Evropská unie, od počátku své existence koncipovaná jako prodloužená ruka Spojených států amerických, postupně dožívá. Sice zatím neumím s přesností na desetinu vteřiny odhadnout, zda tento její rozpad je rovněž cíleně řízený jako její vznik, a že po EU nám architekti Pax Americana nenainstalují něco ještě mnohem zkázonosnějšího, nicméně Unie se tak či tak blíží do cíle. Zda a pro koho to bude s fanfárami, nevím.
Spíš předpokládám, že její definitiva se tak nějak rozplizne do ztracena. Jinak řečeno – úkoly vytyčené Bílým domem EU určitě na sto procent nesplnila, a ani odpor evropského obyvatelstva proti ní či naopak souhlas s její politikou taktéž nejsou vyhraněně stoprocentní. Z obou stran je to tak nějak na půlce cesty. Domnívám se, že právě kvůli tomuto pošlou Američané Evropskou unii do kopru. Děj se vůle boží. Pozoruji to podle toho, že v poslední době vzniká stále více iniciativ právě mimo Brusel.
Čerstvým příkladem, dokládajícím opodstatněnost výše řečeného, budiž českými médii nepovšimnutá parafa trilaterálního paktu premiérů Rakouska, Srbska a Maďarska o ochraně evropského prostoru před migranty z Afriky a Blízkého východu s dodatkem, že azylový systém Evropské unie selhal. Jistě, pro občany jmenovaných zemí se aspoň zdánlivě jedná o významný počin, nicméně na místě je otázka, do jaké míry bude tento na první pohled významný počin skutečným přínosem i z pohledu druhého? Proč se na to ptám? Poněvadž tolik naivní, abych si myslela, že předsedové těchto vlád, kteří onen protimigrantský pakt signovali, jsou takříkajíc nezednářsky čistí (ryze pronárodní), to zase nejsem.
Aeronet.news píše, že Berlín z iniciace tohoto paktu podezírá Washington, což by jistou logiku dávalo. Bílý dům si zřejmě začíná uvědomovat, že situace na starém kontinentu se vymyká kontrole, že reálně hrozí historicky nevídané masové nepokoje evropského obyvatelstva (ony se již dějí, akorát se o nich nereferuje), u nichž nejde odhadnout, v co až mohou přerůst. To by pak veškeré letité úsilí Američanů o uzurpování Evropy přišlo vniveč. Spojené státy nepotřebují bouřící Evropu, ale Evropu pokornou, poddajnou, zchudlou, poklidnou, která je bude vnímat jako spasitele, vítat s otevřenou náručí a zobat jim z ruky.
Takto se totiž bobtnající hněv Evropanů obrací právě proti Američanům, čehož si oni jsou sakra dobře vědomi. Zejména proto Bílý dům, když se Biden konečně probudil, tak rázně utnul choutky Černochové rozpoutat třetí světovou válku po pádu vymodlené ruské rakety na polské území.
Jestli si USA něco stoprocentně nepřejí, je to otevřený válečný konflikt Rusko vs. NATO. Ano, rusko-ukrajinskou válkou chtějí dosáhnout ekonomického kolapsu Evropy, aby ji posléze mohly (USA) ovládnout v roli zachránců. Všechno ale nasvědčuje tomu, že jednotlivá dějství neplánovaně, tudíž nepřijatelně vybočují ze stránek pečlivě nachystaného scénáře Pax Americana (= svět pod nadvládou USA), tedy že již ohrožují zájmy Spojených států.
Proto ona poznámka aeronet.news o iniciaci citovaného paktu Rakouska, Srbska a Maďarska z Bílého domu má reálné důvody, které jsem se nyní pokusila pojmenovat.
Z toho, co jsme si až dosud řekli, by mohlo vyplynout, že Brusel si jede nějakou vlastní politiku, vlastní strategii, na USA nezávislou a v některých aspektech snad i proti americkým zájmům. Třeba právě tohle zaneřádění Evropy africkými migranty. Já bych však toto promyšlenou strategií Bruselu nenazvala. Spíš se přikláním k tomu, že čelní představitelé EU už neví, kudy kam. Že při vědomí toho, co v Evropě způsobili, vědí, že Bílý dům je při konečném účtovaní hodí přes palubu (= že se jich nezastane, že je obětuje a učiní plně odpovědnými za zničení Evropy) a že se teď ze strachu z možných postihů uchylují k naprosté chaotičnosti, jak před výstupem (spíše vyhazovem) na konečné napáchat co nejvíce škod (viz. migrace), ještě co nejvíce doničit Evropu, aby se na jejich zločiny při konečném účtování jaksi pozapomnělo, když pak Evropa bude mít úplně jiné starosti, než se zabývat nějakou Leyenovou či Schwabem.
Je to určitě krátkozraká představa, ale v životě to chodí tak, že zoufalý tonoucí se stébla chytá. Většinou iluzorního, fiktivního, nicméně co jim už zbývá jiného, když Leyenovým a Schwabům hrozí mnohaletá vězení? Je přirozenou lidskou vlastností, že čím větší malér spěje k odhalení, tím pachatel zuřivěji kope.
Z tohoto důvodu bych moc nevěřila na duchy, resp. na čirou upřímnost premiérů Rakouska, Maďarska a Srbska, a z realismu sobě vlastního se kloním spíše k těm Američanům v pozadí… A jak a zda vůbec bude onen protimigrantský pakt Rakušanům, Maďarům a Srbům, a potažmo nám, Evropanům, ku prospěchu – tady bych s jakýmikoli pozitivními prognózami šetřila jako Pekarová elektřinou ve Sněmovně… Ono to totiž ve finále může být i tak, že tihle tři premiéři jsou dneska více proameričtí než celá Evropská unie, která existuje už jen de iure, nikoli de facto.
Marie Krejčíková