V pondělním Sportu je rozsáhlý rozhovor s Miroslavem Janstou, předsedou České unie sportu. Jansta hovoří zcela bez obalu a otevřeně o pronásledování své osoby v letech 2017–2023.
Na tomto pronásledování se zúčastnil především státní zástupce, který prokázal, že státní zastupitelství u nás má ohromnou a v případě zneužití neuvěřitelnou moc nad životy lidí. Poté, co byli Jansta a další lidé ze sportovního prostředí v květnu 2017 obviněni, již záhy následoval můj článek, kterým jsem zpochybňoval věrohodnost celé uměle vytvořené kauzy. Zdá se, jako kdyby určitá část politické reprezentace spojená s některými lidmi ve sportovním prostředí měla zájem na likvidaci člověka jako je M. Jansta, který bránil majetkové zájmy České unie sportu (ČUS). Jistá skupina byznysmenů si zřejmé vysnila, že za hubičku získá majetek sportovních svazů. Zejména pak se jednalo o sjezdovky v Krkonoších. A samozřejmě, že ten, kdo se postavil těmto »byznysovým« záměrům de facto kriminálního charakteru, byl první na mušce.
Je tedy otázkou, kdo vlastně dal podnět ke stíhání Jansty (předseda ČUS) a Boháče (generální sekretář ČUS). Jak se to vlastně mohlo stát, že člověk, který hájil zájmy sportovců, tedy sportovních svazů, které zajišťují činnost sportovních klubů a jednot a připravují sportovce na účast ve vrcholných soutěžích, jako jsou olympijské hry, mistrovství světa a mistrovství Evropy, se ocitl u soudu v pozici obžalovaného? Co to vypovídá o stavu české justice a českého právního prostředí? Když si na to odpovídám, musím si odplivnout. A to pěkně zhluboka.
Podstata celého příběhu byla v tom, že Jansta a jeho generální sekretář se ohradili proti tomu, že ministerstvo školství stanovilo evidentně chybným způsobem dotace pro ČUS a Český olympijský výbor (ČOV) ad. Jen tak mimochodem, ČUS, která je střechovou organizací sportu a představuje desítky sportovních svazů, dostala dotace od ministerstva školství o 12 milionů korun nižší než ČOV. ČOV přitom v tom roce nepřipravoval žádnou olympiádu. Zato vozil úředníky MŠMT zdarma po sportovních akcích jako výletníky…
Při soudním projednávání odpovědná pracovnice ministerstva školství sdělila soudu, že ke svému návrhu rozdělení dotací došla bez jakékoliv metodiky a v podstatě střelbou od boku. Už tehdy jsem ve svém článku doporučoval, po divadélku, které předvedla tato úřednice u soudu, aby soudce se stáním zástupcem hodili ručník do ringu a celou záležitost, která se týká údajného nepovoleného lobbingu za zájmy sportovců, odložili ad acta. V procesu se však pokračovalo. I když každému člověku s alespoň mírnou dávkou právního vědomí muselo být jasné, že je to slepá ulička. Jansta v rozhovoru ve Sportu hovoří zcela otevřeně o trapné roli ministryně Valachové v celé kauze. Ministryně Valachová totiž podle všeho zakázala vytvoření funkční metodiky, takže rozdělování dotací na jí řízeném ministerstvu probíhalo metodou »šmudli šmudli«.
Smutným rytířem celého příběhu je předseda ČOV Kejval. Ten, zřejmě poplaten svému jménu, odkýval určitým zájmovým skupinám v zákulisí kriminalizaci Jansty a také se aktivně účastnil útoku na Janstu, Boháče a celou Českou unii sportu. A dnes se tváří, jako by se nic nestalo. ČOV a jmenovitě Kejval se tehdy dokonce připojili k žalobě o řešení vzniklé škody. Přitom každému muselo být jasné, že žádná škoda ČOV nevznikla.
Osobně jsem Miroslava Janstu, který už byl dvakrát zproštěn soudem nižšího stupně viny a dvakrát byl zproštěn viny soudem vyššího stupně, obdivoval. Sedm let byl občanem druhého řádu. A přesto nezanevřel na český sport a pracoval pro něj. A jsem rád, že sportovci, tedy zástupci sportovních svazů, jej opakovaně volili do čela ČUS, i když bylo patrné, že si to některé mocné zájmové skupiny, ale bohužel také část státního aparátu (státní zastupitelství), nepřejí. Proces odhalil také trapnou úroveň rozdělování sportovních grantů na úrovni ministerstva školství. Musím si klást otázku, zcela zákonitě, zda je to dnes lepší… A zda je to lepší všude tam, kde se sportovní granty rozdělují dnes. Tedy v Agentuře, ale také na krajích a městech… Zda nehrají prim osobní a partikulární zájmy.
V každém případě by lidé, kteří měli být zničeni v rámci monsterprocesu, měli dostat plné společenské zadostiučinění.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD