Řada českých významných loutkářů vešla do dějin. Jmenujme některé: Josef Skupa, Erik Kolár, Matěj Kopecký atd. České loutkoherectví má svoji tradici a je zapsané v seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Je proslulé postavou Kašpárka. Ale já se chci věnovat jinému loutkoherectví, které zrodilo Kašpara. Jde o politické loutkoherectví, ve kterém podmínkou úspěchu těchto loutek je, aby jejich amorálnost souvisela se zásadou: Kam vítr, tam plášť. Jedná se o lidi, kteří se přizpůsobují silnějším nebo okolnostem, aby podle jejich představ vždy stáli na vítězné straně. Pravdivě tyto lidi popsal kardinál Duka v roce 2023 ve Staré Boleslavi při poutní mši za účasti generál-prezidenta Petra Pavla a jeho manželky: »Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď; kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, žádnou víru nemá. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví.«
Tyto lidi charakterizuje přizpůsobivost až prospěchářství a názorová nestálost. V Německu neproběhla důsledná denacifikace. Američané využili této nedůslednosti a vybrali si německé nacistické důstojníky, kteří patřili k těmto prospěchářům. Uvedli je do vysokých postů v NATO nebo do řad aktérů, kteří tvrdě a krutě prosazovali americké politicko-mocenské zájmy – např. v Latinské Americe. Dobře věděli, že tito bývalí němečtí nacisté využijí příležitosti a pod vedením svých loutkovodičů budou schopni se propůjčit jakékoliv špinavosti, aby se zalíbili svým novým chlebodárcům, kteří jim umožnili znovu naplňovat jejich zvrácené představy. Vděčnost těchto německých nacistů byla stvrzena tím, že jim noví mocipáni prominuli jejich závažné minulé prohřešky. Proto prodejný mainstream šířil nepravdy tvrzením, že se poučili a jsou ochotni si to »odpracovat«. Tímto životním cyklem prošel i Petr Pavel, pod vedením loutkovodiče Petra Koláře. I v tomto případě bylo cílem vytvořit poslušnou loutku.
ECHO24 v jednom ze svých článků uvádí slova Petra Pavla: »Sám jsem patřil k lidem, kteří nedokázali prohlédnout zločinnou podstatu komunistického režimu. Ani jsem si nedokázal představit jinou alternativu komunistické moci. Tohoto období mé nevědomosti mohu pouze litovat, ale nebojím se to přiznat a poučil jsem se z toho.« Jsou to jen trapná slova připomínající přes kopírák dobu po roce 1968 – tzv. »Poučení z krizového období«. Je to doba, kdy se někteří lidé začali přizpůsobovat duchu této doby, a to buď z obavy ze ztráty svého zaměstnání, nebo jen proto, že šlo o bezpáteřní spoluobčany s heslem – kam vítr, tam plášť. Petr Pavel jen dokazuje obrovskou míru své názorové přizpůsobivosti až podbízené podřízenosti novým pánům, budoucím chlebodárcům.
Petr Kolář, bývalý diplomat, je bezesporu schopný člověk s významnými kontakty, vazbami na Demokratickou stranu USA a přítel »krvavé« Madeleine Albrightové (rozená Jana Körbelová v Praze), bývalá ministryně zahraničí USA. Ale zvolení Trumpa americkým prezidentem mu v tomto směru zasadilo velkou ránu. Nelze také opomenout jeho kontakty na majitele zbrojařských firem jak v ČR, tak i v zahraničí. Hovoří se o jeho historických kontaktech na CIA, FBI, a možná i na FSB. Od roku 2014 spolupracuje s americkou právní a lobbistickou firmu Squire Patton Boggs se sídlem ve Washingtonu D.C. a s think tankem Evropské hodnoty. Prosazoval také výstavbu amerického radaru v Brdech. Je také členem dozorčí rady české pobočky Aspen Institutu – továrny na jedině správné eurounijní názory. Lze ho nazvat profesionálním politickým pragmatikem a manipulátorem.
A tomuto pánovi děkujeme za výtvor dnešního Petra Pavla. Jak sám řekl, vybrousil ho do podoby briliantu. Kolář si ho nevybral náhodně. Šlo o dopředu promyšlený kalkul s využitím kombinace jak osobních vlastností Petra Pavla (snadno ovlivnitelný a díky jeho minulosti i lehce vydíratelný), tak i jeho politické naivity až neznalosti těchto procesů, neboť byl vzdělán jen ve vojenství. To zcela usnadnilo jeho budoucí manipulaci, protože bez nápovědy, instrukcí a systému účelových poradců by se nedokázal v pozici generál-prezidenta vůbec pohybovat. Díky promyšlené manipulaci ze strany Petra Koláře a velké podpoře mainstreamových médií nakonec Petr Pavel s Babišem v souboji o prezidentský post uspěl. Stal se prvním porevolučním prezidentem, který svého času uvítal okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Kolář se tak stal neformálním prezidentským poradcem a nikdo se nepozastavuje nad tím, že je bez bezpečnostní prověrky, se kterou měl svého času problémy.
Kolář tak mohl slavit dvojnásobný úspěch. Zaprvé, že se Petr Pavel i přes svoji minulost stal generál-prezidentem, a zadruhé, že on je jeho hlavním loutkovodičem. Stal se nevoleným ovlivňovatelem Hradu bez sebemenší kontroly a bez odpovědnosti. Kolářova moc se neprosazuje přes právní odpovědnost nebo přes institucionální rovinu, ale jen skrze lobbistické vztahy. To lze považovat za narušení demokratických pravidel řízení státu a transparentnosti, neboť se tak děje bez veřejné kontroly. Ta se nahradila jakousi paralelní mocenskou strukturou, molochem, kde se prolínají korporátní vztahy, neformální přístupy, ekonomické, mocenské a ideologické zájmy. Tento model bez jasných pravidel se může dále prohlubovat, pokud vláda nic neučiní. Vztah Hradu a vlády se dnes dá popsat tím, že se vykopala válečná sekera.
