Klima se dlouhodobě otepluje, počasí dělá stále větší vylomeniny. Není ale jisté, zda současné počasí překonává rekordy doby poledové, mladších čtvrtohor, neboť toto období nemáme dosud dostatečně prozkoumané. Člověk, tak jako jiné druhy živočichů a rostlin, má jen dvě možnosti: buď se na klimatickou změnu a vrtochy počasí adaptovat (přizpůsobit) nebo vymřít. Darwinovy zákony přežití platí plně i pro lidskou společnost, ať už si o nich myslíme cokoliv. Jak je známo, druhou planetu Zemi nemáme a nebudeme mít k disposici.
I v ekologických kruzích se konstatuje, že v roce 2025 průměrná teplota povrchu Země byla o něco víc než 1,5 °C vyšší než v předindustriálním období, což byla hranice, kterou podle velkého klimatického panelu IPCC lidstvo pro své bezpečné přežití na Zemi nesmí překročit. Nechci se hádat, zda měření bylo přesné či ne. I kdyby se trochu »sekli« a průměrnou teplotu mírně nadhodnotili, oteplování klimatu zřetelně probíhá a k překročení oné hranice by došlo například v roce 2026 (letos), resp. problém adaptace na klimatickou změnu tu v každém případě máme a je na nás, lidech, jak si s ním poradíme.
Základem je energeticky úsporná budova
Společnost pro udržitelný rozvoj na téma adaptace lidské společnosti na klimatickou změnu uspořádala 6. října 2026 panelovou diskusi. Vévodila jí teze, že zdaleka nejvýznamnějším opatřením adaptace na klimatickou změnu, rostoucí oteplování klimatu, je nám dobře známé zateplování budov, zvláště pak bytů a kanceláří. Šetří nejen energii k vytápění (panelák, kde bydlím, před lety tak snížil spotřebu tepla na vytápění asi na polovinu) a zkracuje topnou sezónu, ale současně omezuje přehřívání budov v létě a tím i potřebu energeticky náročné klimatizace. Jsou budovy, na jejichž střeše s vysokou státní dotací nainstalovali malou fotovoltaickou elektrárnu. Její převažující zejména letní produkci spotřebuje energeticky náročné klimatizace příslušné budovy. Za úspěch to nepovažuji, byť dobře rozumím, že lidé chtějí žít a pracovat v teplotně snesitelných podmínkách.
K zateplování musím, dodat:
- Zateplovat je nutné 10-15 cm tlustou vrstvou například polystyrénu, resp. snaha šetřit a použít jen vrstvu 2-3 centimetry je neúčinná, jde v zásadě o vyhozené peníze, o promrhaném materiálu a energii nemluvě.
- Ideální byt je, když má okna kuchyně a obýváku na jih, okna ložnice a dalšího pokoje na sever a v rámci budovy má na jihu balkon, takže balkon o patro výš chrání na jih orientované místnosti bytu před přímými účinky letních slunečních paprsků. Za vedra se na ochranu proti přehřátí bytu nejprve zavírají okna na jih, později i na sever a v nejhorším se přesunuji do místností orientovaných na sever, které se od slunečních paprsků oteplují podstatně méně. Ne všechny byty jsou ale takto stavěné, garsonky mívají okna jen na jednu světovou stranu. V jiných lokalizacích bytů je dobré použít na jižní, případně východní či západní straně bytu žaluzie. Efektivnější jsou ale vnější žaluzie ve srovnání s vnitřními, umístěnými obvykle na okně.
- Nelze doporučovat tmavé zbarvení omítky. Optimální je bílá či jiná světlá omítka. Světlá omítka sluneční paprsky poměrně dobře odráží, tmavá je naopak dobře pohlcuje a přehřátí budovy zvyšuje.
- Výše uvedené platí i pro dnes požadované nízkoenergetické byty, resp. budovy.
