Šest stávek a šest schůzek během čtyř měsíců. Tolik museli podstoupit němečtí strojvůdci, aby dosáhli kompromisní dohody s drahami Deutsche Bahn.
Výsledkem je zkrácení pracovní doby na 35 hodin s možností dobrovolného odpracování až 40 hodin. Součástí dohody je také kompenzace inflace částkou 2850 eur, navýšení měsíčního platu o 420 eur a příslib odborů, že dva roky nebude docházet ke stávkám.
Výsledkem je tak nejenom kompromis, ale i jistota pro všechny cestující, kteří využívají státem 100% vlastněnou Deutsche Bahn, nebo jsou na jejích službách závislí. Stávky se totiž dotkly také dalšího zásobování v nákladní dopravě a některých mezinárodních tratí. To pocítili i čeští cestující mezi Prahou a Berlínem, Mnichovem, Curychem nebo na regionálních spojích z Chebu do Marktredwitzu.
Jednání v Německu byla složitá, intenzivní, ale v zásadě zcela korektní. Obě strany jasně daly na stůl svá stanoviska a postupem času se snažily najít shodu s protistranou. Za jeden ústupek nabídla druhá strana protiváhu a naopak. Tak jak je při vyjednávání obvyklé.
Bohužel u nás to takhle mezi vládou a odborovými organizacemi nefunguje. Ať už šlo o debatu se zástupci škol nebo průmyslu, ať už se jednalo o minimálních mzdách nebo o zdanění zaměstnaneckých benefitů, nenabídli vládní politici žádnou racionální variantu, o které by byli ochotni vyjednávat.
Přístup vládních politiků byl v zásadě dvojí. Nejsilnější vládní strana ODS si zakládá na domnělém pravicovém image. To prezentuje ostentativní arogancí vůči všem, které považuje za neúspěšné, neschopné a líné. V pojetí ODS jsou to prakticky všichni pracující, pokud nejde o úředníky na zajímavých postech. Například těch, kde se rozhoduje o veřejných zakázkách.
Tuto pozici vystihují komentáře ministra financí Zbyňka Stanjury. V listopadu 2023 prohlásil: »Odmítám nátlakové a konfrontační jednání odborů, jejichž postoje se prolínají se sněmovní opozicí. Bez důchodové reformy a úsporného balíčku nespravíme veřejné finance a nepomůžeme ukončit rychlé zdražování.«
Jsou to slova stejného ministra financí, který se na začátku ledna tohoto roku takto vymlouval: »Reformy od nás ve druhé polovině mandátu nečekejte. Neodpovídá to zájmům a volání voličů po nějakých razantních změnách.«
Druhý přístup reprezentuje druhá nejsilnější koaliční strana STAN a její ministr školství Mikuláš Bek. Nejdřív problém zpochybní a své partnery v jednání se pokusí znevěrohodnit. Po manifestaci problému a selhání taktiky popírání přichází fáze slibů. Ta spočívá v odkývání všeho, vždycky a všem. Do další demonstrace a do dalších jednání má klid, i když ví, že nic nesplní. A následně přichází fáze popírání a dalšího zpochybňování.
A jak to vypadá v praxi? Na jednání se zástupci škol v květnu 2023 prohlásil: »Ředitelé větších středních škol pobírají větší platy než poslanci.«
V rozhovoru v říjnu 2023 ujišťoval učitele, že se dočkají svých zákonem daných požadavků na zvýšení platů: »Počítá se s částkou pro navýšení platů učitelům.«
A v listopadu sliboval, že propouštění nepedagogických pracovníků by se mohlo dotknout jen neobsazených pozic: »Stát neomezí v rozpočtování financování sedmnáct tisíc pozic nepedagogů, jako kuchařek či školníků.«
Když se začalo potvrzovat, že pro rozpočet školství nutné prostředky není schopný vyjednat, vyrazil na konci roku 2023 do protiútoku: »Požadavky odborů jsou nejasné a pořád se mění.«
Když v únoru 2024 zveřejnilo MŠMT dokument o zrušení 17 tisíc nepedagogických pozic, Bek si pouze umyl ruce, jako kdyby se ho celá věc doposud netýkala: »Řešení prostě není v rukou ministerstva školství. Ministerstvo školství může rozepsat do rozpočtu škol pouze prostředky, které mu byly přiděleny ve státním rozpočtu.«
I toto jsou příčiny rozdílů mezi našimi zeměmi. Osočit, onálepkovat, uchlácholit, obelhat, vymlouvat se. Politika, diplomacie a sociální vztahy nejsou bojem, v němž se jedno ego snaží porazit a zadupat to druhé. Současná vláda to nechápe a nechce pochopit.
Michal Šmarda, předseda SOCDEM
Diskuze je uzavřena.