A terazky čo, když to, čo bolo, už nie? ČÍNA, přátelé. Terazky ČÍNA. Number one. Logicky, přirozeně.
Trumpův ministr zahraničí Marco Rubio to na mnichovské Bezpečnostní konferenci sdělil jasně: »Starý svět je pryč – svět, ve kterém jsme vyrůstali, už neexistuje a žijeme v nové éře geopolitiky.« AE News dodává, že: »Starý svět je pryč a my musíme zjistit, kde je dnes naše role! Nárok na vedoucí roli USA ve světě je zpochybněn, možná už ztracen! Marco Rubio a Friedrich Merz na okraj Bezpečnostní konference v Mnichově popsali různými slovy de facto totéž, nástup Číny jako světové velmoci č. 1 v éře multipolárního světa!«
A jak to vnímám já, navzdory všem zákulisním intrikám, o nichž nikdo z nás nemá ani ponětí, my pouze tušíme…? Nástup Číny do pozice globálního vůdce byl nezvratitelný z mnoha důvodů, byť se očekával o něco později (onen nástup urychlila SVO, resp. sankce Západu vůči Rusku a z toho plynoucí výrazné upevnění vztahů mezi RF a ČLR).
Proč nezvratitelný? Z velmi prostého důvodu: Čína se nikdy nenechala zatáhnout, abych tak řekl, do euroatlantické hniloby, která zlikvidovala Evropu. To zaprvé, a zadruhé… Právě na příkladu Číny zřetelně vidíme, že KOMUNISMUS je životaschopná ideologie, avšak za předpokladu, že ta která země nepřipustí, aby byla narušována zvenku. Toto Čína nepřipustila, jde si svojí cestou a výsledky se dostavují. A nikoli ledajaké. Jen Evropa to nevidí a dneska jde vinou bruselských postnacistických pohlavárů de facto proti všem. Proti Rusku, Americe, Číně. Evropa vyklidila všechny možné pozice, až na jednu – stala se světovým válečným štváčem number one.
Nemohu v této souvislosti nepřipomenout, jak intenzivní a permanentní kritice čelil za akcentování solidních vztahů s Čínou bývalý předseda KSČM a místopředseda PS PČR Vojtěch Filip, a na druhou stranu jak vizionářská jeho politika nejen vůči Číně byla a je.
K potvrzení svých slov ocituji komentář z irozhlas.cz ze 14. září 2020: »Česko podle Filipa musí udržovat trvale dobré vztahy se stálými členy Rady bezpečnosti, zejména pak s USA, Ruskem a Čínou. Naproti tomu české vztahy s Francií jsou prý garantovány členstvím v Evropské unii a s Velkou Británií na základě uzavřených smluv. ‚Stálí členové Rady bezpečnosti tvoří směr zahraniční i mezinárodní politiky a Česká republika potřebuje udržovat s těmito třemi státy trvale dobré vztahy. Musíme jim říkat naše stanoviska, která pokud mají být brána vážně, tak musí zůstat odpovědna mezinárodnímu právu. A princip jedné Číny všechny tyto státy dodržují,‘ zdůrazňuje Vojtěch Filip.« (konec citátu)
A Vojtěch Filip aktuálně z 13. 2. 2026: »Předseda představenstva Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory Vojtěch Filip zaslal prostřednictvím novoročního poselství přání čínskému lidu a partnerům. Kromě jiného uvedl: ‚Přeji si, aby všichni mohli společně slavit úspěchy a aby byla zajištěna mírová budoucnost plná rozvoje, lásky a rodinné pohody.‘ Filip vyzval světové mocnosti, aby společně našly konstruktivní řešení současných globálních výzev, ať už se nacházejí na kterémkoli kontinentu. ‚Klíčem je zajištění mírového rozvoje,‘ dodal.«
Jenže na ten mír postnacistický Brusel neslyší a zřejmě ani slyšet nebude, anžto nechce. Brusel chce válčit proti Rusku stejně jako Hitlerovo Německo – kontext mezi třicátými léty v Německu a bruselským dneškem je totožný.
Až děsivě logicky znějí slova šéfredaktora AE News, který v komentáři uvedl: »Otázkou proto není, zda se svět změnil. Otázkou je, zda se Evropa dokáže změnit tak, aby si v novém prostředí udržela svou pozici a neshořela ve válce s Ruskem. Neboť pro Evropu se válka s Ruskem čím dál tím více jeví jako jediný ekonomický stimul založený na Hitlerově modelu z 30. let, tedy oživení zkrachovalé ekonomiky obrovským zbrojením Německa a přípravou infrastruktury Německa na válku. Tedy stavění dálnic, nemocnic, železnic, zpevněných mostů atd. Infrastruktura války má často civilní podobu. To všechno během pár let pozvedlo ekonomiku Německa k nevídanému růstu. Jenže všechen ten růst vycházel z přípravy na II. sv. válku! A nejen já, ale i američtí a ruští analytici se obávají, že přesně tento model chce EU zopakovat! Všechno totiž tomu nejen nasvědčuje, ale už rovnou k tomu i směřuje.«
Dušan Sedlák