Hnutí STAN, respektive jeho šéf, první místopředseda vlády a ministr vnitra Vít Rakušan, nemají šťastnou ruku v personálních otázkách. Řekněme si otevřeně, že je to zřejmě proto, že toto hnutí vznikalo od samého počátku za podivných okolností. Vznikalo především ve Zlínském kraji, kde byl jeho start spjat s osobou (slušně řečeno) kontroverzního podnikatele Michala Redla.
Vít Rakušan v průběhu času tak trochu přišel k hotovému, tedy k hotové organizační a mocenské struktuře hnutí, kterou podle všeho odpracovali Redl s dnes už bývalým ministrem a prvním šéfem STAN, Gazdíkem. Proto Rakušanova autorita v rámci hnutí nemohla být do nedávné doby taková, jakou by šéf strany reálně měl mít. Prostě, někdo jiný tahal za nitky a někdo jiný doporučoval lidi na nejrůznější místa ve státní správě, ale také na kandidátkách, ať už do Sněmovny anebo v krajích či velkých městech.
Hnutí STAN se chová jako typická »pressure group« (nátlaková skupina) svého druhu, která tu vznikla proto, aby prosazovala parciální zájmy určitých kruhů a osob v komunální politice.
Nedávno byl do funkce šéfa vnitřní rozvědky, kterému velí přímo ministr vnitra, Vítem Rakušanem jmenován Petr Mlejnek. Nyní vyšlo najevo, že se tento muž, který nemá ani prověrku na stupeň přísně tajné (což by šéf jedné z rozvědek státu mít měl), léta stýkal s šéfem organizované skupiny, která řádila zejména na pražském Magistrátu, v Dopravním podniku a jak se zdá i v Pražských službách (pro nezasvěcené: v obou případech se jedná o firmy s mnohamiliardovými veřejnými zakázkami).
Vít Rakušan obhajuje, co nelze obhájit. Na jedné straně se rozčiluje nad zákrokem policistů vůči popletenému chlapci na meetingu hnutí ANO a nepřímo se dožaduje trestu pro zasahující policisty. A na druhé straně nemá potřebu, aby »jeho« (jím jmenovaný) šéf Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) byl v dlouhodobém vztahu s hlavou mafiánského spiknutí. Šéf civilní rozvědky by měl být čistý jako slovo boží. A V. Rakušan, coby ministr vnitra, je opravdu v delikátní pozici, protože resort, který řídí, vlastně vyšetřuje anebo spíše došetřuje pravděpodobné zločiny spolčenců, navázaných na jeho politickou stranu. To už samo o sobě je alarmující.
Být na místě ministra vnitra, přemýšlel bych o změně resortu, o jeho výměně např. s jiným stranickým kolegou.
Obávám se, že V. Rakušan svého »hlavního špiona« nakonec stejně bude muset vyhodit. Jeho pozice je totiž neudržitelná. A čím déle bude stav mysli páně ministra trvat, nežli dojde k závěru, že je nezbytné Mlejnka vyhodit, tím více se bude vkrádat do povědomí veřejnosti myšlenka, že V. Rakušan není muž na svém místě.
Prostě, je to další aféra, která bude provázet nešťastné hnutí STAN před volbami, které proběhnou v září a samozřejmě aféra Redl, Hlubuček a spol. bude provázet hnutí STAN a Fialovu vládu až do konce volebního období. Díky policii a jí online předávaným informacím i média budou hledat nitky a další nitky… Tedy, kdo všechno je zapojen a spojen se jménem šibala M. Redla.
Zdá se, že současná vláda není vlastně, s výjimkou diskrétně pracujícího Vojenského zpravodajství (tedy vojenské rozvědky), schopna udržet zpravodajskou komunitu v diskrétní zóně. Šéf BIS, tedy náčelník kontrarozvědky, dává médiím rozhovory jako nějaká popová hvězda a v nich hodnotí různé jevy a informace, naznačuje a také mlží zejména tím, když na jasně vyslovené otázky (na které pochopitelně ze zákona nesmí odpovědět) říká: »No comment.«
Prostě jsme jako v burlesce, ve které dvě české rozvědky ztrácejí nezadržitelně reputaci. To určitě není dobrý signál pro naše přátele v zahraničí. Věřím, že i když šéf BIS je nositelem vyznamenání z Langley, jeho přátelé v CIA z podobných mediálních eskapád nadšeni nejsou.
Chci přátelsky poradit V. Rakušanovi, s ohledem na přátelské vztahy, které chovám k jeho otci, někdejšímu významnému funkcionáři sociální demokracie, zbavte se těch cihel, které máte v batohu a které vás stahují dolů a možná k úplnému dnu!
Jiří Paroubek