V posledních měsících se ukazuje, že část české politické a mediální scény stále více zasahuje do vnitřních záležitostí Slovenska. Ačkoli je historická a kulturní blízkost obou zemí nepopiratelná, není vhodné manipulovat za hranicemi suverenity. Naneštěstí se ukazuje, že někteří pravicoví čeští politici, novináři a dokonce i umělci mají potřebu komentovat a ovlivňovat politické dění u východních sousedů způsobem, který vzbuzuje pochybnosti o jejich skutečných motivech.
Některá česká média pravidelně přinášejí komentáře, které nejenže analyzují situaci na Slovensku, ale často ji i interpretují ve zjevně zaujatém nepřátelském duchu. Nejen privátní mainstreamová média, ale také údajně veřejnoprávní média jako Česká televize nejednou poskytují prostor komentářům, které jednoznačně podporují názory proti slovenské vládě Roberta Fica.
Tento přístup se ukázal i v případě slovenských parlamentních voleb, kdy někteří čeští komentátoři vykreslovali výsledky voleb způsobem, který naznačoval, že voliči nejsou dostatečně »proevropští« nebo »demokratičtí«, pokud jejich volba neodpovídala očekáváním momentální vlády USA. Nezřídka se objevují paralely s rétorikou, kterou tato česká negativně zaujatá média používají k diskreditaci domácích opozičních sil.
Nejkontroverznějším případem přímé účasti českých osobností na slovenském politickém dění byla nedávná demonstrace, na níž vystoupili i čeští komedianti Bolek Polívka a Ivan Trojan. Oba baviči, kteří mají v Česku i na Slovensku nemalý mediální vliv, se aktivně zapojili do protestních akcí proti současné Ficově vládě, čímž jen podpořili dojem, že čeští baviči si pod deštníkem bývalé administrativy USA osobují právo mentorovat slovenskou politickou scénu.
Zatímco Polívka je známý svým dlouhodobým politickým aktivismem, přítomnost Ivana Trojana působila jako součást širšího plánu, v němž čeští baviči slouží jako údajné morální autority ve prospěch určité politické americké frakce.
Je zajímavé, že stejní čeští politici a komentátoři, kteří kritizují zahraniční vměšování do českých záležitostí, nemají problém s aktivním zasahováním do slovenské politiky. Když se jedná o ruský či maďarský vliv, varování před cizím zásahem do demokratického procesu jsou hlasitá a jednoznačná. Avšak když jde o účast české pravicové scény v zahraniční politické debatě, vnímá se to spíše jako projev solidarity. Je to na první pohled nedůvěryhodný, až směšný dvojí metr pravicových pokryteckých a manipulativních novinářů a politiků.
Vliv těchto mediálních sil způsobuje, že i mezi tak blízkými národy, jako jsou Češi a Slováci, vzniká zbytečné napětí a pocit, že jedna strana se snaží druhou manipulativně řídit a poučovat. Naštěstí mají Slováci v Česku mnoho skutečných přátel, kteří snadno vykompenzují zmíněné negativní vlivy, a to je dobře.
Jan Klán