Viděli jste film Limonádový Joe? Viděli, jistěže viděli. A pamatujete si na jeho konec? Předpokládám, že ano. Prostě padouch nebo hrdina, jedna rodina. Takové je z něj poučení. Myslíte, že v onom filmu to pan Brdečka poněkud přehnal? Že sice občas existuje nějaká ta možnost spojení dvou jinak zdánlivě nespojitelných subjektů, ale tak široké propojení je v demokracii nesmysl? Mýlíte se. Situace v České republice dokazuje, že je to možné.
Zkuste se, prosím, se mnou zamyslet. Jak to ve filmu bylo s oním propojením? »státní« moc, příkladný pistolník, hazardní hráč – padouch všech směrů, prodejná holka a kapitál, který zbohatne nalezištěm ropy. Co je spojuje? Právě ten kapitál s jeho tendencí se zvětšovat a zvětšovat, ať to stojí, co to stojí. Neříká vám to nic?
Je více možností. Policii a armádu u nás ovládá pětikoalice, stejně jako Senát. O Sněmovně nemluvě. Církev, jež také hraje svou nezaměnitelnou roli, dál bude mít, na rozdíl od důchodců, proplácenu inflaci k jejich tak podivným restitučním platbám. Nelze je vynechat »ze hry«. Zahraničních kapitálových zájmů, ale vlastně i vnitřních, se případná úsporná opatření nedotknou. V případě potřeby se prostě jen zvednou ceny, aby se dividendy nemusely snižovat, a není boha, kdo by tomu zabránil. Firmy bude chránit vláda, parlament, policie a bude-li to potřeba i církev a armáda. Zdražené zboží půjde na vrub kupujícím, těm lidem zdola, šedé zóně (výraz Jiřiny Šiklové) mající jedinou povinnost, nabídnout svou pracovní sílu a nakupovat zboží, aby se točilo, mohlo se dál vyrábět a tím také vydělávalo. Aby společnost byla úplná, patří do ní proto také všelijací lumpové, kteří si mohou přivlastňovat podle pro tento účel vymýšlených zákonů. Krádeže ve velkém jsou nepostižitelné, anebo ti majetní, co se přece jen dopustili trestných činů, si mohou najmout nejlepší právníky a vyjde to nastejno. Úplné perpetuum mobile. K tomu všemu slouží a dál budou sloužit zákony vymyšlené těmi schopnými, chytrými s inteligencí přímo vyzařující z čel. Nejde tedy o »nevzdělané trolly«, »šváby z ulice«. Podporovat je budou média, která jsou stejně v rukách všemocného »otce Colaloca« nebo někoho kolem.
Že moc vymýšlím? Nikoli. Mám před sebou fotografii premiéra Fialy a prezidenta Pavla, jak se druží se starostou Petrem Novotným, jenž nám v jednom ze svých nedávných videí sdělil, že my, kteří k nim nepatříme, jsme »prasata líný« a že nejlepší by bylo »vystřílet každého Čecha«. Při tom jazyk svrbí, abych nevyslovil své hodnocení také jeho.
To, co pan starosta vyslovuje, souzní však s myšlenkami jiných, kteří ovšem nosí bílou košili s módní kravatou či motýlkem. Novotný to jen přehnal ve svém zřejmě alkoholovém opojení či psychické neurovnanosti, když mluvil o Češích en block, protože Fiala i Pavel a další jeho kamarádi přece nepatří mezi »spodinu společnosti« (slova Pavlova poradce a bývalého diplomata Koláře) či »proruské šváby« (výkřik ministra vnitra Rakušana, jako ti ostatní. Je ovšem pravdou, že jmenovaní a další, Čechy být nechtějí, protože už jsou přece Evropany.
To byla tedy ta první možnost výkladu toho, co jsem napsal. Pak je tu druhá. V prezidentských volbách zvítězil Petr Pavel, generál v.v. Slíbil, že v zemi zajistí pořádek. Jak však, když u nás prezident má tak omezené pravomoci? Předně, ty co má, jsou již dostatečné, abychom se po čase mohli velmi divit. Mám na mysli jmenování ústavních a dalších soudců, generálů, ministrů. Může jmenovat i členy Bankovní rady, vyznamenávat ty, kteří jsou mu blízcí a mají možnost politiku ovlivnit. Tím vlastně naznačí, co dělat, kam zaměřit své cíle. K tomu si může vybrat do svého týmu správné lidi. Jedničkou v případě Petra Pavla je bývalý diplomat Petr Kolář. Ano ten, s nímž po příchodu z Bruselu založili Spolek pro bezpečnou společnost. Ovšem nikoli ze své vůle, ale, jak prozradil sám Kolář, vznikl na doporučení amerického velvyslanectví. Ten se také v krátké době personálně propojil s pracovníky významných českých institucí. Jde vlastně o český Bilderberg. Tím vlastně naši »nejbližší spojenci a kamarádi«, tedy Američané, získali i oficiální kanál na propojení svých zájmů s českou politikou.
Sám Kolář žije navíc s moderátorkou Světlanou Witowskou, jež je jedním ze sloupů naší medioscény. Jeho syn Ondřej, dnes poslanec, absolvent plzeňských práv a amerického doškolování, bývalý starosta z Prahy 6 doprovázený řadou podivných kauz, byl organizátorem odstranění sochy maršála Koněva a naopak odhalení památníku Marie Terezie pod Pražským hradem. Jejich kamarád Novotný z Řeporyj zase nechal vytvořit památník vlasovcům, spílal osvoboditelům Prahy a jako by vypadl z brdečkovského souznění. Je starostou, tedy velí společně s Velkou pražskou pětikoaliční radnicí městským policistům. Těm státním zase bývalý kantor z Kolína, jinak předseda Starostů. Lepší propojení bych jako příklad dát neuměl. Také další »podobní demokraté« jsou dnes v prezidentově týmu.
Sám Petr Pavel nejenže přísahal věrnost socialistickému Československu, ale byl vychováván na varšavskodohodového špiona. Propojení na tehdy sovětské špionážní orgány bych asi neměl vylučovat, i když může být překryto případnou polistopadovou spoluprací s jinými, tentokrát »správnými složkami konspirace«. Přibližně ve stejné době jeho žena, dnes podplukovnice Armády ČR, absolvovala školy pro socialistické politruky v Bratislavě, aby se později také dala do služeb NATO.
I zde bychom tedy našli jistou paralelu s Limonádovým Joem. Kampaň mu svými penězi pomohli zvládnout někteří čeští miliardáři, pětikoalice a média mu dělaly propagandu. Další podrobnosti nechci rozebírat. Jen to musím ještě podotknout, že Brdečka opomněl ve svém scénáři přece jen jeden moment. Zájem cizích majitelů »jiných limonád« o to, aby tu u nás měli své spojence. Ten přece tehdy také existoval a snažil se prosadit a vytlačit místní lihovaro či limonádovníky. Protože jsou některé zájmy, které nekončí »limonádovým hřbitovem« a prozřením protagonistů. Pak teprve měl být scénář plně připraven k natáčení. Byl by to, jistě uznáte, mnohem působivější film. Dnešní »limonádové« vůdce bych sem, pokud jde o možné přetočení filmu, nebo o jeho úspěšné pokračování, nepletl, protože jsou beze sporu, jak sami říkají, demokraty a obránci pravdy a svobod.
Takže ať žije klan »otce Colaloca«!
Jiří Vábr
Diskuze je uzavřena.