektovat pouze na základě jejich sexuální orientace? A pokud ano, tak proč? V minoritním sexuálním zaměření totiž žádnou vynikající činnost nevidím. Nebo máme v příslušnících LGBT spatřovat naše osvoboditele v té míře, abychom je proto respektovali? A v čem nás osvobozují? Někteří politici vyvěšují na státní budovy duhové vlajky − to aby podpořili sexuální menšinu LGBT; sexuální většiny je zpravidla nezajímají. Lze se setkat s názorem, že »Pride je oslava toho, že všichni můžeme být sami sebou; teprve tehdy se v nás mohou rozvinout všechny schopnosti a potenciál, který máme. A to je to největší bohatství, které můžeme mít«. Budu nesmírně rád, když mě nositelé takových názorů nechají být, ať mohu být sám sebou jako člověk s běžnou sexuální orientací a tím maximálně rozvíjející všechny své schopnosti a svůj potenciál. To je to největší bohatství, které mohu mít.
PhDr. Vladimír Pelc, politický analytik
Diskuze je uzavřena.