Začíná hra, jedna z velkých v moderních dějinách, v níž se nejen válčí, ale také hraje va banque, tedy vabank. Prý jde o obranu Ukrajiny, o její práva. Jenže není tomu tak. Ve hře není totiž nic jiného než ekonomické zájmy samotné Evropy, tedy ve skutečnosti vedoucích sil Evropské unie, které drží u moci malého zeleného mužíčka, jenž teatrálně i na nejvýznamnějších setkáváních přichází v zeleném svetru s mírně pozměněným banderovským znakem na levé straně hrudi.
Ano, jde o Zelenského a o samotné evropské lídry. Tak nutno chápat nepozvání tohoto muže a zástupců Unie – ne Evropy, protože Brusel nemá právo mluvit za celý kontinent – k jednání. Její současný přístup jen vyjadřuje touhu po tom, aby se dostala mezi skutečné světové mocnosti. Čas totiž předběhl bruselské autoritáře i malé Napoleony, jako je Macron, pobaltské lídry, málo schopné fialovské vlády a rutteovské válečníky opírající se o bidenovské vidění světa. Bidenovo senilní pojetí však propadlo v amerických volbách. Dokonce tak, jak nikdo z evropských lídrů nepředpokládal. Porážka je devastující a nepomohla od ní ani česká jednoznačně protitrumpovská média, jež se zřejmě domnívala, že na ně americký volič dá. Voliči v USA chtěli něco jiného, než si představovala neschopná Evropa, tedy její politické vedení, a vůdci demokratů ve Státech.
Volodymir Zelenský, jemuž mandát skončil koncem května minulého roku, dál využívá za souhlasu Unie postavení ukrajinského prezidenta a odmítá odstoupit. Nedivím se mu. Z malého komika se díky válce a penězům Západu stal údajně miliardář. Ztratit lukrativní post není opravdu lehké pro nikoho. Proto ani on nepředpokládá svou rezignaci a uskutečnění nových prezidentských voleb. Že ty nejsou vypsány, je zdůvodněno válkou. Ani jiný způsob volby prezidenta však nebyl jím nebo současným vedením Ukrajiny navržen, a tak vládne, aniž byl zvolen, jedná jménem Ukrajiny a je v unijní Evropě brán jako legitimní šéf státu. Není ovšem pravdou, že nemá opozici. Má. Je dokonce více adeptů na nejvyšší post Ukrajiny. Jenže ti by nemuseli být Evropě tak nakloněni. Proto nedostávají slovo.
Trump po svém nástupu změnil přístup Spojených států k Zelenskému a k válce na východě. Je obchodník, ne válečník. Je si vědom, že ve válce se nechá špatně kšeftovat. Zelenský je brzda. Ví to. Vědí to mocní kapitáni globalizovaných firem, které mu dali důvěru. Nemá důvod ho zapojit do rozhovorů. V tomto týdnu ho nazval dokonce diktátorem a komikem. Brusel měl v té chvíli pochopit, že zřejmě vsadil na špatného koně. Jenže, jak z toho ven? Nebo stále nepochopil, a proto malý Napoleon Macron odletěl lobbovat do Washingtonu?
Kromě toho, že nový americký prezident nenávidí válku, cíle USA byly ve zdejší části světa v podstatě splněny. Vyzkoušely se nové zbraně, USA budou přednostně dodávat na kontinent paliva a prodávat zde své zbraňové systémy a vše, co souvisí se zbrojením, Evropa (Unie) se vydala ze všech rezerv a je méně konkurenceschopná, vedení EU se ukázalo jako nekompetentní a protože neuspělo, tak ztrácí své renomé, ochudilo své obyvatele a světadíl je bičován náporem migrantů, kteří podlehli zvrhlé teorii Angely Merkelové, že nahradí ubývající evropské obyvatelstvo na trhu práce. Ještě o tom Evropa neví, ale stává se americkou banánovou republikou. Starý Soros se může radovat.
Trump již prvými kroky dokázal, jak se nové vedené Spojených států liší od zpožděného vedení Evropy, které přestalo být realistické. Co vlastně dokázalo? Bylo ochotné jít na samý okraj války či dokonce velkou válku riskovat. Třeba za cenu zchudnutí vlastního obyvatelstva a tisíců dalších mrtvých. Zatím jen Ukrajinců. Zatím. Šlo vlastně o pomstu. Za socialismus či za dřívější porážky, za to, že jejím firmám nebylo umožněno rozdělit si ohromné nerostné bohatství Ruska, za to, že Putin nebyl Jelcinem a neprodal svoji zem. Vsadilo proto na Zelenského a na nedodržování Minských dohod. Mělo podporu Bidenovy vlády, jejíž představitelé měli na Ukrajině svá ekonomická želízka. To s nástupem Trumpa padlo. A Zelenský? Sice dokázal vyždímat z Unie, kolik potřeboval, ale zároveň se s ní svázal a ona s ním. Zrodila se spojitá nádoba.
Trumpovi jde tedy o to, aby válka skončila. Stojí hodně peněz a nevede nikam. Na jednání amerických a ruských zástupců nebyl pozván zástupce Ukrajiny, ani Unie, ač se jednalo o jejich přednostní zájem. Evropa ovšem měla pochopit, že s ukřivděným Zelenským se počítat nedá. Nepochopila? Ale pochopila. Jen je tu ona spojitá nádoba. Prezidentské volby na Ukrajině, pokud by se vbrzku uskutečnily, by pravděpodobně vyhrál zcela jiný kandidát a vůbec by nemusel být nakloněn EU. Co potom? To by byla úplná prohra sjednocené Evropy. Nedosáhla by na rekonstrukci země, na ukrajinské suroviny a ještě by měla na krku statisíce ukrajinských emigrantů, kteří by se hrnuli do zemí Unie a které by musela živit. Spojené státy ovládnou ukrajinské naleziště surovin, jakožto jakési reparace za to, co jim Bidenova vláda poskytla. Jejich firmy navíc získají právo na rekonstrukci válkou poničených hodnot v části země, která nebude připojena k Rusku. Rusko znovuvybuduje zbylou část a ovládne zbytek surovin. To je ovšem pro bruselské vedení a satelitní vlády hrůzná představa. Pokud se tak stane, půjde pro Unii o naprosté fiasko. Proto tak bojuje za Zelenského a za unijní účast na mírových jednáních. Bojuje totiž za sebe, za zájmy velkých evropských firem. S účastí Zelenského, případně Unie, se totiž prosadí i zájmy Evropy.
Co však může EU dělat, aby se situace změnila? Vytvářet dojem, že bez ní a Zelenského to nepůjde, že vše ostatní je nedemokratické a protievropské. Má však sílu to změnit? Těžko. Je pouze myší, která piští. Navíc, pokud vyhraje Trumpova koncepce, tu sílu nemá a že by Trump ustoupil od svých plánů, je jen těžko představitelné. Proto Unie tak trvá na Zelenském a brání ho. Proto její představitelé mohou jen plakat v přímém přenosu (i to jsme už na konci nedávné zbytečné Mnichovské konference zažili) a přát si, aby je lidé evropských zemí brzy nevymetli košťaty.
Takže se hraje jiná hra, než o jablko…
Jaroslv Kojzar
Diskuze je uzavřena.