Ekologové doporučují tzv. zelené domy, tj. mít popínavé rostliny na stěnách domů a tzv. zelené střechy. Má to určité výhody, zvlhčováním vzduchu počínaje. Má to ale i nevýhody. Kromě potřeby zalévání jde o skutečnost, že popínavé rostliny poškozují omítku a zelená střecha dost váží, takže vyžaduje vyšší nosnost nosných stěn budov. Přijde-li sucho a vedro, mohou nastat problémy. Zejména vegetace na zelené střeše může uschnout. Při velkém suchu může nastat problém dostatečnosti zásobování pitnou vodou.
Doprava
Problémem jsou parkoviště při množství aut, které je dnes běžné. Parkovací plochy jsou často neúnosné, nejednou se budují na úkor zeleně, parkovací domy jsou drahé. Investiční náklady na jedno parkovací místo v parkovacím domu se dnes pohybují nejčastěji mezi půl až jedním milionem korun. Parkovací domy navíc bývají ošklivé.
Elektromobily snad časem zlepší čistotu ovzduší a sníží hlukovou zátěž. Jsou ale podstatně hmotnější a tím i energeticky náročnější a podstatnou část ekologických problémů přesouvají do oblasti výroby elektromobilu i elektřiny, kterou spotřebovávají. Navíc, stejně jako auta na plyn, nesmí z bezpečnostních důvodů parkovat v hromadných garážích.
Základní ochranou před přebujelou silniční dopravou je přednostní rozvoj šetrné kolejové a další veřejné dopravy. Problém je, že nejen pro současnou Babišovu vládu je základní dopravní prioritou dostavba (předimenzované a nejednou značně nešetrné) dálniční sítě a šetrná železnice je až na druhém místě.
Zeleň a voda
Klima v sídle včetně sídliště zlepšuje přítomnost zeleně, nejlépe stromové a keřové. Zelené vnitrobloky z dob socialismu při řádné péči mohou mít blízko k ideálu. Snahy veřejnou zeleň redukovat, např. ve prospěch nechvalné praxe zahušťování sídlišť s cílem dosáhnout větších zisků pro soukromého investora, jsou naprosto špatné. Zákon o územním plánování a stavebním řádu a územní plány obcí a měst by je neměly připouštět. Je tristní, že jak velká novela zákona o územním plánování a stavebním řádu, tak nový územní plán Prahy, podporuje zahušťování výstavby, často i na úkor veřejné a jiné zeleně. STAN, jehož pražská organizace má v rámci aféry Dozimetr na svém kontě pět mrtvých a jejíž kandidát na primátora je hlavním autorem nového územního plánu Prahy, v nedávných komunálních volbách v Praze výrazně posílila, takže se prý máme modlit za zeleň v Praze… Koho si ale občané většinově zvolili, ten jim bude vládnout.
Tristní je, když například v České Lípě neustále povolují kácení stromů, navíc zpravidla bez náhrady. Tristní je, pokud se naposledy Zdeněk Lanz dožaduje kácení uličních alejí s tím, že se o stromy zabíjí (hrubě neukáznění) řidiči. Že se zrovna tak zabíjí o svodidla, o jiná auta, s kterými se srazí, o dopravní značky atd. mu nějak uniká. Nebo snad čeká, že by se stromy měly uhýbat řidičům, porušujících kdejaká pravidla silničního provozu?
Samozřejmostí by měly být domácí druhy stromů a keřů. Cizokrajné jsou poněkud problém, invazní druhy zjevně nežádoucí. Je trapné, když přes ploty tzv. ekodomů či škol, čerpajících dotace na ekologickou výchovu, přerůstá invazní opletka čínská a jiné invazní druhy rostlin.
