Blackout: pravda je jen jedna, vy »blbci«

Hnutí SPD v rámci předvolební kampaně vyrukovalo s peticí na obranu svobody slova. Za červen a začátek července jsme s členy SPD Praha odstáli zhruba čtyři desítky stánků v ulicích. Přes většinově dobré reakce kolemjdoucích jsme si ale nemohli nevšimnout určité zuřivé části obyvatel, kteří si nedokáží připustit, že i v naší zemi může být svoboda slova v ohrožení. »Běžte si s tou svou peticí do Ruska,« křičel jeden z kolemjdoucích. Jiný nás přesvědčoval, že za komunistů to bylo horší. Jiný si zase třeba jen odplivne. A tak dále. Naše petice se nakonec stala dokonce i tématem jednoho z facebookových žertíků krachující strany TOP 09, jejíž členové jistě nikdy nezažili ústrky v práci pro své politické přesvědčení, natož pak vyhazov. Možná také proto se SPD smějí.

My naší peticí ale neříkáme, že chceme svobodu slova jako v Rusku, ani návrat do předlistopadových časů. Oč nám tedy jde? Výstižně to na jednom ze svých seminářů v Senátu shrnula senátorka Kovářová. Svoboda slova není jen o svobodě projevu, ale především o svobodě po projevu.

Abych ale byl konkrétnější. V dnešní společnosti jsme stále častěji svědky situace, kdy se o určitých alternativách příčin v naší společnosti vysloveně nesluší mluvit. Byli jsme svědky této situace za covidu, byli jsme jí svědky při střelbě na filozofické fakultě, jsme jí svědky i nyní, v případě nedávného blackoutu. Jestli bylo něco jisté hned od začátku, pak že za rozsáhlý výpadek elektřiny nemohou obnovitelné zdroje energie. Nesouvisí to totiž, podobně jako nesouvisí útoky nožem v Německu s nezvládnutou migrací. A kdo si dovolí nahlas polemizovat, začíná být ze »slušné« společnosti odstrkován. Pokud to ani tak nepochopí a pouští si svou pusu na špacír i nadále a opakovaně, přijdou na řadu i citelné postihy, které v případě mnohých skončily už i vyhazovem z práce. A to nemluvím o našem soudním systému, který jednoho odsoudí za šíření poplašné zprávy a druhého blahosklonně omluví pro jeho metaforické vyjadřování.

Vláda Petra Fialy je zcela bezpochyby jednou z nejhorších za posledních pětatřicet let samostatného českého státu. Svůj mandát získala navzdory vůli voličů, po podivných čachrech s volebním systémem. Svým mandátem se pak prolhala natolik, že se důvěra společnosti v její schopnosti propadla na jednotky procent. Není proto ani divu, že kdykoliv se objeví jakákoliv mimořádná událost, že mají lidé tendenci vládnímu vysvětlení nevěřit a pídit se po »skutečné« pravdě. Kdo by také věřil vládě, jejíž zástupce tvrdí, že lidé »nemají právo na svá fakta«?

Ne, vážně to není tak, jak si myslí vládní strategičtí komunikátoři. Tohle není o tom, že by nám tu něco do hlav nakukával Putin, ani o tom že bychom byli »blbci« a »svině«. Je to prostě o tom, že vládě a její propagandě v podobě mediálního mainstreamu už nevěříme ani nos mezi očima.

Josef Nerušil, předseda SPD Praha, kandidát do Poslanecké sněmovny