V tomto systému není překvapením kauza »SMS komunikace« mezi ministrem zahraničí Macinkou a neformálním prezidentovým poradcem Kolářem. Tento model vzájemných vztahů to umožňuje. V takto nastaveném modelu stát ztrácí některé ze svých funkcí a začíná se projevovat vliv soukromých aktérů. Takže skutečná moc a rozhodovací procesy se začínají uplatňovat mimo rámec ústavních funkcí, které se nahrazují neformálními soukromými vztahy. To omezuje moc těch, kteří získali mandát ve volbách a naopak získávají ti, kteří profitují z těchto vztahových vazeb.
Předchozí vládní politici si neuvědomují, že prohráli volby oprávněně v důsledku své špatné vládní politiky, která spíše sloužila cizákům než vlastním občanům. A tito politici se nesmířili s tím, jak voliči rozdali karty. Také rychle zapomněli na velké kauzy, či hrubé chyby, svého vládního období. Připomeňme některé z nich: dozimetr, kampelička na praní špinavých peněz, aféra kolem bitcoinů, schválení nesmyslného a nic neřešícího »Paktu o migraci a azylu« atd. Tyto kauzy se staly hřebíky do rakve vlády Petra Fialy. Jeho vláda se vzájemně mocensky provázala s Hradem a s generál-prezidentem Pavlem. Proto se jejich vzájemná symbióza přenesla do pokračujícího konfliktu mezi novou Babišovou vládou a Hradem. Petr Pavel, loutka řízená loutkovodičem či figurka v šachové politické hře Petra Koláře, který byl od samého začátku proti převzetí moci Babišem, se připravoval jako pojistka proti Babišovu vítězství. Ale volby dopadly obrovským vítězstvím Babiše. A tak nastal čas pro Petra Pavla v roli generál-prezidenta.
Nejdříve se snažil prodlužovat formování vlády, seč mu síly stačili. Tato snaha však nevyšla, a tak nastoupilo odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem. Ale ani tyto tahanice či taškařice Hradu novou vládu nerozklížily. Proto se začala hledat další cesta. Usnadnila ji diplomatická nezkušenost nového ministra zahraničí, Petra Macinky. Hrad využil nevhodnou sms komunikaci mezi ním a Kolářem. Ale co bylo skutečnou příčinou, která vyústila v tuto komunikaci, nevíme. Kauza kolem této komunikace je horší než jen špatná. Za přívalem demokratických slov z Hradu se ve skutečnosti ukrývá nenávist zakrývající se zlobou veřejnosti vyprovokovanou účelovou interpretací některých projevů pana Turka. Zajímavé je, že mnohé komunistické názory z minulosti Petra Pavla nevadí. Kdyby se to u nás nezměnilo, tak z něho byl generál tvrdě prosazující tehdejší komunistické manýry.
Hrad na tuto komunikaci zareagoval až další den ústy evidentně rozrušeného generál-prezidenta. Jeho tiskovka byla krátká s oznámením, že je ministrem zahraničí vydírán. Zároveň vyjádřil zákaz jakýchkoliv dotazů. Zdá se, že šlo o opatření, aby se Petr Pavel ve svých odpovědích do něčeho nezamotal, neboť v tak krátké době nemohl být na diskuzi řádně připraven ze strany Koláře a spol. A aby nebyl nikdo na pochybách, tak Petr Pavel oznámil, že odlétá na dovolenou do Španělska, a tak po střetu s Macinkou vyklidil válečné pole. Ale tím se odstartoval další souboj mezi vládou a Hradem. Zdá se, že Kolář se snaží touto cestou opět vyvolat vládní krizi.
Ale jak známe Andreje Babiše, tak tyto útoky vláda ustojí. A vláda bude nadále pokračovat ve stanovené orientaci domácí a zahraniční politiky, ať se to Hradu či Kolářovi líbí nebo ne! Zároveň je to pro Babiše velkým mementem, aby významně omezil vliv Koláře na chod Hradu. Vláda má k tomu nemalé a účinné prostředky, jen je třeba je využít. Je třeba jasně vymezit, kdo je tady pánem a kdo kmánem. Kolář asi také ve svém tažení proti vládě nepochopil, že tyto jeho kroky stmelují dnešní vládní koalici. A »hradní panstvo« by si mělo jasně uvědomit, že v tomto účelovém a připravovaném konfliktu jim nepomůže ani aktivita »Milionu chvilek pro demokracii«, kterou však lépe vystihuje název »Milionu bublinek pro demokracii«. Jeho stoupenci jsou povětšinou mladí fanatici, kteří podlehli mainstreamové masáži a nechtějí slyšet argumenty a důvody vycházející z kritiky rozumu. Nelze také zapomenout, že hlavní postava tohoto uskupení, Mikuláš Minář, je právě tím člověkem, který vlastnoručně roztrhal Ústavu ČR. K tomu není co dodat. Je to jeho jasná vizitka, kam skutečně směřuje a do jakého proudu žene i své stádo. Bohužel, řada lidí, kteří ztratili kritiku rozumu, jim ještě tleská. Ale ukazuje se, že eurounijní vývoj v důsledku špatného unijního systému kráčí nesprávným směrem, který nejenom ničí evropskou ekonomiku, ale navíc si hraje i s možnosti fatální války, která by ukončila existenci Evropy v nukleárním žáru.
František Krincvaj