Srážkovou vodu zadržet a využít
Příspěvkem k adaptaci na klima je větší využívání srážkové vody k zavlažování, například veřejné zeleně. Oddělená dešťová kanalizace je výhodou, navíc spojená kanalizace nemusí za větších srážek stačit. Pak se voda valí po ulici a nejednou zatápí domy. Dešťová kanalizace by měla ústit do vodní plochy charakteru polosuchého nebo suchého poldru, kde by se zadržovala a využívala na zalévání okolní veřejné zeleně. Současně by vytvářela zajímavý biotop. Jak nám vysvětlila dlouholetá starostka městské části Brno – Nový Lískovec Jana Drápalová, v realizaci stojí četné protichůdné právní předpisy. Mělo by být povinností státu učinit pro takovou praxi legislativu příznivou.
Velkým nešvarem jsou technické úpravy koryt vodních toků, vytvářené u nás nejméně od roku 1809 podle nechvalné »rýnské« koncepce technických úprav vodních toků. Snahy o revitalizaci koryt vodních toků vesměs naráží na odpor vlastníků příslušných pozemků a příznivců upravených koryt a to i v situaci, kdy ony technické úpravy zvyšují riziko vytopení přilehlých obydlených území v případě velké povodně. Prý daňový poplatník případné povodňové škody v rámci falešné solidarity neodpovědným vlastníkům staveb v záplavových územích uhradí.
Babišův slib zvýšit investice proti suchu ze dvou na čtyři miliardy korun za rok mnoho neříká. Hodně záleží, na co budou ty peníze využity. Pokud se využijí na stavbu přehrad, mnoho se nevyřeší a v některých případech se situace může i zhoršit (výstavba přehrad v nížinách). Smysluplné jsou jen tzv. vodárenské přehrady. Těm se zřejmě v některých lokalitách nevyhneme. Ty ale neřeší problém sucha. Pomoci by mohly investice do drobných vodních prvků, výsadby rozptýlené zeleně, větrolamů apod. O ty ale bývá minimální zájem a je požadující ekologové jsou často posíláni do horoucích pekel.
Asfalt klima zhoršuje
Jiným nešvarem je snaha asfaltovat kdejaký chodník, kdejaké parkoviště. Asfaltový povrch se za letních veder dovede rozžhavit na 60 °C a někdy i více. V takové výhni se špatně žije, byť nejednou jde o parkoviště u obchodního centra či supermarketu. V parcích by se s asfaltováním cest mělo hodně šetřit. Že by parky měly být přívětivé pro návštěvníky včetně přítomnosti laviček a odpadkových košů, snad nemusím připomínat. Existují i šetrné druhy chodníků. Nebývá je ale snadné prosadit. Některé firmy umí prý jen asfaltovat.
V řadě regionů Česka je vážným problémem nedávné zničení významné části lesů kůrovcovou kalamitou. Samozřejmě, poté se citelně zhoršilo klima v širším okolí, a to jak ve směru zvýšených teplot, tak ve směru nárůstu sucha a zhoršení podmínek pro rekreaci. Prudce se snížily tzv. horizontální srážky (mlha ad.). Zatímco ve zdravém lese se srážková voda obrátí například pět krát, ve zničeném lese jen dvakrát a na poli ještě méně.
Problémem zůstávají i velké lány orné půdy a jejich zcela nedostatečné hnojení statkovými hnojivy. Jejich velmi potřebné rozdělení úzkými lesními pásy na menší pole nehrozí, přestože vodní i větrná eroze na mnoha našich polích zle řádí. Zemědělci chtějí hlavně přežít. Ekologové mívají nereálné požadavky na parcelaci polí.
Novým problémem jsou parky fotovoltaických elektráren, neboť přispívají k ještě vyšším letním teplotám. Obyvatelnost širšího okolí zhoršují větrné elektrárny, které nám nehorázně vnucuje vedení Evropské unie i lobby spekulantů (větrných baronů) pod praporem hrubě chybného Green Dealu. O tom ale radikální nevládní ekologové nechtějí slyšet. Nehne s nimi ani skutečnost, že tím pomáhají srazit na kolena vlastní zemi a nepřímo pomáhají Rusku porazit banderovskou Ukrajinu. Inu, jsou to paradoxy.
Jan Zeman