Čistě vzato, česká demokracie je po třech letech současné pravostředové vlády v mnohem horší kondici, než byla před tím. A v mnohem horší kondici je také Evropská unie a zejména schémata rozhodování v tomto společenství dvaceti sedmi států.
Naprosto mimo původní koncept obranného společenství se ovšem rozvíjí NATO. Stálá snaha amerických stratégů v Pentagonu a jejich ideových a politických spojenců v Evropě pudí tuto organizaci nepochopitelně k expanzi na Východ. Je to stejná hloupost, jakou dělala ve svých dějinách, počínaje koncem 18. století, Ruská říše. Se záborem dalších a dalších obrovských území v Asii »nasávala« jenom slabost a budoucí výdaje. A totéž platí pro NATO. Co by přišlo po rozšíření tohoto paktu o Ukrajinu? Další rozšíření směrem k čínským hranicím i o Kazachstán a další středoasijské republiky? Pravděpodobně ano. Takže nasávání slabosti a vytváření tenzí. Po tvrdošíjném Rusku, které se ve válce na Ukrajině ne a ne zhroutit, by Aliance narazila na čínské zájmy, které jsou pochopitelně ve střední Asii odpovídající geopolitické poloze těchto území, sousedících či nacházejících se v blízkosti Číny.
Ale zpátky do Česka. Před několika desítkami hodin se objevila v mediích informace, že policie žádá Sněmovnu o vydání jejího člena – předsedy SPD Okamury. Prý za vedení letní předvolební plakátové kampaně SPD proti migraci. Trestní stíhání předsedy opoziční politické strany za události v předvolební kampani je totalitním jevem a není ničím jiným, než zneužitím represivní moci státu vládou vůči politickému soupeři.
Policie a státní zástupci jsou součástí vládního aparátu. Pokud někdo tvrdí, že jsou nezávislí, platí to možná o policistech šlapajících ulice či obyčejných státních zástupcích, kteří řeší zlámané nohy a ukradené slepice. Nezávislost policie a prokuratury na vládě je tedy iluzí. Policejní funkcionáři jsou ve svých funkcích odshora až dolů závislí na ministrovi vnitra a vládě. Tedy nejen pokud jde o setrvání ve funkci, ale také pokud jde o platy a výsluhy. Přitom ministr nemusí sdělit horlivému policejnímu veliteli rozkaz, ale může vyslovit přání, co by bylo vhodné učinit.
Konec konců, ani státní zástupci nejsou nezávislí. Nejvyšší státní žalobce, o jehož odchodu z funkce cvrlikají vrabci nejméně již půl roku, »na vlastní žádost« odchází a zcela bez výběrového řízení je vládou okamžitě jmenována jeho nástupkyně. Dobrá, vláda myslí na budoucnost, kdy už bude zase opozicí a její jmenovaná nejvyšší státní zástupkyně může činit problémy příští vládě, anebo dokonce premiérovi.
Trestním stíháním Tomia Okamury se vláda dostává do jasného podezření, že zneužívá represivní aparát k zastrašování a umlčování politických oponentů. Být na místě současné vlády, volil bych trestní postih jen tehdy, pokud jde o zásadní věc, kterou nelze vyřešit jinak. Což kauza popletené volební kampaně SPD určitě není. SPD upozornila na problém, který vyplývá z migrace v řadě zemí EU, kde významnou složku obyvatel tvoří lidé, kteří pocházejí z jiných kulturních okruhů. A bohužel, určitá část z nich je náchylná naslouchat instrukcím a přáním politických extremistů a teroristů a jejich organizací mimo země EU. To pak generuje dosti časté brutální útoky na obyčejně občany s mnoha mrtvými a zraněnými. Politické elity zemí EU, včetně naší vlády, ve vyhodnocování dopadů masové migrace selhávají a SPD na toto tragické selhání ve své kampani upozornila.
Tomio Okamura se má stát beránkem božím, který snímá hříchy tohoto světa. Jako bývalý předseda velké politické strany (v době mého předsednictví dokonce nejsilnější strany v zemi) vím, že o podobě jednotlivých stránek volební kampaně nerozhoduje jen sám předseda, ale tým specialistů na marketing a celé vedení strany. Proč tedy má být stíhán jenom jeden člověk, to nemá logiku. On kampaň vymyslel, schválil a zaplatil? To je další skutečnost, která usvědčuje policii a státního zástupce z toho, že vyhověli politické objednávce. Ještě dodám, že ilustrativní plakáty SPD jsem nepovažoval za vkusné, i když jsem chápal, že chtějí upozornit na děsivý problém v západní společnosti. Plakáty ale nikoho nenabádají a nepodněcují k útokům na konkrétní osoby příslušející k nějakému etniku. To by pak byla jiná káva. Kromě toho v českých podmínkách jsou počty emigrantů z jiných kultur (tím naprosto nemyslím Ukrajince) zatím zanedbatelné a já věřím, že tomu tak bude i do budoucna.
Za trestní politiku plně odpovídá vláda. Především však ministři vnitra, spravedlnosti a také premiér. Tedy konkrétně pánové Blažek, Rakušan a Fiala. Především oni se pustili do dobrodružství, když chtějí zneužít represivní složky státu v rámci politické soutěže. Jde tedy o přímé ohrožení pilířů, na kterých stojí celý demokratický systém. Demokracie neexistuje bez svobody projevu názorů.
Je to ostatně u této vlády určitá recidiva. Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu byly péčí vlády, nejspíše na základě jejího přání, nikoliv příkazu, vypnuty alternativní weby, na nichž se projevují protivládní názory. A které pro zjednodušení a odůvodnění neospravedlnitelného zásahu proti několika desítkám webů řada provládních propagandistů prohlásila za proruské.
A úplně závěrem. Být na místě pana Okamury, tak bych si přál, aby současná blbost, kterou vláda v této záležitosti projevila, vládě zůstala zachována. Díky tomu se může dostat do pozice hlavního bojovníka proti vládě, který jediný hájí zájmy obyčejných lidí. První reakce T. Okamury na tento policejní exces nebyly mediálně příliš dobré. Jak říkal můj osobní přítel a první předseda ČSSD po listopadu 1989 Jiří Horák: »Teď by měl čekat se svěšenýma rukama. A já bych dodal, počkat na další nepříčetné kroky státního aparátu.«
Jiří Paroubek, předseda ČSSD