Svěřím se vám dneska s jedním svým názorem či postojem, který není standardní, notabene neztotožňuje se, abych tak řekl, s názorem nikoho. Jen máloco se ve veřejném prostoru skloňuje tak frekventovaně, že jací my Češi a Slováci jsme bratři, že žádné takové dva národy k sobě nemají blíž, než právě ten český a ten slovenský.
Nesdílím tento názor, můj je opačný – že žádné dva národy, které spolu tak dlouho žili ve společné republice, k sobě nemají tak DALEKO, jako právě ti Češi a ti Slováci. Vzájemně máme »bratrské« jen naše mateřštiny, i když ani to dnes neplatí jako kdysi, neboť mladá generace rozumí slovenštině asi jako my, starší generace, za našeho mládí polštině nebo ruštině. Tím bych to »bratrství« uzavřel, protože nic dalšího »bratrského« mně moc nenapadá. Krom společné hranice a manželských svazků, které ovšem stárnou a nové nevznikají.
Moje přesvědčení nevychází z bůhví jaké detailní vědecké analýzy. Jen se snažím pozorovat a vnímat a čerpat z osobních zkušeností, neboť na Slovensku mám spoustu kamarádů a Slováci mně vždycky byli mnohem, mnohem blíž než Češi.
Výjimkám čest, nicméně… Čech je takříkajíc od přírody vyčůránek, jeho vztah k rodné zemi je mnohem více teatrální, pozérský než opravdový. Zatímco Slovák je národovec jako řemen, katolík k tomu – Čech je vesměs neznaboh. Čech tíhne k Západu, zhlédnul se v něm absolutně, Slovák zůstává Slovákem, uctívaje své národovce, zatímco Čech hledá vzory (falešné k tomu) všude jinde po světě, jen ty domácí přehlíží. Pro Slováka jsou Štúr či Bernolák modly, dnešní Čech Palackého či Jungmanna ledva zná (spíš vůbec nezná). Čech obrací hráběmi historii jako můj děda, když sušil seno, Slovák s úctou a vděkem pečuje o pomníky rudoarmějců.
Já vím – odpůrci mně vmetou do obličeje Slovenský štát. To by bylo na samostatný komentář, taky ho chystám, dneska se jen zeptám, kdo s nacistickým režimem kolaboroval více – Protektorát Čechy a Morava se svojí zbrojní výrobou pro wehrmacht a vesměs lhostejným obyvatelstvem nebo Slovenský štát? Víte, ono nic není černobílé.
Nebo Beneš a Tiso… Beneš byl elitní zednář. Myslíte si, že Londýn, takto centrum světového zednářstva, potažmo Evropě navýsost nepřátelského euroatlantismu, by pod svá ochranná křídla přijal někoho, kdo by takříkajíc nebyl JEJICH? A víte třeba i o tom, že Tiso má v Jeruzalémě památník coby výraz díků za záchranu tisíce Židů před deportací do koncentračních táborů? Jak jsem zmínil pár řádků výše, nic není černobílé.
Pojďme ještě chvilku dál… Slovenské národní povstání je dnes v České republice opomíjeno, přesto v konci války hrálo významnou roli. A Češi? Proti Třetí říši začali střílet 5. května 1945…, aby se neřeklo, zatímco Slováci mrzli v horách od konce srpna 1944. Ksakru, tak kde a v čem je ona deklarovaná nejbližší blízkost českého a slovenského národa? Že tu slavnostně a div ne s fanfárami šaškovala Čaputová nebo Vášáryová? Jací my jsme bratří? Ani nevlastní nejsme. Být Slovákem, tak se bratra Čecha zřeknu, pro sichr, i kdyby byl nevlastním, natož vlastním.
Konec konců – čerstvá realita je dalším důkazem nade vší pochybnost potvrzující má předešlá slova – Čech má Fialu a Pavla, Slovák má Fica a Pellegriniho. Slovák hrdě a statečně bojuje za svůj národ, za svoji budoucnost – Čech lokajsky slouží světovému zednářstvu a poslušně plní jeho příkazy – rodná zem je mu ukradená, hlavně pozabíjet co nejvíce Rusů a Rusko spálit na popel jako kdysi třeba Lidice a Ležáky, které má jednoznačně na svědomí Beneš nesmyslným atentátem na Heydricha (na statečnosti Gabčíka, Kubiše a Opálky to přirozeně nic nemění, ti splnili rozkaz, obětujíce své životy), jenž mu v Londýně nadiktovali jeho nadřízení lóžoví bratři s cílem vyhubit co nejvíce českých Slovanů.
Už končím – jen poslední poznámku: zatímco zednář Beneš tady byl vítán po příjezdu z Londýna jako hrdina, jako prezident, Tiso s podpisem Beneše skončil na popravišti. Zdůrazním to do třetice – nic na světě není jen černé a nic není jen bílé. A už přestaňme s těmi bratry. Je to falešné a nemá to reálný základ. Dnes už bohužel absolutně žádný.
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.