Řekl bych, že toto platí pro většinu učitelů, vysokoškolských pedagogů humanitních oborů českých univerzit a vysokých škol.
Po dlouhých letech mlčení a snášení křivd přišli tito vysokoškolští učitelé na to, že jsou ve svém platovém ohodnocení silně zanedbáváni. Jak by ne. Pokud docent na Karlově univerzitě na filozofické fakultě měl tarif 32 tisíc korun hrubého, tak jeho kolega z medicíny má více než dvakrát tolik (75 tisíc Kč). Přitom průměrný plat pedagogů na základních a středních školách, tedy v regionálním školství, činil předloni kolem 45 tisíc korun. Jinak řečeno, velká část učitelů základních škol má podstatně vyšší plat nežli vysokoškolský docent v humanitárních oborech. Pak se nelze divit protestům, které v úterý nastaly na humanitárních oborech vysokých škol po celé republice. Nejstatečněji si v tomto směru vede univerzita v Olomouci.
Ministr Baláš se ovšem nevyznamenal. Slíbil akademikům, že tedy projedná celou věc s předsedou vlády Fialou. Ten mimochodem jako politolog z Masarykovy univerzity v Brně a její bývalý rektor musí velmi dobře znát situaci v odměňování vysokoškolských kantorů v humanitárních oborech.
K tomu, aby se srovnaly platy v oborech humanitárních a nehumanitárních by bylo ve státním rozpočtu potřeba najít 1,4 mld. korun. To se zatím vládě nepodařilo a upřímně řečeno, o to ani příliš neusiluje. Zato ministr Baláš utvořil na svém ministerstvu pracovní skupinu pro řešení podfinancovaných oborů. A to jedině až pod tlakem, kdy takto postižení učitelé začali hrozit stávkou. Naopak, při jednáních s šéfem Asociace děkanů filozofických fakult Baláš sdělil, že »…bude chtít do konce dubna optimalizovat«.
Pod slovem optimalizace je možné si představit cokoliv. Především rušení řady oborů nebo rušení řady pracovních míst na fakultách humanitárních oborů vysokých škol. Prostě vláda neudělala ani malé gesto, aby nespokojenost významné části vysokoškolských učitelů zmírnila.
Ale řekněme si otevřeně, přichází zvolna doba zúčtování. Je zřejmé, že ve volbách do Poslanecké sněmovny volili pravicové strany spíše vzdělanější lidé. A pravicové strany ve vládě jim teď přinášejí hladové mzdy a perspektivu »optimalizace«. Tedy hledání nového místa, které se jen tak nenajde. A takto to vláda řeší se vším. S řešeními přichází vždy pozdě (tedy kromě dodávek zbraní na Ukrajinu) a teď už svými rozhodnutími zasahuje nepříjemně i společenské skupiny, které jí byly silně nakloněny. Upřímně, pokud se z roku na rok mají nesmyslně zvýšit výdaje na armádu o 35-40 mld. korun, valorizace restitucí církvím o 7 mld. korun, při stagnaci či dokonce poklesu výkonnosti národního hospodářství a tedy i příjmů státního rozpočtu, vláda postupuje podle zásady – ber, kde ber. Kdo se bude málo bránit, tomu uberou. V tomto případě to bude část vysokoškolských učitelů. Pokud tedy nepůjdou do stávky se svými studenty a nepodívají se trochu na zahraniční vzory, např. do Francie, jak se stávkuje a demonstruje, aby to vládu skutečně zasáhlo.
Jiří Paroubek
Diskuze je uzavřena.