Po 80 letech přijedou naši »milí« krajané. Na milionech se nešetřilo, brněnská radnice přispěla, také jihomoravský kraj se ukázal, přispěla i bavorská vláda. Vše bude v lesku, připravena je vlajkosláva, všude kolem novináři, fotografové, přijede i Česká televize a Český rozhlas, vše v přímém přenosu. Mezi hosty budou zástupci německé a bavorské vlády. Není žádným tajemstvím, že Německo má v České republice široký vliv, zejména ekonomický, ale i mediální, to vše vybudované po roce 1989.
Brno čeká velká sláva. Na čele vítacího výboru budou kráčet političtí stařešinové, kteří již něco pamatují, sličné hostesky s chlebem a solí, po jejich boku zástupci naši uplakané opozice. Vítací průvod uzavře školní mládež z 5. A a 6. B s květinami a mávátky. Děti se těšily celý měsíc na tu slávu, dostaly školní volno. Milí krajané rozdají dětem lízátka, sladkosti i svaté obrázky. Nebude chybět ani pražská kavárna, šušká se, že u vítání bude i státní prezident, dokonce je možné, že přijede po D1 na motorce. Někde za obláčkem se bude usmívat karlovarský knihkupec K. H. Frank, spolu s libereckým učitelem tělocviku Konrádem Henleinem…
Milí krajané si s dojetím připomenou, že takovou slávu si naposledy užívali jejich dědové, otcové na podzim roku 1938. Z rozhodnutí čtyř západních evropských mocností v Mnichově se stali součástí třetí Říše. Radovali se, místo československého občanství získali občanství hitlerovského Německa. Říšský kancléř Adolf Hitler po Mnichovu přijímal na své cestě Sudety jejich hold, všude květiny, jásot i slzy štěstí. Naši milí krajané tančili v říjnu 1938 nad rozpadem Československa, ani trochu je nezajímalo, že jejich čeští sousedé si útěkem do vnitrozemí zachraňovali své holé životy, že opouštěli své domovy i hroby předků.
Po německé okupaci v březnu 1939 si užívali sudetští Němci v Protektorátu svého výsadního postavení, rozhodovali o osudu českých občanů. Občan dostal na vybranou kolaboraci, poslušnost, nebo smrt. Projev zastupujícího říšského protektora R. Heydricha z října 1941, ani nic jiného Čechům nenabízel. Heydrich prohlásil: »…tento prostor, musí být jednou definitivně osídlen Němci…!« Jeho slova byla plně v souladu s přáním sudetských krajanů, dobře se jim to poslouchalo. Se slovy o německé nadřazenosti přišly i činy, Lidice, Ležáky, koncentrační tábory, každodenní novinové sloupce jmen popravených… Mezi nimi i takové osobnosti, jako byl ministerský předseda generál Eliáš, spisovatelé Vladislav Vančura, Josef Čapek, ale i další významní čeští představitelé prvorepublikového státu, armády či naší kultury. To v Brně nebude připomenuto.
V Brně se nejspíše nebude ani mluvit o desetitisících českých občanů, kteří zemřeli v koncentračních táborech, na popravištích, na bojištích druhé světové války. V Brně nebude ani připomenuto rozhodnutí státního tajemníka Karla Hermana Franka, představitele sudetských Němců, o vyvraždění a vypálení hornické obce Lidice. Muži byli zastřeleni, ženy odeslány do koncentračního tábora, lidické děti zavražděny plynem. Hrůza, která otřásla celým světem…
Sudetští Němci si vybrali svou cestu, svůj osud, který se naplnil koncem druhé světové války. Z rozhodnutí Postupimské konference z 2. srpna 1945 bylo rozhodnuto o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska. Pod dokumentem jsou podepsáni nejvyšší představitelé USA, Velké Británie a SSSR. Tedy představitelé vítězných mocností. Od té doby uplynulo přes 80 let. Dějiny nejsou černobílé, jsou plné nespravedlnosti, tragických osudů, přesto bychom je měli respektovat, neupravovat je dle politické potřeby. Nedělat z viníků válečných hrůz nevinné oběti, tak jak jsme dnes svědky.
Dnes je patřičné připomenout milým krajanům, ale zejména i těm našim »domácím stipendistům« nadčasová slova prezidenta Edvarda Beneše z 14. prosince 1945 pronesená na Sjezdu osvobozených politických vězňů. Prezident apeloval na zachování historické paměti, řekl mimo jiné: »Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. … Neboť na válku z let 1938 -1945 se nesmí nikdy zapomenout. A že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli do útoku. Buďte na tento útok připraveni, mějme svá fakta, své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako v politice. Na tuto válku se nesmí zapomenout. … A proto bude nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938 -1945 před očima to, co svět z jejich rukou zažil v Osvětimi, v Dachau, v Mauthausenu a v řadě dalších německých mučíren. My Češi a Slováci na to máme plné právo.«
Přemysl Votava
ZDROJ – Odsun Němců (Edvard Beneš) Výbor z pamětí a projevů. K vydání připravila Věra Olivová 1995.
Diskuze je uzavřena.