Skoro jako by se už teď zdálo, že zlo (nyní již bývalé) »pětidemolice« právě spustilo proces vlastního sebepožírání…
Vzpomínáte si, když nepřátelské kruhy soustředěné okolo poctivého, leč některé procesy brzdícího Miloše Jakeše, započaly na Červeném Hrádku jeho vlastní (sebe)diskreditaci? Pokus odstranit (změnám překážejícího) nepohodlného soudruha nakonec po sérii dalších událostí ve finále vyústil v pád celé vlády a odstartoval přechod k transformaci celého systému. Možná, že se nám dějiny (v bledě modré stranické barvě) dnes znovu opakují. Snad jen s podstatnou odlišností, že tentokrát by (pro změnu) ta změna už mohla být, doufejme, změnou k lepšímu…
Rozdíl mezi Milošem Jakešem a Petrem Fialou je zde zcela zásadní. Zatímco Jakeš zůstával ve svých názorových postojích zásadově konzistentním člověkem a poctivým pracovníkem myslícím na blaho své země, Petr Fiala nejenže není názorově konzistentní, ale není ani osobně poctivý, natož pak férový vůči svým vlastním spolu-vládním činitelům. O loajalitě vůči zemi, jíž vládne, pak u Fialy nemůže být už vůbec řeč!
Způsob, jakým se »distingovaný slušňák« pracovně rozešel se svým »dredatým melody-boyem« ve vládě, by byl možná srovnatelný se zkratovitým jednáním nezralého puberťáka, jenž nesebere dostatek »chlapské odvahy« při oznámení rozchodu své první lásce, a napíše jí »kopačkovou« esemesku, či se s ní rozejde po telefonu.
Všimněme si však jedné podstatné věci. Ačkoli Fialova »pětidemoliční četa« vystupovala navenek zcela protinárodně a protilidově, dovnitř působila jako naprosto sehraná »pěti-partaj«. Jako sehrané bratrstvo kočičí pracky, jehož účelovou kamarádskou jednotu a schopnost podržet nejednoho průšvihového ministra mu mohly závidět všechny opoziční subjekty. Zejména pak subjekty známé svými dosavadními zkušenostmi se schopností zaříznout kolegu z vlastních stranických členů i schopností nevolit svého vlastního kandidáta na Hrad.
Ale teď se cosi zásadního mění. Fialová monotónní jednota v profesorově vládě už je ta tam. A »kopačky pirátským soudruhům« rozklížily nejen židli pod samotným Fialou, ale přímo odstartovaly i řetězcový dominový efekt, jenž bude se vzrůstající parlamentně předvolební nervozitou víc a víc akcelerován.
Do toho se přidá pár Brutů, Tlustých i Kalousků, z vlastních i nevlastních řad, s procesem systematického vrážení kudly do zad, jež bude přiživováno z kmotrovsko-podnikatelských kruhů i z Institutu Václava Klause. Fialu pak ve finále sundá jeho vlastní partaj a bude vymalováno. Domeček z karet se začíná hroutit a politické a celospolečenské změny již čekají přede dveřmi.
Ostatně, jak už jsem napsal v jednom ze svých předchozích příspěvků: Kdo seje vítr, sklízí bouři.
A ještě jeden biblický bonmot přidávám na samotný závěr, aby to ve svém celku nevyznělo tak moc partajně:
Vláda hříchu pozná svůj pád…
Marek Adam
Diskuze je uzavřena.